sukulenty.estranky.cz

Euphorbia globosa je rostlina přinejmenším zvláštní. Možná je to pro její nevšednost označení ještě málo výstižné. Tak tedy nevšední, a to hned v několika ohledech. Tím prvním je absolutní asymetrie, což se samozřejmě v ostrém kontrastu s jejím latinským pojmenováním (globosa = kulovitá, kulatá). To sice vcelku vystihuje její jednotlivé články (některé), ale nikoliv rostlinu jako celek. Kulovitá i protáhlá tělíčka Euphorbia globosa totiž tvoří zvláštní patvary, díky nimž se z každé rostliny stává vždy ryzí originál. Nevšední jsou i její květy (cyathia), odlišné od tradiční podoby, jakou známe u většiny rodového příbuzenstva. Nevšední je nakonec i jejich množství, protože rostliny jsou jimi ozdobeny od jara do podzimu v podstatě nepřetržitě! Květy vyrůstají na konci dlouhých tenkých stopek, jejichž spleť záhy obalí celou rostlinu. Ta přirůstá naprosto nekoordinovaně, kulovité články se při tom střídají s dlouze protáhlými, a pak zase docela plochými. Navíc ty spodní časem dřevnatějí, a vytvářejí se zelenými na vrcholech zajímavý kontrast. Celkově pak rostliny budí dojem značného stáří. Euphorbia globosa opravdu není nic pro milovníky symetrie, ani alespoň nějakého řádu!
V přírodě roste ve východním Kapsku, a popsána byla již v roce 1826. Před čtvrtstoletím jsme ji poprvé uvítali v naší sukulentní sbírce, ale tehdy jsem ji právě kvůli neposlušnému až zdivočelému nárůstu záhy zavrhnul, protože tehdy jsem  měl ještě utkvělou představu o přetváření rostlin i naprosto nezkrotných. Euphorbia globosa se do naší sbírky vrátila až loni, a to hned v několika exeplářích. Postupně jsem se snažil její stav v naší sbírce částečně zredukovat, ale protože je každá opravdu originální, dost těžko jsem se s nimi loučil.
Jejich květy jsem letos se zájmem pozoroval už od května, kdy se objevily na vrcholcích jednotlivých článků poprvé. Uprostřed léta se už záplava květních stopek plazila všemi směry, a zajímavé kvítky mnohdy vykukovaly mezi všemožnými sukulentními sousedy naší postupně řídnoucí kolonie Euphorbia globosa.
Pěstování této jihoafrické bizarnosti je vcelku jednoduché. Podobně jako u ostatních euforbií, i v jejím případě rostliny sázíme do substrátu s velkým podílem říčního písku kvůli jeho rychlejšímu vysychání. Slunečních paprsků jim dopřáváme maximum, a věčný průvan v našem makrolonovém průchoďáku zajišťuje dostatek čerstvého vzduchu během letních veder (a zároveň urychluje zmíněné vysychání substrátu). Během nejteplejších měsíců roku zaléváme každý týden, i když by rostliny v pohodě vydržely bez vody i řadu týdnů, aniž by se výrazněji změnil jejich vzhled, nebo to mělo vliv na jejich hojné kvetení.
Množení je docela snadné zakořeňováním jednotlivých článků rostlin, které odděluje vždy v nejužším místě srůstu s těly sousedními. Rány ponecháváme několik dnů zaschnout na přistíněném místě skleníku, a poté klademe do perlitu, nebo rovnou do mírně vlhkého substrátu, který se mírně vlhký snažíme udržet i nadále. Euforbiím kořenění trvá mnohem déle, než většině rostlin tlusticovitých (Crassulaceae), ale kdo si počká, ten se dočká! Jakmile rostlinky zbudují kořenový systém, okamžitě se dají do kvetení! Podobně jako u ostatních euforbií, i v případě této je ideálním časem pro množení období jejich plného růstu!
Naše rostliny zimujeme ve vytápěném skleníku (5-12°C) při sporadické zálivce (zhruba jednou za měsíc) a klidně i na méně exponovaném místě, protože přes zimu nepřirůstají (alespoň se tedy snažíme, aby nepřirůstaly). Zjara se probouzejí o trochu později než většina sukulentů, ale zato obvykle hned s plnou parádou. V tu dobu můžeme pozorovat nárůst nových článků, většinou ve svých středech již i se zárodky budoucích květů. Euphorbia globosa v tomto ohledu opravdu neponechává nic náhodě! Zbytky květních stvolů někdy zdřevnatějí, a poté jen dokreslují již tak bizarní vzhled rostlin. Většina jich ale po odkvětu sama odpadne, nebo je průběžně odstraňujeme, pokud to samozřejmě lze učinit bez násilí. Záleží na pěstiteli, jak velkou část starého květního stvolu je ochoten na rostlině ponechat. V tomto ohledu je to podobné jako u příbuzné Euphorbia meloformis, kde také bývají zdřevnatělé zbytky květenství často její velmi zajímavou ozdobou.Euphorbia globosa je bizarní kytka pro milovníky nevšedních tvarů, ale i vděčná rostlina pro okenní pěstitele, protože suchý vzduch ústředně vytápěných interiérů bere jako naprostou samozřejmost. Za okny bytu přitom kvete stejně ochotně jako ve vytápěném skleníku, a to i bez chladnějšího zimování a výraznějšího zimního odpočinku. Je to hříčka přírody, která svým vzhledem zaujme snad úplně každého!
Na úvodní dvojici snímků jsou naše rostliny Euphorbia globosa právě nakvétající, na třetím pak jeden z mnoha zajímavých kvítků. Obrázek čtvrtý s mladou a již hojně nakvétající boční odnoží plně vystihuje vitalitu této rostliny. A na závěr ještě jeden „marťan“ z naší sbírky!