sukulenty.estranky.cz

Profesoru Werneru Rauhovi ( 1914-2000) vděčíme za objevy a popisy mnoha nádherných rostlin z říše sukulentů, ale také bromélií a jiných rostlin. Objevil nebo popsal jich asi 1200 (!), a mezi ty poslední patřila i nádherná Euphorbia iharanae ze severovýchodního Magagaskaru. Právě na tento ostrov v Indickém oceánu vykonal profesor Rauh svoji poslední výpravu v roce 1994, a jen o rok později popsal rostlinu z dnešního článku.
Euphorbia iharanae získala svůj název podle oblasti, v jejímž pobřežním pásmu byla nalezena (district Iharana). Patří do skupiny sloupovitých pryšců s tenkým, a směrem vzhůru se rozšiřujícím kmenem, zakončeným na vrcholu rosetou listů. Ty jsou v případě E. iharanae opravdovým pěstitelským magnetem, na rozdíl od nenápadných květů (cyathií) žlutobílé barvy.
Listy s krátkým, načervenalým řapíkem jsou uspořádány jako u mnoha jiných druhů (např. E. neohumbertii, E. viguieri, E. aureoviridiflora nebo notoricky známé E. leuconeura) do rosety. Jejich povrch je na horní straně zdoben pestrou, a přitom velice jemnou mramorovou kresbou. Spodní strana listů je světlejší, a obě pokrývá hustý porost jemných chloupků, způsobující jejich příjemnou hebkost  na omak. Kmínek je rozdělen nepříliš výraznými a jemně spirálovitými žebry na pět částí, oddělených řadami rezavých štětin. Narůstá pomalu, takže jeho většina se stačí vcelku rychle pokrýt hnědavou povrchovou vrstvou, dodávající i mladým rostlinkám vzhled mnohem starších.
Euphorbia iharanae údajně roste v blízkosti pobřežních útesů, což částečně vysvětluje chlupatý povrch listů a její výraznou náklonnost k vlhkému prostředí. Přiznám se, že jsem ve skleníku dlouho hledal vhodné stanoviště pro umístění trojice našich mladých rostlin. Zprvu jsem se domníval, že se spokojí s obdobným místem jako podobné druhy euforbií, ale rostlinky mne velice záhy vyvedly z omylu opadáváním listů, nebo ještě častěji jejich stáčením do ruličky.
Nakonec jsem přece jenom částečně vyzrál nad těmito životními projevy kombinací stinnějšího stanoviště s občasným rosením listů a jejich pravidelným poléváním při zálivce. Protože se jedná o listy s jemným povrchem a nádhernou kresbou, donutilo mne to používat výhradně dešťovku, která je zárukou, že ke kresbě stávající nepřibude po nějakém čase ještě jedna z vysrážených solí.
Jinak je pěstování podobné, jak jej provozujeme třeba u Euphorbia neohumbertii, o níž jsme psali na našich stránkách v této rubrice už dříve (22.6. 2008). Od jara do podzimu zaléváme každý týden, někdy dokonce i dvakrát, ale vždy v mírnějších dávkách. K tomu ještě ta zmíněná trocha umělé rosy, kterou chlupatý povrch listů absorbuje velice rychle, a kterou samozřejmě raději aplikujeme vždy až večer. 
E. iharanae zimujeme v teplejším prostředí prosklené verandy, společně s ostatními podobnými rostlinami, které zpravidla shodí na konci podzimu všechny listy, nebo jejich převážnou většinu. Zaléváme i v zimě, ale pouze nárazově a v symbolických dávkách, protože mladým rostlinám by neměly úplně přeschnout kořeny. Zjara se pak obtížně probouzejí, což bývá provázeno i četnými ztrátami. Pamatuji si na to ještě z dob, kdy jsme naše sukulenty nasucho běžně zimovali. Dvě z trojice našich rostlin u nás již úspěšně přezimovaly, takže teplotu v rozmezí 15-18°C lze považovat zřejmě za pro ně přijatelnou.
Euphorbia iharanae je rostlina mimořádně krásná, a v našich sbírkách zatím nepříliš rozšířená. Uvidíme jak se jí bude dařit nadále, a zda se stane trvalejší součástí naší sbírky než podle mého soudu mnohem choulostivější Euphorbia pachypodioides, na níž mé pěstitelské snažení už ztroskotalo několikrát.
Zdá se však, že o budoucnost Euphorbia iharanae je v našich sbírkách dokonale postaráno, protože její výsev zvládl s obvyklou bravúrou Luboš Hojný, podobně jako předtím u mnoha jiných, a do té doby takřka neznámých druhů madagaskarských euforbií.
Na úvodním snímku je jedna z našich mladých rostlin E. iharanae, které jsme podle vzhledu listů zřejmě nalezli stanoviště s optimálním světlem. Rostlina z poslední fotografie má listy ještě částečně do ruličky, což bývá v případě E. iharanae znakem přebytku slunečních paprsků, nebo delšího než žádoucího období sucha. Druhý snímek přináší detailnější pohled na kresbu listů.