EUPHORBIA OBESA
Jen málokteré rostlině se daří sukulentáře uržovat v neustálém střehu jako právě této. Módní pěstitelské vlny ji obloukem míjejí, a přestože se jejímu pěstování začaly v posledních letech věnovat i západoevropské pěstírny, stále zůstává rostlinou žádanou a vyhledávanou. Důvodů tohoto jevu je hned několik. Především je to rostlina, která zaujme svým vzhledem na první pohled, a to i naprosté laiky, kteří o sukulentech nemají ani ponětí. Protože čas od času některá rostlina uhyne, což se v případě Euphorbia obesa přihodí velice snadno a rychle, pěstitelé ji do svých sbírek neustále znovu doplňují, protože si bez ní svoji kolekci rostlin už nedovedou představit. A když si jich pořídí více, protože jejich kouzlu načisto propadli, zjistí, že jich mají málo na to, aby byli schopni postihnout celou škálu růstových forem a podob této kulovité euforbie z jihoafrického Kapska.
V přírodě je to rostlina podstatně vzácnější než v sukulentářských sbírkách, a proto je věnována i náležitá pozornost její ochraně. Areál jejího výskytu je omezený, a tvoří jej několik malých lokalit. Pestrost rostlin na nich nemohu posoudit, protože jsem neměl zatím to štěstí na jih Afriky vyrazit. Protože jsem za ta léta zahubil těchto kulovitých rostlin bez jediného lístku spoustu, ale nových pořizuji pravidelně více než těch uhynulých, viděl jsem už takovou pestrost tvarů, zbarvení i kreseb na tělech Euphorbia obesa, že by to vydalo na malou publikaci. Nepřestává mne fascinovat, jak rostlina obyčejného tvaru a zbarvení může být variabilní, a vždycky si říkám, že už příroda přece svoji fantazii snad musela vyčerpat.
Euphorbia obesa je rostlina na plné slunce, a když jí ho nedopřejeme, připravujeme se právě o zmíněné kresby na jejím těle. V zimě jí musíme poskytnout maximum světla, a pokud se jedná o starší rostliny, přečkají od podzimu do jara bez problémů zcela nasucho. Na zimní vodu reagují spontánně, a z nádherných přízemních rostlin se mohou při její přemíře stát během chvíle nevzhledné zelené koule, připomínající malé melouny. Původní tvar pak nabývají hodně dlouho, pokud ho nabudou vůbec. Vlhko a chladno = smrt. Toto heslo v případě E. obesa platí neúprosně. Dalším úskalím, s nímž se pěstitel setkává poměrně často, je korkovatění spodních částí rostlin, které je však přirozeným jevem. Mnohem nepříjemnější je, když se rezavé skvrny objeví na různých mladších partiích těl. Zprvu jsem se domníval, že jsou způsobeny poléváním rostlin na těla, ale tuto příčinu už jsem vyloučil. Nejprve se rez objevuje v podobě drobných a sotva viditelných skvrnek, které se později spojí ve velké fleky, nejčastěji se táhnoucí mezi žebry. Při pomalosti růstu Euphorbia obesa jsou na rostlině vidět spoustu let. Konzultoval jsem tento jev s několika pěstiteli a znalci, ale k žádnému rozumnějšímu názoru jsme nedospěli, za úvahu snad stojí pouze možnost houbového napadení, které však nemá přímý vliv na samotný růst rostliny, ale pouze na její vzhled. Přesto musí být v tomto případě majitel rostlin ve střehu, protože rezavé skvrnky se mohou mnohem snadněji stát vstupní branou nejrůznějších hnilob či jiných nemocí, podobně jako tomu bývá při napadení savými škůdci a skvrnami po jejich působení.
Od jara do podzimu zaléváme pravidelně, ale vždy podle počasí tak, aby substrát mezi jednotlivými zálivkami stačil dokonale vyschnout. Mnohdy se nevyhneme ani polévání rostlin na těla, kterého jsem se dříve tolik obával. S příchodem podzimu naše rostliny postupným snižováním dávek vody nebo delšími intervaly mezi jednotlivými zálivkami připravujeme na zimní spánek. Pokud jsou v nevytápěném skleníku, stěhujeme je pod střechu v době, kdy ranní teploty začínají častěji klesat k 5°Celsia. Pokud jsou rostliny v plném růstu, noční poklesy teplot jim nevadí, a naopak se domnívám, že jim velice prospívají. Tak tomu často bývá v měsíci srpnu, především pak v jeho závěru. Zimujeme je v zimní zahradě, kde teplota jen málokdy klesá pod 15°C. Vodu dostávají v malém množství pouze když zjara pozorujeme pozvolné otevírání jejich růstových středů.Mladé rostlinky zaléváme i v zimě mírně a pravidelně.
Protože jediným způsobem množení Euphorbia obesa je výsev semen, k jejich vlastní sklizni potřebujeme rostliny obou pohlaví. Samci mívají květy s trojdílnou bliznou, na samičích jsou patrné tyčinky s pylem, oboje vyrůstají v těsné blízkosti růstových středů. Pokud chceme mít ze semen tzv. „čisté obesy“, pak musíme jednotlivé rostliny umístit ve skleníku co nejdále od jiných druhů rodu Euphorbia. Pojem čisté obesy je ale nesmysl, protože jejich variabilita v rámci druhu je tak obrovská, že stejně nakonec nemůžeme s jistotou tvrdit, jaké potomstvo z dvou naprosto odlišných jedinců vznikne. U nás ve skleníku starost o výběr rostlin k opylení přenecháváme mravencům, kteří s oblibou po celé léto okupují sladká cyathia. Pokud máte tyto pracovité tvory mezi rostlinami také, event. hybridizaci se neubráníte. I kříženci jsou nakonec často nádherní, a navíc mnohem odolnější než jejich rodiče.
Sklizeň semen už vám mravenci neohlídají, ale můžete si vypomoci chomáčky vaty nebo kousky punčoch, které spolehlivě zabrání vytřelování většiny semen do značných vzdáleností. Ten zbytek můžete dohledat jakmile začnou klíčit v nejrůznějších místech u docela jiných rostlin. Semenáčky kvetou často velice brzy. Letos nám jich kvetlo hned několik, aniž by dosáhly průměru většího než 25 milimetrů.
Často se v souvislosti s Euphorbia obesa hovoří o tzv. konvergenci, což je podobnost s jinými rostlinami v mnoha znacích, ačkoliv jsou srovnávané rostliny domovem třeba na zcela odlišných kontinentech. V případě této kulovité euforbie se nabízí mexický kaktus Astrophytum asterias, považovaný dlouhá desetiletí za vyhubený. V roce 1923 ho znovuobjevil etnograf a botanik Alberto Vojtěch Frič, a do Evropy ho přivezl osmdesát let poté, co jeho objevitel baron Karwinski.
Podobnost úplně jiná pojí Euphorbia obesa i zmíněný kaktus s prázdnými schránkami mořských ježovek. Podobnost je to mnohdy vskutku nápadná, jakoby příroda tyto tři své produkty vytvářela podle naprosto jednotného mustru. Srovnávací schránky ježovek na fotografiích jsme si přivezli z řeckého ostrova Lefkada, kde jich v některých místech moře v průlivu s ostrovem Meganissi vyplavovalo stovky, a navíc nejrůznějších barev a odstínů.
V literatuře se vedou dlouhá léta spory, zda všechny rostliny Euophorbia obesa jsou jediným druhem, nebo existují dva zcela odlišné. Euphorbia symetrica by prý měly být ty rostliny, jejichž růst nebývá ani k stáru mírně sloupovitý, a jedinci bývají také o poznání menší než klasické Euphorbia obesa. U té je uváděn průměr dospělých rostlin až 12cm, zatímco u ssp. symetrica asi o 4-5cm méně. Mnozí považují tyto ploché rostliny pouze za subspécii Euphorbia obesa (ssp. symetrica). Ať už je pravda jakékoliv, jisté je, že dvě výrazně odlišné skupiny rostlin opravdu existují, a je naivní domnívat se, že jeden či druhý tvar vznikl nechtěnou nebo úmyslnou hybridizací.
Značná variabilita panuje také v počtu žeber a jejich výraznosti. Těla převážné většiny jedinců jsou symetricky rozdělena na osm polí žebry, která mohou být sotva znatelná a naopak i velice výrazná, rovná i jemně spirálovitá. Pokud je E. obesa čistá , tj. neprokřížená s jiným druhem, nezůstavají na jejích žebrech nikdy zbytky květních stopek, jako tomu bývá např. u příbuzné Euphorbia meloformis.
Oba typy Euphorbia obesa patří k mým nejoblíbenějším rostlinám. Mám samozřejmě svým způsobem rád úplně všechny naše kytky, ale existuje pár vyvolených, které by se mnou putovaly na ten pověstný pustý ostrov. Společně s „obesami“ samozřejmě všichni zástupci rodu Trichodiadema, Aloe marlothii nebo Crassula exilis ssp. picturata. Je zajímavé, že když jsem býval kaktusářem, mým největším oblíbencem bylo právě Astrophytum asterias, na které nedá dopustit snad žádný milovník trnité krásy, přestože rostlina ostny nemá. Jeho místo ve sbírkách je stejně čestné a neotřesitelné jako v případě Euphorbia obesa u zelinářů (Slováci prý nám říkají „kapustári“, ale nevím co je na tom pravdy).
Náklonost k této podmanivé kytce je dosti nakažlivá, takže se nedivte, až najednou bude stát i na vašem okenním parapetu, a vy po nějakém čase začnete toužit po další. Obvykle bývá tato nemoc neléčitelná, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Na snímcích můžete vidět několik odlišných jedinců Euphorbia obesa (nebo symetrica, jak je komu libo), a po této přehlídce následuje fotografie plodů, na níž můžete pozorovat prakticky všechna stadia jejich vývoje od vzniku přes vyzrávání až po jejich praskání, předcházející výstřelu semen do okolí. Na závěr jsou zařazeny dva srovnávací testy podobnosti se schránkami mořských ježovek z ostrova Lefkada.
Komentáře
Přehled komentářů
moholi by ste mi poradit ako sadit tieto krásne sukulenty semienka mám.
devět žeber
(Petr Litomyský, 13. 7. 2015 18:41)Moje obesa samice má průměr asi 8.5 cm a začíná se jí dělat deváté žebro. Je to běžné? Mám ji asi třetí rok, kolika let se tyto rostliny dožívají?
omyl
(J.Janda, 29. 7. 2014 20:55)Vím o tom přehození už asi měsíc od vzniku článku, tedy mnoho let nazpět, ale vždycky zapomenu uvést to na pravou míru. Samozřejmě květy obou pohlaví poznám, prostě jsem jen tehdy měl při psaní slabší chvilku. Váš komentář tedy budiž onou opravou, aspoň na to nemusím myslet a kdo si toho všimne jako Vy, určitě se dostane i ke komentářům a přečte si Váš příspěvek. Připomínalo mi to už více stejně pozorných lidí před Vámi, ale vždy jen mailem, takže nyní mám aspoň svůj omyl potvrzen oficiálně v tiskové podobě. J.Janda
Obrácené květy v textu
(Jan Bureš, 29. 7. 2014 20:14)
Je to obráceně. Samec má pyl, samice trojdílnou bliznu. Semena vzejdou od samice.
Cituji: "Samci mívají květy s trojdílnou bliznou, na samičích jsou patrné tyčinky s pylem, oboje vyrůstají v těsné blízkosti růstových středů."
obesa
(J.Janda, 25. 7. 2013 16:00)Pošlete fotografii jako přílohu v mailu na naši adresu, která je v rubrice "Kontakty". Bez fotky se dá jen těžko radit. J.J.
Re: obesa
(Dagmar Tyburcová, 5. 9. 2013 12:46)vzdala jsem to, s obeskou jsme se rozloučili. Asi byla nemocná, celá se otevřela a zčernala:(
choroby obesy
(Dagmar Tyburcová, 25. 7. 2013 15:10)Dobrý den, poprosila bych vás o radu. Mám obesku doma něco přes rok a zhruba před 14ti dny se začala z vrchu otevírat, udělala se v ní taková prasklina. Nevíte čím by to mohlo být? Byla daná na stole u okna, tak jsem ji teď místo změnila a je v kuchyni na kuchyňské lince úplně naplácnutá na okně. Mám doma x sukulentů a všechny mi tam krásně jdou, máme totiž byt celý na jih. Ale jen obeska nám teď začala marodit a nevíme čím to je. Je to náš mazlík. Trvalo mi dlouho, než jsem ji od jednoho pěstila vyzískala. Děkuji za odpověď
Erik
(My pictures, 9. 2. 2012 16:56)https://picasaweb.google.com/103283301042321235146/EuphorbiaObesaEnCo
odnože
(J.Janda, 10. 4. 2011 18:40)Euphorbia obesa vytváří za normálních okolností odnože jen zcela výjimečně, osobně jsem se s tím nikdy nesetkal. Odnože vytvářejí spíše rostliny nějakým způsobem nemocné nebo poškozené, nebo se může jednat o křížence s jiným druhem euforbií. Kdybych viděl fotografii, řekl bych vám více. Z odnoží se euforbie samozřejmě dají množit, ale po jejich oddělení od rostliny zůstávají nehezké skvrny od mléka. Koření velice dlouho, ve srovnání s většinou jiných sukulentů! Pokud jste koupil E. obesa z nějaké pěstírny, také se může stát, že Vám bezprostředně vedle ní vyklíčí semenáček, který vypadá jako odnož!J.J.
Odnožujúca E.obesa
(Martin, 3. 4. 2011 14:08)Dobrý deň,mal by som jednu otázku-moja E.má po stranách odnože,je možné mmnoženie aj prostredníctvom nich?Ak áno,ako postupovať´dakujem za radu.
obesa
(Peter z Popradu, 15. 8. 2008 16:07)