sukulenty.estranky.cz

Jak z latinského názvu této nádherně zbarvené rostliny vyplývá, vyhlíží jako kaktus a kaktus to přitom není. Podoba se sloupovitými cereusy je však v případě této rostliny více než patrná. Jenom domovina na jihu Afriky je těm opravdu kaktusovým končinám značně vzdálená. Euphorbia pseudocactus roste na subtropickém jihoafrickém pobřeží v provincii KwaZulu-Natal, kde díky trsovitému růstu a hojnému větvení místy tvoří mohutné kolonie. Keříky mohou dosahovat až kolem jednoho metru, ale většinou dorůstají výšky okolo šedesáti centimetrů.
V minulosti u nás byla Euphorbia pseudocactus  paradoxně pěstována  mnohem více než v dnes, kdy sukulentní móda přinesla spíše druhy s baňatými kmínky nebo ztloustlými podzemními kořeny, které pěstitelé v kultuře povytahují nad úroveň substrátu.
My tuto rostlinu pěstujeme už léta především kvůli nádherně zbarveným sloupovitým tělům. Svěže zelený povrch stonků je zdoben nádhernými světlými šmouhami, táhnoucími se šikmo dolů od ostrých žeber, porostlých párovými trny. Žeber mívají rostliny od tří do pěti, ale nejčastěji čtyři. Není výjimkou, že větve s různým počtem žeber vyrůstají na jediné rostlině! Mladé trny bývají zpočátku vínově červené, ale postupem času zesvětlají a ztvrdnou.
Rostliny i bez zásahu pěstitele vytvářejí množství bočních odnoží, narůstajících přesně ve stylu cereoidních kaktusů. Efekt rostliny kromě výrazného zbarvení těl umocňuje také kolísavý průměr stonků, na nichž podobně jako u dalších druhů euforbií (např. E. cooperi) můžeme pozorovat úzká i široká místa, narůstající obvykle nezávisle na množství světla nebo vody v jednotlivých ročních obdobích.
Euphorbia pseudocactus dobře snáší přímé slunce, ale i v jejím případě platí, že všeho moc škodí. Naše rostliny jsou umístěny celoročně ve skleníku, i když by samozřejmě letnění v nejteplejších měsících roku bez problémů snesly. Nechceme ale riskovat hnilobu kořenů, která se může objevit při dlouhodobém přemokření substrátu, spojeném s nízkými ranními teplotami. Připadá nám schůdnější mít možnost regulace vodního režimu, což platí pro převážnou většinu euforbií, kterým zároveň mícháme propustnější substrát s větším podílem říčního písku (50%)  než pro většinu ostatních sukulentů v naší sbírce.
Od jara do podzimu zaléváme v mírných dávkách každý týden, v případě podmračeného počasí klidně občas nějakou zálivku vynecháme. Tento typ euforbií zimujeme obvykle zcela nasucho, a zaléváme pouze výjimečně v případech, že nastane dlouhé období s teplejším nebo spíše extrémně slunečným počasím. Při suchém zimování rostlina snáší spolehlivě poklesy teplot k 5°C, ale většinou u nás mívá kolem 10°Celsia. Při zimování v bytě samozřejmě můžeme čas od času nárazově zalít, ale vězte že to rostlina nijak nutně nepotřebuje a bez vody přežije neuvěřitelně dlouhá období.
Žluté kvítky (cyathia) jsou droboučké a žebra rostlin zdobí obvykle na konci léta (na fotografii vidíte jejich zárodky), kdy zároveň začínáme trochu omezovat zálivku. Množení je vcelku snadné zakořeňováním bočních odnoží. Dobrou zkušenost máme (u euforbií všeobecně) s lignocelem, což je drť z kokosového vlákna, prodávaná ve Zverimexech slisovaná v cihlách. Jedná se o takřka sterilní materiál, v němž se plísně neobjevují ani při hodně vysoké vlhkosti, kterou si lignocel udržuje mnohem déle než například hojně používaný agroperlit.
Euphorbia pseudocactus je vcelku výrazná a přitom pohodová kytka, jejíž pěstování zvládnou i naprostí začátečníci, a každopádně se jí bude dařit u zapomnětlivějších pěstitelů. Na východním nebo jižním bude rostlina spokojená, a ani po delší době nezabere příliš prostoru, protože v kultuře přirůstá docela pomalu. Podobně jako u většiny euforbií musíme i v případě této rostliny být opatnější při manipulaci, protože při poranění roní bělavý latex, který může zanesením do očí způsobit nepříjemné záněty.
Rostlina na úvodním snímku je klasickou ukázkou nestejnoměrného nárůstu E. pseudocactus, zatímco rostlina na druhé fotografii je pro změnu příkladem hojného odnožování. Následující dvojice snímků jsou pohledy z blízka na vrcholy rostlin a poslední fotografie patří drobnější formě Euphorbia pseudocactus, jejíž stonky mívají i poloviční šíři než normální rostliny.