sukulenty.estranky.cz

Euphorbia pseudoglobosa z jihoafrického Kapska zaujme už na první pohled svým zvláštním vzhledem, pod nímž si každý může představit úplně něco jiného. Mne při pohledu na ni okamžitě napadají podivné obrázky, které nám kdysi kreslil v chemii na tabuli pan učitel Procházka, zvaný Fakír, a tvrdil o nich, že znázorňují molekuly nebo atomy. Řečeno ale stručnou řečí odbornou, je to kytka napodobující (podobná) druhu Euphorbia globosa. Pěstuje se ale dnes možná častěji než její „předloha“.
Každopádně z jediného, takřka kulovitého těla v jejím případě vyrůstají další dvě, někdy i více skoro stejných, a z nich potom další a zase další. A tak to jde pořád dokola, až z toho vznikne ten zvláštní, jen těžko popsatelný tvar. Stabilitu tohoto zvláštního uskupení zajišťují silné a navzájem proletené kořeny, které jsou pro rostlinu obrovskou zásobárnou vody na horší časy.
Právě kvůli nim pro ni platí stejné zásady pěstování, jako pro většinu jiných, podobně vybavených sukulentů. Důležitý je propustný substrát s velkým podílem písku nebo jiného podobného materiálu. Zálivka vždy jen v menších dávkách, a každou druhou raději vynechat, než jednu zbytečně navíc přidat! Rostlinu je možno bez obav ponechat bez vody libovolně dlouho v jakémkoliv období, když okolnosti zrovna zalévat nedovolují. Usušit ji nelze, uhnít na přemíru vlhka ale může docela snadno, zvláště když vlhko provází chlad! Než se začnou scvrkávat první z mnoha jejích kulovitých těl, uplynou často i měsíce! Euphorbia pseudoglobosa ale rozhodně nepatří mezi nijak mimořádně choulostivé druhy!
Euphorbia pseudoglobosa není kytka na plné slunce, rozhodně tedy ne uprostřed našeho léta. Ideální je světlo rozptýlené, třeba ve stínu vyšších rostlin, které přímé slunce lépe snášejí! Zato v zimě by měla dostat světla maximum, zvláště když jí i touto dobou dopřejeme čas od času trochu vody. Příliš vody ale znamená zimní přírůstky tvarově deformované a nezdravé, takže zálivka by měla mít spíše udržovací charakter. Trocha vody je ale v případě této zajímavé rostliny nutností, protože zima je také obdobím drobných žlutých kvítků (cyathií), jichž bývá na vrcholu tělíček velké množství. Kvítky jsou nesmírně vytrvalé, takže dva  měsíce nepřetržitého kvetení nejsou v případě E. pseudoglobosa žádnou výjimkou!
Vegetativní množení sice trvá delší dobu, ale jinak je vcelku snadné. Jako u ostatních euforbií, i zde platí, že řízky (jednotlivá těla) bychom měli odebírat z rostlin v plném růstu, tedy napitých vodou. Při odřezávání těl v nejužším místě jejich spojení je třeba postupovat opatrně. Rostlina roní jedovatý latex (mléko), který by se neměl dostat do očí, protože způsobuje ošklivé záněty.
Euphorbii pseudoglobosa můžeme pěstovat buď klasickým způsobem, tedy s kořeny pod zemí, jak vidíte na fotografiích, nebo s kořeny povytaženými nad povrch substrátu. Vzhledem k jejich zajímavým tvarům tak může vzniknout  vcelku bizarní podívaná. Pokud takové rostliny zasadíme do hezké nádoby, je to opravdu parádní záležitost. Chce to ale trpělivost, protože kořeny sílí především pod zemí. Proto se vyplatí trocha trpělivosti, a do misek sázíme raději až starší rostliny.
Trpělivý musí být pěstitel v případě E. pseudoglobosa pořád, protože roste docela pomalu. Příliš vhodné není ani její letnění, protože trvaleji přemokřený substrát v době největších veder může snadno způsobit úhyn rostliny. Ta totiž tou dobou prožívá jakousi letní stagnaci, krátké období zastavení růstu, které známe také u kaktusů! Nejintenzivnějšími obdobími jejího růstu tak zůstávají jaro a podzim. Zimu přežije i v chladnějším prostředí (5-10°C), ale o trochu teplejší zimování je přece jenom bezpečnější. Pokud zimujeme v bytě, zaléváme mírně jednou za 2-3 týdny, pokud v chladnu, tak pouze sporadicky (2-3x za zimu) a v malých dávkách. Euphorbia pseudoglobosa je jinak vcelku pohodová kytka i pro okenní pěstitele, protože příliš prostoru nezabere ani při značném stáří, kdy ale už vyžaduje o trochu hlubší nádoby kvůli svým kořenům.
Rostliny na snímcích jsou zasazeny v květináčích o průměru sedm centimetrů! Úvodní dvojice fotografií byla pořízena na počátku podzimního růstového období, na třetí je stejná rostlina již rozkvetlá okolo vánočních svátků. A na závěr druhá z našich rostlin ve stejném období.