sukulenty.estranky.cz

Loni se mi podařilo od kamaráda Pavla Karkošky z Orlové získat několik rostlin Euphorbia ramena. Nejprve jsem na ně chvíli jen užasle zíral. Teprve když jsem se trochu oklepal z toho příjemného šoku, zeptal jsem se ho, co to vlastně před sebou vidím. Do té chvíle jsem neměl o existenci té rostliny ani potuchy. Není divu, vždyť je to také vcelku žhavá novinka, popsaná teprve v roce 2015 ze severního Madagaskaru. A já zase tak horlivě nejnovější sukulentářské „špeky“ nesleduji ani nevyhledávám. Kdybych měl tu kytku popsat co nejstručněji a přitom alespoň trochu výstižně, řekl bych že je to sukulentní mimozemšťan. 

Stejně bizarní jako samotná rostlina je i krajina, nacházející se asi 60km jižně od města Antsiranana (dříve Diego Suarez). Zkuste si do vyhledávače zadat heslo „Red Tsingy“ a sami uvidíte, protože popsat slovy se to dost dobře nedá. Ta krajina je vážně tak fantaskní, že člověk okamžitě zapochybuje, zda je opravdu skutečná. Jejím základem je zvláštní půda, zvaná laterit, kterou eroze za staletí vytvarovala do neuvěřitelné podoby. A právě někde tady podle údajů botaniků roste Euphorbia ramena. 

Druhové pojmenování znamená v řeči Malgašů „červená“ a má to možná souvislost nejenom se zmíněnou bizarní krajinou, ale také se zvláštními chlupy či štětinami, zdobícími rostlinu po obvodu těsně pod jejím vrcholem. Mají barvu velice podobnou jako  podivné zvětralé útvary na severu ostrova Madagaskar. Základem rostliny je tlustý vodozásobný kmen, na jehož vrcholu vyrůstá roseta tuhých lesklých listů. Ty jsou sezónní, a slunce jejich okrajům někdy dodává červený nádech. Listy bývají prohnuté a nikdy jich není mnoho. Někdy se časově sejdou i se žlutými cyathii, která se však většinou objevují ještě před nárůstem prvních listů. Vzhledem k relativně nedávnému objevení a následném popisu rostliny o ní zatím nelze nalézt příliš informací. O jejím praktickém pěstování takřka žádné, když pomineme občasné diskuse na zahraničních sukulentářských webech.

Rostlina podle těchto strohých údajů roste v zimě a odpočívá v létě. To je ovšem pro pěstitele v srdci Evropy špatná zpráva, protože v době jejího růstu  u nás obvykle panuje chronický nedostatek světla. Budeme se tedy muset pokusit rostlinám alespoň částečně jejich životní rytmus překopat. Každopádně jim dopřejeme teplejší zimování než většině námi pěstovaných sukulentů (15°C a více), a to téměř nasucho. Jejich vodozásobný orgán je naprosto dokonalý, a tak jim delší sucho nemůže nikterak uškodit. Budou na něj ostatně zvyklé i ze své nehostinné domoviny. Jakmile se v předjaří objeví první kvítky, teprve započneme s mírnou zálivkou. Nic v tomto případě nelze uspěchat, protože jinak hrozí tvarová deformace rostlin, jak jsme to již v minulosti zažili třeba s Euphorbia balsamifera, která má podobný životní rytmus. 

Loňské léto rostliny prožily ve skleníku na stanovišti jen mírně přistíněném těmi vyššími. S příchodem léta v druhé polovině června shodily veškeré listy, ale ještě nějaký čas pokračovaly v kvetení. Stále jsme je mírně a v dlouhých intervalech zalévali. Nové listy se objevily na sklonku srpna a vydržely až do příchodu podzimu, kdy jsme rostliny přestali zalévat úplně a uměle je tak uvedli do vegetačního klidu. Zároveň jsme je již koncem září stěhovali do zimní zahrady, abychom je uchránili před stále častějšími ranními poklesy teplot. I nadále je to spíše souhrn pokusů a tápání, než opravdové rutinní pěstování. A nějaký čas tomu asi tak určitě ještě bude.

Při pohledu na fotografie starších rostlin na internetu jsem si uvědomil, že ty naše se patrně nacházejí pro pěstitele v té úplně nejkrásnější podobě. Vodozásobné kmeny jim samozřejmě zůstanou, určitě ještě i trochu zesílí, ale ten kouzelný nadpozemský tvar bude docela určitě pouze dočasný. Euphorbia ramena se množí pouze výsevem semen a krása těch „našich“ je výhradní zásluhou zmíněného Pavla Karkošky. Chlubím se tedy vlastně cizím peřím, ale nedá mi to. Musím se s návštěvníky našeho webu o tu nádheru podělit, protože člověk nikdy neví, jak dlouho ty hodně choulostivé madagaskarské krasavice udrží. A jak již bylo řečeno, v té nejkrásnější podobě jsou asi právě nyní, takže zachytit ten pomíjivý okamžik je tak trochu i povinností. Když odejdou do věčných lovišť, budu samozřejmě smutný, ale zároveň to budu brát jako daň za jejich krásu. O některých sukulentech se s oblibou píše jako o podivných rostlinách. Euphorbia ramena je tohoto rčení krystalicky čistým příkladem. Všechny snímky kvetoucích rostlin byly pořízeny na počátku loňského května a jsou toho důkazem.