sukulenty

Přestože mezi pryšci rodu Euphorbia existuje množství choulostivých druhů, které dovedou pěstitele pořádně potrápit, rostlina z dnešního článku mezi ně rozhodně nepatří. V rámci rodu ji lze zařadit mezi vůbec nejodolnější druhy, a snad i proto se jí hojně využívá také jako podnože k roubování choulostivějšího rodového příbuzenstva.
Euphorbia resinifera pochází z marockého pohoří Atlas, a známa je už od starověku. Díky své odolnosti velice záhy zdomácněla i za okny pěstitelů, a stala se jednou z nejdéle, a svého času i nejčastěji pěstovaných euforbií u nás. Možná proto dnes již mnohým pěstitelům připadá příliš obyčejná, a v posledních letech je ve sbírkách k vidění jen velice zřídka. V honbě za novinkami často zapomínáme, že i v jednoduchosti může být krása.
V přírodě dorůstají čtyřboká těla Euphorbia resinifera výšky až 60cm, hojně odnožují a vytvářejí často velice mohutné trsy těl. Hrany vzpřímeně rostoucích čtyřbokých výhonů jsou zdobeny dvojicemi hnědých trnů, takže rostliny silně připomíná některé sloupovité kaktusy. Však také svého času Euphorbia resinifera bývala častým doplňkem kaktusových sbírek.
Přestože je to rostlina snadno pěstovatelná a odolná, v kultuře kvete drobnými žlutými cyathii jen velice zřídka. V přírodě údajně rozkvétá zjara. 
Tmavě zelená až modrozelená pokožka rostliny naznačuje, že je to kytka na plné slunce. Díky poměrně robustním tělům snáší Euphorbia resinifera i velice dlouhá období zcela nasucho. Od jara do podzimu zaléváme sice pravidelně jednou za 1-2 týdny v závislosti na počasí, ale vždy jen v mírnějších dávkách. V zimě snáší spolehliě poklesy teplot k 5°C, a lze ji na chladnějším stanovišti zimovat zcela nasucho.
Množení je vcelku snadné zakořeňováním bočních odnoží, kterých rostlina vytváří velké množství. Při oddělování odnoží je třeba dbát zvýšené optrnosti, protože z ran vytéká latex. Řezné rány je vhodné (podobně jako u většiny podobných euforbií) po odříznutí ostrým nástrojem na chvilku ponořit do vlažné vody. Po nějakém čase se tok latexu sám zastaví.
„Druh tento skýtal v starověku užívanou drogu euphorbium,“ píše se v knize o kaktusech a sukulentech z pera Oskara Smrže, která vyšla v roce 1929. Staří Egypťané opravdu E. resinifera používali v lidovém léčitelství k nejrůznějším, mnohdy i zcela kuriozním účelům.
Euphorbia resinifera je rostlina pomalu rostoucí a velice skromná. Pokud je pěstována při dostatku světla a pozvolna, může se hustě větvený trs této rostliny stát docela hezkou ozdobou každého okna. Jak vidno z úvodního snímku, i zblízka je na ni v době nárůstu nových trnů radost pohledět. Rozvětvená rostlina na druhém snímku je zasazena  v květináči o průměru osm centimetrů!