sukulenty.estranky.cz

Dnešní článek je o rostlině, objevené v botanickém pojímání času vlastně docela nedávno. Svědčí o tom i letopočet 1998 v závorce na konci latinského názvu Euphorbia waringiae. Samotná rostlina se částečně (především v mládí) podobá mnoha jiným madagaskarským euforbiím, a to především kulovitým kaudexem, pokrytým rozpraskanou borkou (ale až později), z něhož vyrůstají dlouhé tenké a často i poléhající větve. Kaudex může dosáhnout průměru až 10cm a rostlina výšky kolem půl metru. To vše ale teprve po mnoha letech, protože veškeré dění je v podání této rostliny z jihovýchodu ostrova Madagaskar vcelku pomalé. Zato na květy (cyathia) nemusíme čekat dlouho, podobně jako u dalších madagaskarských druhů rodu Euphorbia (např. E. ambovombensis, E. decaryi, E. francoisii atd).
Listy Euphorbia waringiae jsou úzké, se zvlněnými okraji, dlouhé až 10cm a široké jen půl centimetru! Jakmile na ně pořádně zasvítí sluníčko, ještě se celé prohnou, aby jejich odpařovací plocha byla co nejmenší. Listy zdobí pouze vrcholy dlouhých větví, kterých z kaudexu vyrůstá několik (zprvu dlouho pouze jediná). V zimě většinou opadává i zbytek listů, a rostliny prožívají toto období téměř nasucho. My je zimujeme při teplotách neklesajících dlouhodobě pod 15°C, a zaléváme mírně jednou za 2-3 týdny, protože se jedná o menší semenáče. Dospělé rostliny by zřejmě spolehlivě přežily nasucho zimu celou.
Jinak se pěstování E. waringiae v ničem neliší od výše uvedených druhů, o nichž jsme v minulosti už v této rubrice také psali. Přiměřeně rozptýlených slunečních paprsků, opatrná zálivka v menších dávkách a propustný substrát s velkým podílem říčního písku. To jsou tři pilíře úspěchu při pěstování této a jí podobných rostlin v naší praxi. Nejsou choulostivé, můžeme je od jara do podzimu bez obav polévat přímo na těla a listy, ale jejich kořeny by neměly dlouhodobě pobývat v mokru!
Euphorbia waringiae je v přírodě rostlinou ohroženou, a proto i přísně chráněnou. Roste v opadavých lesních společenstvích na jihovýchodě ostrova Madagaskar, podle údajů v literatuře v nadmořské výšce okolo 500 metrů. Ve sbírkách se však šíří poměrně rychle, protože rostliny plodí sice nevelké množství semen, ale zato i v několika etapách za rok. My rostliny uměle neopylujeme, a ponecháváme i v jejich případě volný prostor pro přičinlivý hmyz. Samotné květy jsou nenápadné (bílozelenkavé), drobné (5-6mm) a objevují se při vrcholech větví od jara do podzimu i několikrát. Kvetou již rok a půl staré (mladé?) semenáčky, takže o budoucnost E. waringiae v našich sbírkách se zdá být dobře postaráno! Vegetativní množení z řízků je sice možné, ale připravujeme se tím o možnost spatřit v budoucnu nádherně kulovitý základ kmene!
Euphorbia waringiae příliš prostoru k životu nepotřebuje, a vzhledem k menším nárokům na přímé oslunění se jedná o rostlinu vhodnou také pro okenní pěstitele, kteří mají volno na parapetu směřujícím na východ či jih.
Podobně jako množství dalších druhů, je i E. waringiae vyhledávána milovníky kaudexů, kteří povysazují v přírodě takřka podzemní kmínek nad povrch substrátu, což jinak vcelku všední kytku rázem změní na miniaturní skvost. K opravdovému tvarování však E. waringiae příliš vhodná není, i když krácení příliš dlouhých větví je v teplém počasí bez rizika, a přináší množství nových výhonů, které v krátké době řezné rány spolehlivě zarostou. 
Skutečnou krásu této rostliny však spatří teprve majitelé starších rostlin, jejichž u země ztloustlé kmeny bývají pokryty popraskanou hnědou borkou, a koruny větví mívají již husté. Starší rostliny k nám bývají dováženy z pěstíren („pěstíren“). Nejsou samozřejmě zrovna levné, ale ze semene takové v našich podmínkách ani při sebevětší snaze nevypěstujeme! Krásnou rostlinu je možná spatřit na fotografii v článku Honzy Gratiase v prosincových internetových kaktusářských novinách z roku 2009! Je to ukázkový exemplář, při pohledu na nějž okamžitě pochopíte, proč se Euphorbia waringiae stala sukulentářským hitem. A také že její dosavadní vzácnost není ani zdaleka hlavním motivem, proč si ji pěstitelé pořizují (i když pro některé ano!).  My jsme zatím zvolili cestu pomalejší. Semenáčky E. waringiae se jeví jako rostliny stejně odolné, jako třeba mnohem známější E. ambovombensis nebo ještě známější Euphorbia francoisii. Jen trvale přemokřený substrát může pěstitelské úsilí zhatit, což platí obecně pro všechny podobné euforbie z ostrova Madagaskar, s nimiž se v posledních letech v našich sbírkách jakoby roztrhl pytel! Na koupi starší rostliny se ale časem také chystáme!
Kvetoucí rostlině na úvodním snímku ještě nejsou ani dva roky. Asi o rok starší je ta na následující fotografii. Větvení je v jejím případě přirozené, bez zásahu pěstitele! Na obr.č.3 je mladá rostlinka E. waringiae, vystavená přímému letnímu slunci, na obr.č.4 pěstovaná v polostínu! A na závěr ještě jedna už s docela hezkým kaudexem, ale značně přerostlými větvemi. Její fotografii jsme pořídili ve sbírce Luboše Hojného, který se v posledních letech asi největší měrou zasloužil o rozšíření E. waringiae do českých sukulentářských sbírek!