FAUCARIA TIGRINA
„Tygří tlamička“ se říká této nádherné rostlině, ale její čerstvě se rozevírající mladé listy spíše než co jiného připomínají tlamu žraloka. Faucaria tigrina pochází z jihoafrického Kapska, a svůj latinský název nezapře. Šedozelený povrch listů, jejichž délka se pohybuje v rozmezí 3-5cm, je hustě poset bílými skvrnami, které se někdy slévají do větších celků. Okraje listů bývají hustě porostlé charakteristickými bělavými zoubky, které slunce ještě často přibarví do rezava. Květuschopná rostlina se pohodlně vejde do květináčku o průměru 5,5cm, jak se můžete přesvědčit na fotografiích v tomto článku.
V dobách našich sukulentářských začátků jsme pod označením F. tigrina pěstovali skoro všechno, co se faukáriím alespoň trochu podobalo. Už tehdy kolovalo mězi pěstiteli množství hybridů, a stejně je tomu i dnes.
Faukárie patří k nejodolnějším zástupcům čeledi Aizoaceae, a pěstitelsky schůdné jsou především díky nepříliš vyhraněnému období růstového klidu. Samozřejmě je vhodné dodržet zimní spánek rostlin, který ideálně probíhá v chladnějším prostředí (5-10°C) po libovolně dlouhou dobu. Naše rostliny (platí pro faukárie všeobecně) stěhujeme z letního „bytu“ na zimoviště vždy s dokonale napitými listy, ale vždy v naprosto vyschlém substrátu. Takto připravené vydrží bez kapky vody minimálně do vánoc, aniž by na povrchu jejich dužnatých listů byly patrné jakékoliv známky prosychání či svrašťování. Po zbytek zimy je pak zaléváme v mírných dávkách nárazově, vždy v závislosti na počasí venku. Za slunečných zimních dnů rostliny vysají vodu ze substrátu většinou do druhého dne.
Od jara do podzimu zaléváme každý týden přímo na listy (samozřejmě večer). V době největších veder si faukárie, podobně jako spousta jiných sukulentních rostlin, vybírají krátký odpočinek, během něhož je vhodná větší opatrnost s vodou.
Množení je snadné výsevem semen, z nichž vám ale často přes veškerou snahu už vyrostou kříženci s jiným druhy faukárií (v lepším případě). Neznám žádný spolehlivý způsob, jak nechtěné hybridizaci za pomoci hmyzu zabránit, zvláště když žluté květy převážné většiny faukárií lákají hmyz ještě o poznání více než ty jiných barev.
Možné je také množení z bočních odnoží, ale v případě faukárií mi nepřipadá příliš elegantní. Opodstatněné ovšem je ve chvíli, kdy se chystáte namnožit potomstvo zaručeně čisté a rodičům k nerozeznání podobné!
Květy Faucaria tigrina se objevují na podzim, a někteří opozdilci dokvétají klidně až o vánočních svátcích! Dosahují průměru 5-6cm, a podobně jako u spousty dalších příbuzných se během několikadenního kvetení postupně zvětšují. Otevírají se vždy až odpoledne, a svým sytým odstínem mi připomínají dresy brazilských fotbalistů. Pokud nesvítí slunce, zůstávají často zavřené, nebo se otevírají pouze částečně. V takovém případě stačí zavřít na půl hodiny dveře skleníku, a květy spatříme v plné parádě! 
Pokud se chystáte pořídit za svá okna (nejlépe jižní či východní) nějakou droboť z čeledi Aizoaceae, pak doporučuji začít právě rostlinami rodu Faucaria. Za dostatek slunce, mírnou, pravidelnou zálivku, a alespoň krátký odpočinek nasucho se vám odvděčí zářivými květy, které těla rostlin často zcela zakryjí.
Na úvodním snímku je otevírající se „tlamka“ F. tigrina, připomínající tak trochu chřtán žraloka. Dvojice semenáčků na druhém snímku pochází z nádherné sbírky pana Jiřího Merhauta v Mořince, kam jsme v doprovodu Petra Pavelky (tehdy ještě juniora) již před mnoha lety. Na třetí fotografii z počátku října se jedna z těchto rostlin chystá kvést, a na poslední tatáž již následujícho dne kvete. Všechny rostliny na obrázcích jsou zasazeny v květináčcích o průměru 5,5 centimetru.
