sukulenty.estranky.cz

Tu voskovku s nezvykle protáhlými listy jsem si zamiloval jakmile se u nás doma objevila. Narůstala od samého počátku hustě a jakmile konce jejích výhonů přikryly okraje závěsného květináče, bylo na ní opravdu radost pohledět. Jen kvést nechtěla. Pěstovali jsme ji přitom úplně stejně jako všechny ostatní voskovky, dělali jí pomyšlení i občasným kropením a letním pobytem venku pod pergolou, kde jsou v posledních letech umístěny všechny naše voskovky. S nadějemi jsme několikrát sledovali na koncích převislých výhonů cosi podobné zárodkům budoucích květenství, které však pokaždé zaschly. Dočkali jsme se terpve v květnu loňského roku. Nevšední májový zážitek ale byl dostatečně účinnou náplastí na dlouhé čekání. Jak vyplývá z titulku, Hoya wayetii pochází z Filipín, stejně jako velice podobný a mnohem známější druh Hoya kentiana. Právě pod tímto jménem jsme tu naši krasavici provizorně několik let pěstovali v domnění, že Hoya kentiana je díky tvaru listů v podstatě nezaměnitelná. Teprve když se otevřely v květnu 2017 první květy, začal jsem poctivě bádat v literatuře, kterou disponujeme (Surisa Somadee, Jens Kühne – HOYA), a samozřejmě také na internetu. Ve zmíněné knize (viz recenze) jsou rozdíly mezi oběma druhy sice popsány, ale nám chyběl srovnávací rostlinný materiál k jejich potvrzení. Internet nás dlouho proháněl slepými uličkami, protože většina rostlin Hoya wayetii je pěstována právě pod nesprávným pojmenováním „kentiana“, přesně jako tomu bylo do prvokvetení i u nás.
Kromě tmavších květů Hoya wayetii jsou dalšími spolehlivým rozpoznávacími znaky tmavé okraje listů, a to i v době, kdy se k rostlinám příliš slunečních paprsků nedostane. A do třetice jsou to květní stopky, v případě Hoya wayetii sytě zelené, zatímco u Hoya kentiana červenohnědé. Ideální fotografické srovnání obou druhů nabízí web www.pakehas-hoya.com, a to jak celých rostlin, tak i detailů listů a květů. Vše je tam velice názorné a nezpochybnitelné. Hoya wayetii byla popsána v roce 1993 (Robert Dale Kloppenburg), Hoya kentiana o dva roky dříve.
Naši rostlinu Hoya wayetii celou dobu pěstujeme stejně jako ostatní voskovky. Od pozdního jara zavěšenou venku pod pergolou, kam sluníčko zasvítí až pozdě odpoledne, ale světla je tam dostatek po celý den, stejně jako čerstvého povětří. Vodu dostává pravidelně jednou týdně, v nejteplejších měsících českého léta i dvakrát. Kromě toho bývá za teplých letních večerů často kropena. Domů všechny naše voskovky stěhujeme jakmile ranní teploty začnou trvaleji klesat k 5°C. Své stálé místo potom zaujímají také v bytě, zavěšeny v těsné blízkosti západního okna, kam svítí až odpoledne. Vodu dostávají každou sobotu dopoledne (pokud nejsme mimo domov), stejně jako všechny ostatní pokojové rostliny v naší domácnosti. Vzhledem k tuhým sukulentním listům voskovky suchý vzduch snášejí velice dobře, navíc se snažíme zbytečně nepřetápět a zdroj tepla (a sucha) je umístěn na opačném konci místnosti než kde se nachází inkriminované okno. Hoya wayetii patří v tomto ohledu k těm úplně nejodolnějším. Její listy jsou tuhé, podlouhle kopinaté a po obou stranách hladké. Jejich délka se pohybuje mezi 8-12cm a nejširší bývají 1,5-2cm zhruba ve své polovině. Na horní straně jsou tmavě zelené a lesklé, zespodu světlejší a matné. Jejich okraj je po celém obvodu lehce zpevněný a celoročně tmavší než zbytek plochy. Zjara roku 2017 to už konečně s květy začalo vypadat nadějně. Trpělivě jsme čekali, doufajíce že naše radost opět není předčasná. 22. května odpoledne jsme se dočkali. Byli jsme na květy Hoya wayetii (v té době ještě stále Hoya kentiana) tak natěšení, že jsme se rozhodli s jejich fotografováním ani chvíli neotálet. Jak se záhy ukázalo, dobře jsme udělali. Úvodní fáze té asijské přehlídky krásy totiž byla velice pomíjivou záležitostí. Jenom na jedinou hodinu se kvítky té krasavice otevřely v plné své kráse. Poté se jejich jemnými bílými chloupky porostlé cípy začaly obracet nazad, jak jsme tomu zvyklí také u jejich stapeliovitého příbuzenstva (viz Orbea speciosa). Květenství tím během necelých dvou hodin zásadně změnilo svůj celkový vzhled. Další snímky jsme pořizovali právě o necelé dvě hodiny později než ty první, a jako bychom fotili dvě rozdílné rostliny. Bylo to každopádně úžasné představení, jehož jsme se stali onoho májového odpoledne vděčnými diváky. Byl to zkrátka voskovkový den, protože hned vedle rostliny z tohoto článku hojně kvetla Hoya bella, která nám takto dělává radost i dvakrát ročně a co se týče množství květů, asi nemá v naší domácnosti konkurenci. Díky tomu jsme si ani neuvědomili, zda květy Hoya wayetii nějak výrazněji voní (snad po másle, a prý i dost výrazně), a později jsme jim už v tomto ohledu pozornost nevěnovali. Vzpomněl jsem si na to teprve ve chvíli, kdy jsem nedávno její přerostlé větve krátil za účelem množení.
Voskovky v posledních letech množíme už výhradně zakořeňováním jejich řízků v lignocelu, který v cihličkách prodávají v obchodech pro akvaristy a chovatele. Rozpuštěním jedné cihly kokosové hmoty vznikne asi pět litrů kvalitního substrátu, v němž se nikdy nevyskytuje plevel ani plísně či zárodky houbových onemocnění. Řízky voskovek s 2-4 páry listů ponecháme dva týdny zaschnout, a teprve poté je zaboříme do mírně vlhkého lignocelu, který jednou týdně pokropíme. Není to ani zdaleka taková rychlovka jako při množení sukulentních řízků z čeledi Crassulaceae, ale nakonec pokaždé zakoření téměř všechny. Maličko složitější potom bývá jejich převod do běžného pěstitelského substrátu s vyšším obsahem humózní složky než u tradičních sukulentů, ale i to se dá s trochou štěstí zvládnout bez větších ztrát. Hoya wayetii se jeví jako velice perspektivní pokojová rostlina, která se spokojí s kterýmkoliv oknem a jejíž velikost se dá občasným krácením výhonů dlouhodobě udržet v přijatelné velikosti. Jakmile se trochu rozroste, zahubit ji bude dost velký problém i pro naprostého začátečníka.
Na úvodním snímku jsou poupata Hoya wayetii i s květy sousední Hoya bella v pozadí. Druhá fotografie čerstvě otevřeného květenství byla pořízena 22. května ve 14.49 hodin a následující dvě ve stejný den v 16.47 hodin. Předposlední obrázek květenství byl pořízen jen o maličko později už venku pod pergolou. A na závěr ještě jeden pohled na voskovku Hoya bella, rozkvetlou ve stejný den u stejného okna naší domácnosti.