sukulenty.estranky.cz

Mezi spoustou běžně pěstovaných druhů sukulentních rostlin se v našem skleníku sem tam najdou také druhy, které nejsou mezi pěstiteli k vidění úplně na každém kroku. Mezi ně patří také Fouquieria purpusii z čeledi Fouquieriaceae, rostoucí v jižním a centrálním Mexiku. Společně s dalšími šesti nebo sedmi keřovitě až stromovitě rostoucími druhy tvoří společně rod, jehož zástupce domorodci shodně nazývají jako „Ocotillo“. F.purpusii byla popsána už v roce 1909. Za své krkolomně znějící rodové jméno vděčí pařížskému profesoru medicíny P.E. Fouquierovi, druhové pojmenování nese pro změnu jméno Carla Antona Purpuse, který byl sběratelem sukulentů a cestovatelem po Mexiku.
V přírodě rostlina dorůstá výšky až čtyř metrů při tloušťce kmene 25 centimetrů. Roste na kamenitých stráních nebo ve spárách skalních bloků v klimatickém prostředí, které ji nutí velice úsporně hospodařit s vodou. Sice bohatě větví, ale větve bývají v poměru s výškou kmene krátké. Olistěná je rostlina pouze po menší část roku, jinak její drobné, nesukulentní listy opadávají.
V kultuře se jedná o rostlinu mnohem drobnější, pomalu (u nás) rostoucí a od podzimu do jara opadavou. Své dvě rostliny už pěstuji asi dvacet let, a podobně jako několik dalších jsou výsledkem mých pradávných výsevů. F.purpusii jsem vyséval asi třikrát, ale jenom z jedné várky semen vyklíčily rostliny, po kterých jsem tehdy tolik prahnul. Jako památku na dva zbylé výsevy mám ještě nějaký jiný druh z téhož rodu, ale nejsou to rostliny ani zdaleka tak atraktivní jako právě F.purpusii. Rostlin tehdy vyklíčilo poměrně dost, ale některé uhynuly již ve stádiu klíčenců. Ostatní jsem pěstoval pouze podle vlastního citu, protože tehdy dostupná literatura o nich neposkytovala jedinou praktickou informaci. Protože fascinovaly takřka každého návštěvníka našeho skleníku, postupně jsem je rozdával dobrým přátelům z řad pěstitelů, až mi nakonec zbyly zmíněné dvě rostliny. Množit je lze i vegetativně, ale sám jsem to díky své částečné netrpělivosti nikdy nedovedl ke zdárnému konci. Můj kamarád Honza Stodůlka ze Dvora Králové řízek ode mne zakořenil v docela krátké době, a tvrdil, že řízkovanec tvoří i hezký kmínek. Sám se množením nezabývám, ale čas od času nabídnu řízek někomu z návštěvníků našeho skleníku nebo výstav, pokud větve na našich rostlinách zrovna narostou do patřičné délky.
Pěstování starších rostlin už je naprosto bez problémů. Ačkoliv Fouquieria purpusii snáší plné slunce a vysoké teploty ve skleníku spolehlivě, držím své rostliny v polostínu z jediného, zato zcela prozaického důvodu. Chci je alespoň od jara do podzimu vidět s korunami plnými drobných lístků. Pokud jsou rostliny o něco déle nasucho než se jim zdá přijatelné, ze dne na den jejich listy zežloutnou a uschnou. Záměrně nepíši, že opadají. Jejich středovou žílu totiž tvoří postupně tvrdnoucí výrůstky podobné trnům. Zprvu jsou pružné, ale v době, kdy starší listy zasychají, zůstávají po nich na kmenech dlouhé bodavé trny, na nichž se suché listy ještě nějaký čas drží. Opadají teprve tehdy, když dokonale proschnou. Pak už stačí jen rukou jemně ťuknout do kmene nebo koruny a listy jsou na zemi.
Od jara do podzimu rostlinu zalévám pravidelně každý týden, stejně jako většinu ostatních sukulentů. Když vidím, že saje rychle, nějakou nárazovou zálivku občas přidám. Jakmile na podzim začínají lístky žloutnout, postupně zálivku omezuji. V zimě zalévám pouze 1x za měsíc velice mírně, aby kmen doplnil zásoby vody, které by mu i bez zálivky vydržely bohatě až do jara, což mám vyzkoušeno z dob, kdy jsem vytápěl z nouze na pouhých 5°Celsia.
Po dvaceti letech nepříliš intenzivního pěstování jsou rostliny asi 20cm vysoké a jejich kmeny dosahují průměru 4,5 centimetru. Za sezónu narostou větve zpravidla asi 10 - 15 cm, ale s příchodem podzimu je obvykle zkrátím. Tvar koruny tak udržuji kompaktní, a polodřevité řízky řízky si vždycky rádi vezmou jiní pěstitelé.
Nyní pomalu končí jejich zimní spánek, takže jsou na snímcích bez listů. Má to ale jednu výhodu, protože jsou vidět nádherně vybarvené stonky a trny, které jsou v létě lidskému oku zcela ukryty pod hustým příkrovem svěže zelených lístků. Přestože už řadu let žádné sukulenty nevysévám, u tohoto druhu mne to ještě znovu láká. Pokud semena Fouquieria purpusii naleznete v nabídce nějaké firmy, zkuste štěstí a vysejte je. Přeji vám, abyste na semena správného druhu narazili hned na první pokus. Když se vám to podaří, neničte klíčence v uzavřeném prostoru. Jakmile se klíček ponoří do substrátu, začněte intenzivně větrat. Pak vás nečekají zbytečné ztráty, které jsem tehdy dost těžce snášel já.