sukulenty.estranky.cz

Mezi nejmenší a zároveň nejkrásnější letošní přírůstky naší sbírky bezesporu patří Frithia humilis, známá mezi pěstiteli spíše pod názvem F. pulchra var. minor. Vzhledově jsou si oba zástupci rodu Frithia velice podobní, ale patrné rozdíly nalezneme především v barvě a velikosti květů. Ty jsou v případě rostlinky z dnešního článku menší, s výraznou převahou bílé barvy, kterou doplňuje ještě žlutá a lehký růžový nádech na koncích květních lístků, způsobený zbarvením jejich vnější strany. Listy této miniaturky jsou také výrazně menší, o poznání tmavší (ve stejných světelných podmínkách), na osluněném stanovišti až fialovohnědé. Když má pěstitel své rostliny jen trochu v oku, v pohodě od sebe obě frithie rozpozná, aniž by zrovna kvétly.
Frithia humilis pochází z východněji položených přírodních lokalit, z nichž některé jsou silně ohroženy nebo už zcela zničeny důlní činností ( např. uhelné doly ve Witbank), takže ve sklenících pěstitelů lze bělokvětých drobných rostlinek už dnes nalézt možná více než v přírodě. Odlišnosti této východní populace rodu Frithia byly přesněji popsány v roce 1996, a teprve o čtyři roky později získala drobnější forma platný popis jako Frithia humilis. Už od roku 1968 ale byl pro menší populace rostlin používán název Frithia pulchra var. minor!
Rostliny nepěstujeme nijak zvlášť dlouho, takže postřehy o jejich zvyklostech si musím nechat na pozdější dobu. Jisté je, že za stejných pěstebních podmínek kvetou tyto drobnější rostlinky výrazně později než klasické F. pulchra. Ty u nás pravidelně vykvétají už v červnu , v případě rychlejšího jarního startu už v květnu, zatímco F. humilis až na počátku září. Je však docela možné, že ke zpoždění kvetení došlo z nějakých důvodů u předchozího majitele. Každopádně poupata zdobila vrcholy některých jedinců ještě v polovině října a teprve čekala na podmínky vhodné k otevření květů!
Frithia humilis skrývají pod spirálovitě narůstajícími listy řepovité kořeny, umožňující drobným rostlinkám bez problémů přečkat i delší období sucha. Na jejich přírodních stanovištích prý docela silně mrzne, a jejich společnicí tam často bývá Crassula setulosa, která je jak známo u nás plně mrazuvzdorná. Sami jsme vyzkoušeli její odolnost vůči mrazu a vysokým sněhovým pokrývkám minulou zimu, která patřila k nejdelším a nejkrutějším. Je tedy docela možné, že i maličké Frithia humilis by naši zimu při určitém stupni ochrany přečkaly!
Takřka bílé kvítky dosahují průměru 15-20mm, což není vůbec málo v porovnání s velikostí samotných rostlin. Pro ilustraci jsme na posledním snímku přiložili při fotografování naši desetikorunu, která má průměr 24 milimetrů! V přírodě dochází u těchto kvítků k zajímavému úkazu. Jakmile jsou hmyzem opyleny, mění svoje až dosud téměř čistě bílé zbarvení na jemně růžové nebo žluté. Hmyz tak dokonale rozpozná již hotovou práci od restů v podobě bílých kvítků, které na jeho opylení teprve čekají! Květy v kultuře se otevírají pouze za slunečných dnů, většinou až později odpoledne. Poupata vypadají už na spadnutí třeba i týden a více, a trpělivě vyčkávají na ten správný okamžik. Jejich otevírání částečně povzbuzují vysoké teploty v místě pěstování!
Jedna z našich rostlin má při okrajích korunních lístků výrazné stopy fialové či růžové barvy, jakoby se jednalo o nějakou přechodovou formu mezi Frithia humilis a F. pulchra, což je asi dost nepravděpodobné. Lokality obou rostlin jsou značně izolované, takže může být důvodem tohoto jevu spíše sprášení obou druhů v kultuře někdy v minulost, nebo se prostě jedná jen o výjimku potvrzující pravidlo!
Vlastní pěstování této roztomilé miniaturky je naprosto stejné jako u známější Frithia pulchra, o níž jsme psali v této rubrice již dříve (31.5.2008). Jenom květináčky na Frithia humilis budou stačit ještě o něco menší!
Nakvétající rostlina na prvním snímku je zasazena do květináčku o průměru 5,5 centimetru! Barva poupat ještě vůbec nenapovídá jejich budoucímu světlému zbarvení. Frithia humilis na druhé fotografii je opravdový trpaslík, zasazený v květináčku ještě menším! Poupě v této fázi už nás nenechávalo na pochybách, že květy budou opravdu bílé. Rozkvetlé rostliny na následujícím snímku jsou toho důkazem. Rostlina na čtvrté fotografii má květy na okrajích výrazně tmavší než všechny ostatní! Pro ilustraci miniaturních rozměrů je u kvetoucí rostliny na poslední fotografii přiložena desetikoruna o průměru 24 milimetrů!