sukulenty

Pokud si pořídíte tuto rostlinu ze severovýchodu Jihoafrické republiky, stanete se majitelem opravdového sukulentního šperku. Gasteria batesiana je kytka, která musí uchvátit každého milovníka sukulentních detailů už na první pohled. Její listy takřka trojúhelníkovitého průřezu jsou tvrdé jako beton a na povrchu hrbolaté díky droboučkým bradavičkám, jimiž jsou doslova posety. K tomu je třeba přičíst ještě jemné barevné kombinace zelené a bílé, k nimž se díky slunečním paprskům přidává ještě hnědá či hnědočervená v mnoha rozličných odstínech.
Kdo se rozhodne pěstovat tuto vcelku odolnou gastérii, musí si připravit větší květináč, protože dospělé rostliny mohou dosáhnout průměru až třiceti centimetrů! To je ale krajní mez, které rostliny dosáhnou teprve ve značném stáří, a navíc ani zdaleka ne všechny, což můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti po dlouhých letech pěstování. Gasteria batesiana je totiž rostlinou hodně variabilní jak tvarem listů a způsobem jejich nárůstu, tak i velikostí. Některé poddruhy (nebo typy) mohou dorůst průměru maximálně osmi centimetrů, další bývají jen o málo větší. Gasteria batesiana roste na několika zcela odlišných lokalitách, kde se samozřejmě rostliny vyvíjejí naprosto rozdílně. Je to nejseverněji rostoucí zástupce rodu Gasteria. Poprvé byla Gasteria batesiana v přírodě údajně objevena teprve na sklonku padesátých let minulého století. Známý odborník a pěstitel Gordon Rowley ji popsal v roce 1960. Do Evropy se ale dostala už mnohem dříve (1924?) prostřednictvím muže jménem Frank Frith, což byl zahradník jihoafrických drah, nadšený botanik a cestovatel. Pojmenována byla na počest Johna Batese, průvodčího v londýnských trolejbusech a nadšeného milovníka a pěstitele rostlin sukulentních.
Co se týče vlastního pěstování, v ničem se příliš neliší od ostatních zástupců tohoto nepočetného rodu z čeledi Liliaceae (liliovitých). Dnes už prý se čeleď nově jmenuje Aloeaceae, a česky snad dokonce „áloeovité“ nebo tak nějak, což mi připadá docela hrozné. Tyto rostliny slunce příliš nemilují. Pokud dostanou slunečních paprsků přiměřeně, hrbolaté listy se jim nádherně zbarví do nejrůznějších odstínů hnědé, hnědozelené i hnědočervené a jejich kombinací. Jakmile je ale slunce přemíra a nedostatek čerstvého vzduchu k tomu, rostliny získají nezdravě hnědou až červenou barvu a někdy i zastaví růst, stejně jak to v podobné situaci známe například u některých zelenolistých aloí.Vody vždy s mírou. Raději malé dávky a delší intervaly mezi nimi. Trvale přemokřený substrát je v podstatě jediným nebezpečím, které rostlinám v kultuře hrozí, zvláště když vlhko doprovází ještě chlad. Díky tuhým listům se silnou pokožkou na jejich povrchu rostliny vydrží zcela nasucho neuvěřitelně dlouho, aniž by to na jejich vzhledu bylo patrné. V našem skleníku je Gasteria batesiana umístěna při rozptýleném světle společně s nejrůznějším příbuzenstvem rodu Haworthia, Cyanotis somaliensis nebo argentinskými sukulentními broméliemi Abromeitiella chlorantha. Přesto že slunce na její listy zabloudí pouze krátce, jejich zbarvení mívá i hnědavý nádech. Od jara do podzimu zaléváme jednou týdně, ale vždy v menších dávkách. Stejně jako většina příbuzenstva, i Gasteria batesiana během léta občas ztrácí kořeny, které jsou vzápětí nahrazovány novými. Proto je jistá opatrnost na místě a vyplatí se sledovat, zda substrát v její nádobě do dvou dnů po zálivce viditelně proschnul. V zimě dostávají naše rostliny vodu jen sporadicky, obvykle jednou za měsíc. Na rozdíl od hlavní vegetační sezóny je v zimě nepoléváme na listy. Zimujeme při teplotách pohybujících se v rozmězí 5-12° Celsia.Období kvetení u nás připadá nejčastěji na jaro, i když někdy se rostliny s až 40cm vysokými chudými květenstvími opozdí až do počátku léta. Květy Gasteria batesiana nejsou barevně tak výrazné jako u mnoha jiných gastérií (např. G. Glomerata, G. bicolor var. liliputana), ale i tak jsou velice dekorativní. Jejich délka bývá okolo čtyř centimetrů.V literatuře se v souvislosti s Gasteria batesiana hodně píše o odnožování, ale ani jedna z dvojice našich letitých rostlin zatím ještě žádnou odnož nevyprodukovala. Určitě by se Gasteria batesiana dala množit i z listů, opatrně kroutivým pohybem oddělených od mateční rostliny. Protože jsem zatím nepocítil potřebu tuto rostlinu množit, nechce se mi do starých rostlin příliš zasahovat, protože by mohly ztratit mnohé ze své krásy. A výsev semen bude asi hodně zdlouhavou cestou k získání rostlin, protože jednou z vlastností Gasteria batesiana je neuvěřitelně pomalý růst. Stejně pomalé je také prosychání a postupné odumírání starých listů. Za poslední dva roky zčervenal a postupně se seschnul na každé z dvojice našich rostlin pouze jediný!
Někomu může tato nádherná kytka připadat příliš obyčejná. Pro mne je to ale klenot sukulentní říše, stejně jako třeba Haworthia maxima (alias H. pumila), jejíž malá kolonie stojí v našem skleníku v nejtěsnějším sousedství rostliny z dnešního článku. I když přes léto nemívám mnoha času nazbyt, v tomto místě se zastavím vždycky rád.
Na snímcích jsou dva různé typy Gasteria batesiana a na poslední dvojici fotografií letošní květy, zdobící rostliny od počátku května až do poloviny června.