sukulenty.estranky.cz

Gasterie jsou rostliny nenáročné, a v mnoha případech už díky tomu za okny českých domácností dávno oblíbené a hojně pěstované. Většina lidí je však stále mylně považuje za rostliny rodu Aloe, s nimiž jsou v blízkém příbuzenském vztahu svou příslušností k čeledi liliovitých (Liliaceae). O pěstování rostlin rodu Gasteria jsme již na našich stránkách v minulosti psali vícekrát, a ty z dnešního článku nejsou v tomto ohledu nijak zvlášť odlišné. Snad jen ve vztahu k přímým slunečním paprskům to s nimi může někdy být trošičku složitější, protože část povrchu jejich listů postrádá chlorofyl částečně nebo zcela. A právě kvůli tomu se vlastně tyto miniaturky v posledních letech tolik pěstují!
Jejich masivnější pěstování je především asijskou záležitostí. Japonci milují anomálie tvarů i barev, a gasterie v tomto ohledu určitě mají co nabídnout. Navíc jsou často malé, a místa moc nezaberou. Ty na obrázcích trpí částečnou ztrátou chlorofylu, způsobující mnohdy prazvláštní vzorování jejich listů. Tyto rostliny se zároveň vyvíjejí pomaleji než jejich příbuzenstvo s normálními listy. Příroda zde vytváří mnohdy velice pozoruhodná díla na malých plochách, takže rostliny opravdu často připomínají díla umělecká ve všech směrech. Nikdy jsem tyto rostliny cíleně nevyhledával, ale rád jsem si je vždycky prohlížel na internetu nebo v odborných časopisech, kde se čas od času také obrázky těchto šlechtěných kuriozit objevují.
Jako už mnohokrát, na počátku získání těchto rostlin byla i tentokrát docela obyčejná náhoda.  Navštívili jsme jedno zahradnictví a v něm objevili ty sukulentní chudinky s nádhernými listy, zasazené ještě do kokosovo-rašelinového substrátu z nějaké velkopěstírny. Substrát v květináčcích byl suchý na troud, a rostliny i s plastovými přepravními platíčky plavaly po hladině vody, kterou zdejší zahradníci zrovna nedlouho předtím napustili do zalévacích stolů. „Holandská“ směs jak známo vodu příliš ochotně nebere, jakmile delší dobu přeschne. Když se to ale přece jenom nakonec podaří, zase ji ze sebe hned tak nepustí a hniloba rostlin v té směsi zasazených je v takovém případě pouze otázkou času! Když jsme květináčky s pestrolistými gasteriemi zkusmo postavili na hladinu, plavaly na ní jako ořechové skořápky. Myslím že jsme přišli právě včas. Poctivě jsme vyzobali všechny, které tam byly, i když některé už vypadaly hodně přeschlé, a to je v případě gasterií už opravdu co říci!
Hledal jsem něco podobného na internetu, a nalezl identické rostliny dokonce na více místech, a vždy s označením Gasteria 'Little Warty'. Nejedná se překvapivě o asijské výpěstky, ale dílo australského šlechtitele Davida Cumminga. Ten ke vzniku té pestrolisté nádhery údajně použil rostlinu Gasteria batesiana (také bývá uváděna G. maculata!) a jeden z četných již etablovaných kultivarů či kříženců z řad rodového příbuzenstva. Naše rostliny 'Little Warty' ještě nejsou v rozpětí listů větší než 6-7cm, přesto už vytvářejí četné odnože, ne vždy však vzhledově identické s matečními rostlinami! Vzory na jejich listech jsou vskutku úchvatné, a přitom si rostliny vystačí pouze a jen s nejrůznějšími odstíny zelené barvy. Pravidelné vzory střídají nepravidelné, pruhy se mísí s malými i většími body, a to vše je navíc doplněno výrazným plastickým efektem. Každá z těch drobných rostlin je originál, a dokonce ani listy na jediné z nich nesou stejné! Vyznavači botanické „čistoty“ skřípou zuby, zatímco všímaví milovníci drobných detailů mají zase jednou důvod k jásotu nad jemnou krásou.
V našem skleníku rostliny zaujaly místo hned vedle svých rodových příbuzných, a také dalších rostlin z čeledi Liliaceae (r. Aloe, Haworthia). Většinu dne prožívají přistíněny horním parapetem, a slunce k nim zabloudí vždy jen na krátkou dobu. Nemusel jsem ani příliš zkoušet jejich odolnost proti přímým slunečním paprskům. Že je nízká jsem věděl už ve chvíli, kdy jsme jsme ty drobné poklady „od protinožců“ přivezli. Stejně jsem se ale o nepříliš pozitivním vlivu slunečních paprsků měl možnost přesvědčit, protože závěr letošního dubna byl co se slunce týče opravdu štědrý a výjimečný. Okrajově zasvítilo i tam, kam jsem si myslel že nezasvítí. Výsledkem byla takřka okamžitá změna zbarvení některých rostlin. Rozhodně se nejednalo o změnu k lepšímu, protože jakmile se začala z listů vytrácet až dosud převládající zářivá (místy smaragdová) zeleň, ztrácely se před očima částečně i ony nádherné vrory na jejich povrchu, kvůli nimž jsme si rostliny pořizovali. A tak se ta malá kolonie gasterií stěhovala ještě trochu hlouběji k zadní stěně skleníku. Ony jsou na tom s přemírou slunce podobně i přírodní druhy rodu Gasteria, jenomže na jejich listech nejsou ty vzory většinou tak výrazné. V případě gastérií to prostě chce nějaký rozumný světelný kompromis, který vnímavý pěstitel velice záhy nalezne, přičemž rostliny mu při tom vydatně napovídají.
Už se nám podařilo namnožit několik mladých 'Little Warty', což zase nebylo až tak obtížné, protože boční odnože mívají většinou už vlastní kořeny. Stačí je tedy opatrně oddělit od mateční rostliny a zasadit. Substrát v jejich případě doporučuji chudý, s velkým podílem písku, a to hned ze dvou důvodů. Kořeny rostlin nezůstávají po zálivce zbytečně dlouho v mokru, a nadzemní část rostlin zase příliš bujně neroste. Krása těchto „drahokamů“ spočívá kromě jiného i v jejich drobných rozměrech, které je pasují do role favoritů u okenních pěstitelů. Ti v nich naleznou vděčné kytky na západní okno, protože slunečních paprsků opravdu příliš mnoho nepotřebují. A co si budeme povídat, v říši sukulentů jsou takové rostliny v naprosté menšině!
Čtveřice úvodních snímků je přehlídkou nejrůznějších typů 'Little Warty', na pátém jsou všechny předchozí rostliny pohromadě. A na závěr názorná ukázka, co dokáže se zbarvením listů i kresbami na nich pár slunečných dnů. Rostlina vpravo sice dostala více světla, ale v žádném případě ne plné slunce, jako většina našich sukulentů!