sukulenty.estranky.cz

Mexiko vydalo pěstitelům sukulentů napospas už pěknou řádků botanických pokladů. Patří k nim také Graptopetalum pachyphyllum, rostoucí ve státech Querétaro, Hidalgo a San Luis Potosí. Vzhledově je to rostlina obtížně zařaditelná. Hodně se podobá rozchodníkům r. Sedum, někomu může zase připomínat drobnou echeverii. Zato v rámci vlastního rodu je naprosto nezaměnitelná, protože ostatní zástupci jsou diametrálně odlišní. Výraznějším znakem sounáležitosti je vlastně pouze podobná stavba květů (např. Graptopetalum filiferum, G. bellum).
Graptopetalum pachyphyllum je typickou kobercovitě rostoucí miniaturou. Tvoří množství odnoží, často velice hustě naskládaných v trsech. Růžice dorůstají maximálního průměru 4cm, ale většina z nich zůstává mnohem menší. Povrch křehkých, válcovitých listů je pokryt tenkým voskovitým povlakem, způsobujícím jejich modrozelené zbarvení. Konce listů se na plném slunci zbarvují do červenofialova.
Rostlina miluje slunce, a tudíž i letnění. Přestože její lístky jsou poměrně křehké, slimáci je příliš nekoštují. Navíc se stávají při pěstování venku pevnějšími a mnohem méně se z rostliny odlamují při neopatrné manipulaci.
Vodu má rostlina od jara do podzimu ráda, ale vydrží bez ní velice dlouho, aniž by nějak výrazně utrpěl její vzhled. V zimě ji zaléváme nárazově a v mírných dávkách. Jaro je obdobím květů. Na nízkém květním stvolu jich vyrůstá několik, jsou bíložluté s drobnými fialovočervenými tečkami. Venku pěstované rostliny často postupně vytvářejí několik stvolů, na nichž poslední květy dorůstají až počátkem podzimu. V zimě snášejí poklesy teplot k 5°C a na svělejším stanovišti obvykle vůbec neztrácejí své nádherné zbarvení.
Nádherně vynikají koberce jejich těl, vyrůstající mezi tmavými oblázky. Díky svým skromným nárokům jsou vhodnou rostlinou pro začátečníky, kteří jim ovšem musí nabídnout dostatek světla. S ostatními nástrahami života v Čechách se spolehlivě vyrovnají samy.