GRAPTOPETALUM PARAGUAYENSE
Rostlina z dnešního článku patří k sukulentářské klasice. Pěstoval ji někdy snad úplně každý, kdo jen tročičku přilnul k sukulentům. Mezi sukulentáři je tudíž Graptopetalum paraguayense považováno za plevel, a rostlina svým živelným růstem toto trochu hanlivé označení beze zbytku naplňuje.
Hned na počátku je třeba zdůraznit, že stejně jako rodové příbuzenstvo, i Graptopetalum paraguayense pochází z Mexika, ačkoliv tomu druhové pojmenování příliš nenasvědčuje. Rostlina byla poprvé nalezena a zaslána obchodníkem s kaktusy a sběratelem Frankem Weinbergem. Protože se její příjemci domnívali, že byla dovezena z Jižní Ameriky, dostala podle toho o pár let později své nepříliš výstižné pojmenování. Původní rostliny byly dovezeny už v roce 1904, a od té doby v přírodě nikdy nalezeny nebyly, alespoň podle údajů v odborné literatuře. Teprve v roce 1979 nalezl slavný Alfred Lau velice podobnou rostlinu v pohoří Cerro Bernal ve státě Tamaulipas. Odborníky je nazývána G. bernalense, mnozí ji ale považují za poddruh Graptopetalum paraguaense (ssp. bernalense).
Graptopetalum parauayense se snadno pěstuje i množí, takže není divu, že se tato slunce milující kytka záhy rozšířila po celém světě a na mnoha místech doslova zdomácněla. Protože je vskutku neobyčejně otužilá, přežívá bez jakékoliv ochrany na spoustě míst, kde by jiné mexické sukulenty dávno vymrzly. Prokazatelně snese teploty klesající k -15°C, ale dost možná že i více.
Loni zjara mi ukazoval malou kvetoucí rostlinu G. paraguayense pan Vojáček v Polepech. Při předchozím řízkování mu zřejmě jedna z růžic upadla na zem v nevytápěné a částečně i nezasklené části skleníku, kde sama zakořenila v prasklině betonové podlahy! Tam také rostlinka přečkala celou zimu, během níž se teploty v těchto místech od venkovních lišily jen minimálně. A všichni si ještě na dlouhou a krutou loňskou zimu moc dobře pamatujeme! V Polepech jsme byli někdy na počátku května a maličká rostlinka G. paraguayense zrovna dokvétala! V internetových kaktusářských novinách (viz rubrika „recenze“) č.5/2004 o vlastních zkušenostech s mrazuvzdorností této rostliny zajímavě psal kaktusář Jiří Kolařík! V suchém substrátu jeho rostliny přežily -16°C!
Graptopetalum paraguayense je rostlina zajímavě zbarvená. Barva listů, tvořících růžice o průměru 8-10cm, je však během sezóny velice proměnlivá v závislosti na množství slunečních paprsků a mnoha dalších okolnostech. Někdy bývají listy takřka šedé, jindy hodně do modrofialova, při letnění mívají zase často téměř bronzový nádech, a to zejména na konci jara a s příchodem podzimu.
Jak snadno se tato mexická rostlina pěstuje a množí (z vrcholových řízků i jednotlivých listů), tak těžko se udržuje v přijatelném tvaru. Díky zmíněnému živelnějšímu nárůstu probíhá střídání listů mnohem rychleji než u jiných zástupců rodu Graptopetalum. Výsledkem jsou záhy vysoké a odspodu vyholené stvoly, které se navíc pod tíhou listových růžic načínají naklánět a později i padat do převisu. Pokud tedy chceme mít rostlinu alespoň trochu kompaktní a vzhlednou, její časté zmlazování je v případě Graptopetalum paraguayense naprostou nutností.
K úspěšnému pěstování G. paraguayense toho příliš zapotřebí není. Především maximum slunečních paprsků a trochu šetřit vodou. A také chladnější zimování, které zvyšuje šanci, že se pěstitel na konci zimy nebo zjara dočká nádherných květů, svým tvarem typických pro všechny zástupce rodu Graptopetalum. Nejsou to květy velké, ale při pohledu zblízka potěší milovníky krásných detailů. V případě G. paraguaense se jedná o kombinaci bílé (béžové) a červené. Různě veliké červené skvrny zdobí ve většině případů i každý z korunních lístků květů. Někdy jsou lístky nádherně kropenaté, jindy na nich zase není po zdobení ani stopy. Zajímavé je, že u stejné rostliny mohou být skvrny různě veliké v závislosti na období, kdy se květy otevřou. Pokud se tak stane ještě v zimě, skvrny jsou zpravidla menší nebo zcela chybí, zatímco u později rozkvétajících jedinců bývají podstatně větší a pestřejší!
Graptopetalum paraguayense je ideální kytkou pro letnění. Nemusíme se bát nechat ji venku na plném slunci a dešti, a může tam na podzim dokonce zůstat o mnoho déle než většina jejího příbuzenstva z čeledi Crassulaceae. Plné slunce dělá se zbarvením jejích listů hotové divy, a tak ji během jediné sezóny máme šansi spatřit ve všech možných podobách.
V posledních letech se mnohem více než G. paraguayense pěstují nejrůznější kříženci, na jejichž vzniku má tato rostlina podíl. Má k snadnému křížení vrozené předpoklady, jejichž výsledkem jsou mezirodoví kříženci s dalšími příbuznými z čeledi Crassulaceae (tlusticovité), především rodů Sedum a Echeveria. O některých z nich a jejich pěstování jsme psali v minulosti v této rubrice (např. Graptosedum 'Bronze', 'Francesco Baldi', Graptoveria 'Fred Ives', 'Debbie')! Přestože mnozí z těchto kříženců nesou výrazné znaky Graptopetalum paraguayense, druzí z rodičů jim zase dali zajímavá zbarvení listů, a především pomalejší a kompaktnější růst. Tak je tomu také třeba u velice populárního Graptosedum 'Bronze', kde roli druhého z rodičů sehrálo drobnolisté Sedum stahlii! Přesto i většinu těchto kříženců je ještě třeba čas od času „krotit“ zmlazováním!
Letos v našem skleníku vykvetly během dvou dnů současně Graptopetalum paraguayense i dvojice kříženců. O rostlině Graptosedum 'Francesco Baldi' (x Sedum pachyphyllum) jsme už v této rubrice v minulosti psali. Druhý z kříženců je dosti podobný, a v nabídkách zahradnických firem i na odborných webech bývá označován jako Graptosedum 'Darley Sunshine', a jeho druhým z rodičů by podle údajů na webech mělo být Sedum nussbaumerianum.
Zprvu jsem obě tyto rostliny považoval za totožné, jen trochu odlišně zbarvené. Teprve loni jsem si dal tu práci, a postavil obě při fotografování vedle sebe, abych později ze snímků vypozorovat nejrůznější rozdíly mezi oběma. Tako oba tito kříženci totiž také výrazně mění zbarvení listů několikrát během sezóny, a naprosto spolehlivě je odliším vždy až v době jarního kvetení. Právě kvůli těmto dvěma rostlinám jsem si loni po letech pořídil malý vzorek Graptopetalum paraguayense, které jsme už léta doma neměli!
Mnozí pěstitelé o křížence ve svých sbírkách příliš nestojí, jiní jimi dokonce opovrhují. Já jsem amatérský pěstitel, a pěstuji co se mi líbí, bez ohledu na vzácnost rostlin či jejich botanický původ. Ani u kříženců mne příliš nezajímá kdo je vlastně stvořil, a v kterém roce se tak stalo, ale o pravděpodobné rodiče se samozřejmě vždy trochu zajímám.Křížence pěstuji pro radost, pro jejich nádherné barvy a mnohé proměny, kterými od jara do podzimu procházejí. A vzniku mnoha přesně takových rostlin napomohla mimořádně odolná kytka z dnešního článku.
Na úvodním snímku je Graptopetalum paraguayense v závěru letošní zimy. Následuje dvojice pohledů na zajímavé květy této rostliny. Na obr.č.4 je také G. paraguayense, fotografované na ulici městečka Kokkari na řeckém ostrově Samos. Pátý snímek patří kříženci Graptosedum 'Francesco Baldi', šestý Graptosedum 'Darley Sunshine'. A na závěr oba kříženci nakvétající současně na počátku loňského dubna. 'Francesco Baldi' (vpravo) má špičky poupat vždy červené, zatímco poupata druhého křížence bývají o trochu větší a čistě žlutá!
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím, je pravda že je to nezmar. Zkouším na několika rostlinkách mrazuvzdornost ve venkovních podmínkách v Ostravě. Letos v lednu bez problémů přežily celou zimu. I -18°C (8.-9.1. 2017). Jsou samozřejmě nasazeny v propustné půdě pod přesahem střechy z jižní strany domu, kde je nechávám bez krytu. Uvidíme jaká bude zima nadcházející a jak se s tím rostliny poperou.
G. paraguayense -18°C
(Valik, 24. 9. 2017 15:34)