Jdi na obsah Jdi na menu
 


GRAPTOSEDUM bronzové aneb VERA HIGGINS

19. 7. 2009

ObrazekKříženec dvou mexických rostlin z čeledi Crassulaceae (tlusticovitých) se v sukulentářských sbírkách objevuje díky produkci velkopěstíren v poslední době poměrně často. Nevšední zbarvení jeho listů jej pasovalo do role komerčně zajímavé kytky, zvláště pak pro pěstitele jako jsme my. Rádi si hrajeme s barvami našich sukulentů, a skládáme z nich pestré sezónní mozaiky, jejichž letní barvy s příchodem podzimu postupně blednou a vytrácejí se.
Bronzové zbarvení je jakýmsi kompromisem genů obou rodičů. Graptopetalum paraguaense patří k oblíbeným objektům zájmu šlechtitelů, protože jeho hybridizační potenciál je obrovský. Po něm získala bronzově vyhlížející rostlina i část fialového zbarvení, a především hladký povrch listů, pokrytý voskovitým povlakem. Částečně také jeho velikost, protože růžice Graptopetalum paraguaense mohou dosáhnout průměru až 15cm, zatímco tento kříženec zůstal někde v půli cesty, ovlivněn drobným vzrůstem druhého z rodičů. Obrazek
Tím je známý mexický rozchodník Sedum stahlii s droboučkými a poměrně křehkými listy červenohnědé (nebo červenofialové) barvy, které se často a rády odlamují z tenkých stonků. Proto průměr listových růžic bronzově zbarveného křížence (5cm) je opravdu názornou ukázkou kompromisu velikostí.
Rostlina je pěstována ve sbírkách pod množstvím nejrůznějších názvů, jak už tomu u kříženců bývá. Nejčastěji je používáno výstižné označení Graptosedum „Bronze“, ale hojně také komerční název „Vera Higgins“. Každopádně je rostlina díky svému charakteristickému zbarvení v rámci čeledi Crassulaceae naprosto nezaměnitelná, a stala se neodmyslitelnou součástí našich letních výsadem sukulentů do společných nádob.
Protože je množena výhradně vegetativně (drobné, žluté kvítky se objevují jen zřídka), koluje mezi pěstiteli hned několik vzájemně trochu odlišných klonů. Všechny rostliny mají sice přibližně stejnou velikost i tvar listů, ale začínají se výrazněji odlišovat ve chvíli, kdy na ně pořádně zasvítí slunce. Rozdíly jsou patrné i na jedné z fotografií v článku, a to jsou všechny naše rostliny postupně namnoženy z jediného malého květináčku, který jsme kdysi koupili někde v supermarketu (podobně jako samotné Sedum stahlii).
ObrazekKříženec převzal od rodičů sice krásné zbarvení, ale také některé nepříliš příznivé vlastnosti. Především výraznou křehkost listů, které se často a rády lámou při jen trochu neopatrném dotyku. Lze jich sice využít k snadnému množení, ale za chvíli zůstane stonek holý a rostlina nevzhledná. Tuto vlastnost rostlina zdědila dílem od obou rodičů, tu druhou především od Sedum stahlii. Je to její spontánní reakce na vodu, spočívající v živelném růstu bezprostředně po zálivce. Pokud v tuto dobu není dostatek světla, nepříznivé změny jsou na rostlině velice rychle patrné. Proto je především v zimě nutná opatrnost při zalévání, protože světla  není nikdy tolik, kolik  by rostliny potřebovaly. Zimní přírůstky proto bývají neduživé, a nezbývá než si pomoci každoročním jarním zmlazováním výhonů.
V zimě zaléváme pouze nárazově a v malých dávkách, které sotva stačí vyrovnat ztrátu vody v listech, a nepodnítí rostlinu k příliš intenzivnímu růstu. U této kytky se obzvláště vyplatí naplnit její tělo vodou ještě před příchodem podzimu, a na zimoviště stěhovat v naprosto suchém substrátu a s již utlumeným růstem. V létě si nedostatek vody kříženci vynahradí, protože je zaléváme každý týden. I když jsou při deštích třeba týden ve vlhkém substrátu, nikdy nebývá jejich kompaktní tvar výrazněji narušen. Zároveň letnění částečně odstraní onu pověstnou lámavost listů.Obrazek
Po obou rodičích bronzový kříženec získal do vínku značnou odolnost proti poklesům teplot k bodu mrazu, a také dokáže bez úhony přečkávat dlouhá období sucha. Nikdy to ale nebude kytka pro nějaké časté přenášení a zbytečnou manipulaci. Proto se ji snažíme ve společných výsadbách vždy umístit tak, aby jsme  při manipulaci s mísami nepřicházeli často do fyzického kontaktu zrovna s ní. To platí především pro jarní období, kde ještě výrazně trpí po přestálé tmavé zimě. Za skromnou péči se nám odměňuje nevšedním zjevem, který je v rámci našich sukulentů zcela ojedinělý a nezaměnitelný. Proto s příchodem podzimu poctivě sbíráme v okolí letněných rostlin všechny opadlé a již zakořeněné lístky, aby Graptosedum „Bronze“ alias „Vera Higgins“ už nikdy nevymizelo z naší sbírky.
Tak jako listová růžice z úvodního snímku bývá Graptosedum „Bronze“ zbarveno od jara do podzimu. Druhá fotografie byla pořízena na počátku letošního července. Rostliny v míse jsou sice letněné, ale slunce si letos zatím příliš neužily. Dva zbylé snímky byly pořízeny při letnění loňském. Z té třetí je patrné, že slunce je schopno vytvořit nejrůznější odstíny i na růžicích rostoucích v těsné blízkosti vedle sebe. Poslední fotografie ukazuje, jak prospěšná je pro rostlinu voskovitá vrstva na povrchu listů, odrážející přebytečnou vodu z nebe se valící.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mrazuvzdornost

(Jan P., 29. 7. 2009 12:34)

Jen jedna zajimavost: na podzim jsem mel tuto rostlinu tak velkou, ze jsem vetsinu vysadil ven na zahradu. Sice skoro kompletne pres zimu uhnila (urcite kvuli mokru), ale nekolik listu na spicce prezilo! Cili v naprostem suchu by teoreticky mohlo byt mozno ji prezimovat az do -15 stupnu, ale nevim, jestli by prezila cela bez poniceni.