sukulenty

Mezirodový kříženec z čeledi Crassulaceae, nesoucí název „Debbie“, se v našich sbírkách objevil relativně nedávno, ale díky svému nápadnému zbarvení velice rychle upoutal  pozornost pěstitelů. Nepodařilo se mi zjistit  přesnou identitu rodičů, takže prozatím nezbývá než konstatovat, že se jedná o křížence  mexických rodů Graptopetalum a Echeveria. Podle vzhledu rostliny je sice možné odhadnout potencionální okruh možných rodičů této poměrně robustní rostliny, ale podstatnější je pro pěstitele její nádherný vzhled i výrazné zbarvení listů. Jako rodiče bývají občas uváděny Graptopetalum paraguaense a Echeveria peacockii nebo E. gibbiflora.
Přízemní růžice z dužnatých a výrazně prohnutých listů dosahují průměru až 15cm, ale obvykle zůstávají o něco menší, protože po určitém čase začnou vytvářet boční odnože, kterých bývá často velké množství. Četnost odnoží se ještě výrazně zvyšuje při letnění. Povrch listů mají rostliny pokryt silnou voskovitou vrstvou, která způsobuje růžové ojínění. Zbarvení listů se během sezóny často výrazně mění (právě podle síly zmíněné voskovité vrstvy). Nejvýraznější zbarvení můžeme pozorovat na počátku léta, zatímco na podzim se povrch listů potáhne silněji voskem, což zjemní zbarvení rostliny více do růžova. V zimě se část zbarvení ztrácí, i když rostlina dostává maximum světla.
„Debbie“ v mnohém připomíná také pachyfyta (Pachyphytum), ale stavba květenství a tvar nesou výrazné znaky rodičů, především pak echeverií. Vývoj květenství je poměrně zdlouhavý, a květní stvol zůstává nižší než u převážné většiny echeverií. Zárodek květenství se poblíž růstového středu rostlin objevil už na konci podzimu, ale prvních květů jsme se dočkali teprve ve chvíli, kdy kalendář začínal hlásat příchod jara!
„Debbie“ je rostlina na plné slunce, a pouze vlivem jeho paprsků se vybarvuje naplno. Proto je vhodné i její letnění na plném slunci, které snáší velice dobře a jehož vlivem ztrácí i jinak značnou křehkost a lámavost listů. Maximum světla musíme rostlině dopřát i v zimě, kdy sice částečně ztrácí výrazné letní zbarvení, ale zato kvete. Snáší poklesy teplot k 5°C při mírné, udržovací zálivce. S vodou se to v případě této rostliny nevyplácí přehánět, protože stačí delší přemokření v období krátkých dnů, a dosavadní kompaktní tvar růžice je na dlouho dobu (nebo navždy) ztracen. Náprava pak bývá velice zdlouhavá. V chladnějších dnech je rostlina citlivá na delší přemokření substrátu a občas odspodu uhnívá.
Barevnou graptoverii množíme jak z bočních odnoží, tak i z jednotlivých listů, které vytvářejí zářivě červené kořínky i zcela nasucho. Rostlinky množené z listů obvykle tvoří hned několik listových růžic najednou. Zpočátku je sice vývoj rostlinek pomalý, ale vše doženou později.
Díky nádhernému letnímu zbarvení tuto rostlinu hojně využíváme ve společných výsadbách tlusticovitých (Crassulaceae) rostlin. Vzhledem k její velikosti jí náleží obvykle místo uprostřed mísy, ale v prostorové tísni do určité míry redukuje růst, takže příliš neutlačuje své subtilnější sousedy. Na plném slunci navíc zůstavají listové růžice nízké. 
Pěstitelsky je to rostlina trochu ošidná, vyžadující pěstitelův cit pro zálivku. Na vodu totiž reaguje spontánně  rychlými  přírůstky, a pokud zalijeme ve špatnou dobu (nedostatek světla), trvá poměrně dlouho, než se rostlina opět srovná a získá původní tvar. Venku tyto problémy zcela odpadají. Právě kvůli letnění a každoročnímu vysazování barevných sukulentních zahrádek je pro nás tento kříženec velkým přínosem, protože s podobným odstínem fialovorůžové se mezi botanickými druhy nesetkáme (snad částečně s výjimkou Graptopetalum amethystinum). Pobytem na čerstvém vzduchu rostlina ztrácí nepříjemnou křehkost, provázenou odlamováním listů při jen trochu neopatrném dotyku. Přesto lze v případě „Debbie“ doporučit opatrnou a jemnější manipulaci s rostlinou, z níž vám může při použití větší síly zůstat v ruce pouze hromada tučných listů.
Mnozí pěstitelé hybridy opovrhují, a pěstování mnohdy nádherných kříženců považují za zbytečné zabírání místa botanickým druhům. My pěstujeme sukulenty právě kvůli jejich barvám a tvarům, takže kříženci v již tak docela pestré škále zaplňují ta pověstná bílá místečka často barvami velice nezvyklými a neokoukanými, a mnohdy i zajímavými tvary.
Křížením se mimochodem odjakživa zabývali nejenom klasičtí komerční zahradníci, ale také mnoho známých sukulentářských a kaktusářských odborníků, k nimž tito přísně botanicky zaměření pěstitelé vzhlížejí často až s nezdravě  zbožnou úctou. My pěstujeme všechny rostliny, které nám připadají hezké a přinášejí nám tím pádem radost. Bez graptoverie „Debbie“ a jí podobných rostlin si léto na zahradě dovedeme představit jen těžko. Na internetu zjišťuji, že podobné zalíbení ve stejné  rostlině nalezli už pěstitelé po celém světě. Graptoveria „Debbie“ si to nepochybně zaslouží.
Na úvodním snímku je „Debbie“ nádherně kompaktní i s bočními odnožemi., letněná na plném slunci koncem května. Druhá fotografie ukazuje podzimní zjemnění jejího zbarvení vlivem zesílení voskovitého povlaku na povrchu jejích listů. Na třetím snímku je „Debbie“ s květenstvím na krátkém stvolu na konci ledna, zasazená v misce o průměru 12 centimetrů. Na čtvrté fotografii si povšimněte zvláštně žíhaných poupat, z nichž první se konečně začalo otevírat 18. března. Květy „Debbie“ nejsou nijak výrazné, ale tak už to v říši sukulentů u nádherných rostlin často bývá. Na závěr ještě několik malých graptoverií, namnožených z jednotlivých listů, které se zatím tísní v květináčku 6x6 centimetrů.