sukulenty.estranky.cz

Zvláštní rostlina s ještě podivnějším názvem, tak nějak by se ve stručnosti dal charakterizovat tento mezirodový kříženec mexických sukulentů, podaný navíc v kristátní formě růstu. Mexičtí zástupci sukulentů z čeledi Crassulaceae (tlusticovitých) jsou pověstní svým sklonem k vzájemnému  křížení. Výsledkem jsou rostliny s označením Pachyveria, Graprosedum, Sedeveria a samozřejmě také Graptoveria. Ne vždy bývá výsledek křížení hodný obdivu, ale v tomto případě vznikla rostlina, která  zaujme na první pohled. Mně se to tedy přihodilo.
Upoutala mne především podivnou barvou tvrdých, dužnatých listů s voskovitým povlakem, způsobujícím jejich ojínění. Tu barvu lze jen těžko popsat, protože je směsicí růžové, šedé, kovově modré a já nevím jaké ještě. Navíc se ty barvy v průběhu růstu a vlivem slunečních paprsků neustále mění.
Rodiči tohoto křížence jsou Graptopetalum paraguaense a Echeveria gibbiflora. Od prvního z rodičů převzal kříženec tvar listů, část jejich šedomodrého zbarvení a také stavbu a tvar žlutavých květů. Ačkoliv to z druhové názvu není patrné, i tato rostlina pochází z Mexika. Květy tohoto křížence získaly své zbarvení pro změnu od Echeveria gibbiflora (G. paraguaense je má bílé), jakož i nižší kmínek. Zatímco normálně rostoucí „Fred Ives“ má ještě stonky delší a se sklonem k poléhavosti, u kristátní růstové formy je kmen nejenom široký a pevný, ale zároveň zůstává i poměrně nízký. Tím pádem unese i značně rozložitou a těžkou korunu listů.
Čas od času kristáta vytváří z boku normální výhony, ale ty se po zasazení zpravidla znovu proměňují v kristáty. Díky tomu znám zmíněné žlutavé kvítky nadále pouze z fotografií na internetu, protože kristáty kvetou opravdu pouze výjimečně.
Abych pravdu řekl, nemůžu si uvědomit, kde jsme k rostlinám přišli, ale to není podstatné. Důležité je, že se jedná o křížence nesmírně odolné. Už vizáží listů a svým původem jsou předurčeny k pěstování na plném slunci. Protože v listech jsou uloženy značné zásoby vody, nečiní křížencům žádný problém přečkání dlouhých období sucha bez opadu jediného listu. Zaléváme je od jara do podzimu každý týden, a s vodou se vyrovnají pokaždé velice rychle. V zimě (min. 5°C) zaléváme sporadicky, a přes světelný deficit si rostlina uchovává takřka celou zimu své letní zbarvení, které nabyla při pobytu na čerstvém vzduchu.
Protože občas odpadly nějaké starší listy, nechal jsem je v okolí rostliny, kde spolehlivě zakořenily. Toto poznání mne vedlo k podzimnímu ořezání jedné z našich rostlin za účelem jejího namnoženmí. Akce se mimořádně zdařila a řízky pustily první barevné kořínky již po necelých dvou týdnech. Domnívám se proto, že v létě by tento proces nemohl trvat ani týden.
Starší rostliny nevyžadují takřka žádné zásahy do koruny, takže se omezujeme pouze na odřezávání výhonů rostoucích směrem k zemi, které po nějakém čase postrádají tvar, protože mají snahu vracet se zpět nahoru.
Jedná se o rostlinu tvrdou a odolnou,a do doslova. Po nějakém čase jsou listy v hřebeni tak hustě nahloučeny, že mezi nimi neprostrčíte ani sirku. Díky voskovitému povlaku jsou kmeny rostliny a okolní substrát dokonale chráněny proti přemokření, protože dešťové kapky se odrážejí od listového krytu a rychle stékají mimo nádobu (koruny zpravidla přesahují svojí plochou na všech stranách misku).
Ačkoliv se jedná o rostlinu poměrně robustní, nenarůstá až tak živelně a občasným řezem se dá udržet po celou dobu v přijatelném tvaru a velikosti. Díky bizarnímu tvaru a nádhernému, takřka celoročnímu vybarvení je rostlina předurčena jako vítaná změna pro milovníky botanických zvláštností. Díky své odolnosti a snadnému množení se pravděpodobně rychle rozšíří mezi pěstitele. Má k tomu všechny předpoklady.
Na snímcích je jedna z našich starších rostlin, a následují pohledy do husté spleti listů v koruně. Nakonec ještě dva pohledy na malé Fredy, kteří bývají nádherně růžoví a po nějakém čase se objevují v místech řezu na rostlině, z níž jsme udělali v rámci množení matku rodu.