GRAPTOVERIA Fred Ives
O této rostlině v její kristátní (hřebenové) formě jsme psali v této rubrice před více než třemi lety (7.3. 2008). V závěru článku byla zmínka, že kristátní jedinci obvykle nekvetou, takže jedinou šancí jak spatřit žluté kvítky je pěstovat jedince s přirozeným růstem. Na hřebenech kristát občas normální výhony vyrůstají, a není vůbec těžké je zakořenit. Ve vlhkém perlitu to uprostřed českého léta netrvá nikdy déle než týden! Jenomže většina z nich se v krátkém čase začne znovu vracet ke kristátnímu růstu. Zakořenili jsme v posledních letech mnoho normálně rostoucích růžic z našich kristát, ale jen asi 10% z nich si uchovalo normální růst trvaleji (dodnes!). Dvě takové rostliny jsme ponechali ve sbírce, a sledovali jejich vývoj. Byl neuvěřitelně rychlý. Z malých zakořeněných výhonů se během dvou či tří měsíců staly statné růžice, pod nimiž souběžně narůstal kmínek. Protože se jedná o rostlinu robustní, mohou řídké listové růžice dosáhnout průměru i 20cm, a přesto je kmínek unese ve vzpřímené poloze mnohem déle, než jsme tomu zvyklí u rodičovské rostliny Graptopetalum paraguaense.
Růžice zůstávají soliterní zpravidla až do dospělosti (květuschopnosti). Než jí dosáhnou netrvá sice dlouho, ale přesto rostliny za tu dobu stihnou několikrát změnit zbarvení listů, na nichž vosk v součinnosti se sluníčkem dělá hotové divy. 'Fred Ives' je nádherně barevný i uprostřed naší zimy, pokud ji prožívá na světlém stanovišti a je delší dobu nasucho. Totéž lze pozorovat i u mnoha jiných rostlin podobného typu (např.echeverií), které v zimě často vypadají mnohem lépe než v létě!
Časem je ale přece jenom nutné přistoupit k zmlazovacímu řezu, abychom již odnožující rostlinu udrželi v nějakých přijatelných mezích. Starší listy lze také využít k dalšímu množení, stejně jako torzo rostliny původní, které začne velice záhy obrůstat množstvým zářivě růžových výhonů, až mnohem později získávajících charakteristické zbarvení.
Letos v květnu jsme se dočkali i oněch zmíněných květů, kvůli nimž jsme si rostliny především ponechali ve sbírce. Jsou v mnohém podobné květům G. paraguaense, a dokonce na žlutých lístcích zdobeny i tou červenou skvrnou neurčitého tvaru, jak jsme tomu u některých rostlin G. paraguaense zvyklí. Květy jsou řídce rozmístěny na mohutném stvolu a bývají dosti trvanlivé.
Graptoveria 'Fred Ives' je rostlinou mimořádně odolnou, snášející i slabší mráz a především plné slunce, jehož paprsky nadělají na listech nádherné odstíny i kresby. Šedá se tu mísí s růžovou a modrozelenou, chvílemi převládá kovový lesk. Pokud rostliny letníme, rostou výrazně pomaleji a bývají růžovofialové. Jejich listové růžice zůstávají uzavřenější a rostliny setrvávají mnohem déle v přízemním růstu. Také hojně odnožují!
Kříženec Echeveria gibbiflora a Graptopetalum paraguaense mnozí pěstitelé mylně považují za echeverii botanickou, protože rostlinu pěstují nejčastěji v její kristátní podobě, a tudíž se dosud nesetkali s květy. Ty prozradí zcela jasně, jaká rostlina se na vzniku křížence podílela. Odpůrci kříženců mohou skřípat zuby jak chtějí, ale 'Fred Ives' se laickým milovníkům sukulentů líbí. Zbylé rostliny jsme letos již dávno vyprodali v jihlavské zoologické zahradě mezi směsí dalších sukulentů, zatímco spousta botanických tam zůstala stát bez povšimnutí! Pokud jim noví majitelé dopřejí plné slunce a nebudou to přehánět s vodou, nákupu určitě nebudou litovat!
Na úvodním snímku z března je již patrný zárodek budoucího květního stvolu. Na obr.č. 2 je rostlina již rozkvetlá na počátku letošního května, na poslední fotografii pak detail jednoho z květů.
