Jdi na obsah Jdi na menu
 


HAWORTHIA COOPERI a život při zemi

3. 1. 2010

ObrazekMezi sukulenty existují druhy, jejichž stonky narostou i několikametrové výšky. Jsou ale na druhé straně i takové, které se při zemi drží po celý svůj život. V případě Haworthia cooperi to platí doslova!
Na jihu Afriky rostou drobné růžice silně dužnatých listů v dvojitém ochranném režimu proti slunečním paprskům. Podobně jako spousta jiných druhů havorcií bývají přistíněny vyšší vegetací, a navíc jsou listové růžice takřka celé ponořeny do substrátu, takže terén obvykle kopíruje pouze jejich horní část. Tu tvoří tupé zakončení dužnatých listů, hustě poskládaných do kompaktní růžice a vybavených kvůli zmíněnému zavrtání do substrátu ještě průsvitnými okénky. Jejich prostřednictvím do nitra rostlin pronikají sluneční paprsky a umožňují fotosyntézu. Okénka (fenestrace - viz článek v rubrice „Životní projevy rostlin“) na koncích listů jsou navíc ještě nádherně přizdobena podélnými proužky, takže listy dohromady tvoří docela zajímavý oznament.
„Okénkových“ havorcií existuje velké množsví, a jejich způsob života je velice podobný. Jak vyplývá z jejich přirozeného prostředí v přírodě, přímé slunce tyto nenáročné kytky zbytečně nevyhledávají. Je na pěstiteli, aby pro tuto a jí podobné rostliny nalezl správný světelný kompromis. Úspěšnost v tomto ohledu pozná především podle kompaktního tvaru listové růžice, jejího celoročně přízemního růstu a pravidelného kvetení. Nenápadné květy Haworthia cooperi se podobají květům takřka všech ostatních druhů havorcií, ale  kvůli nim se tyto zajímavé a mezi pěstiteli velice oblíbené rostliny z čeledi Liliaceae určitě nepěstují! Obrazek
Zato variabilita druhu je pro pěstitele lákavá, protože nejrůznější typy rostlin bývají často výrazně odlišné (např. var. venusta má dokonce chlupaté listy!). Zatímco některé vcelku hojně odnožují, jiné zůstávají soliterní dlouhá léta. Zvýšená tvorba odnoží bývá ovšem také častým průvodním jevem u jedinců množených z listů! Haworthia cooperi však přílišným odnožováním ztrácí své přirozené kouzlo, protože právě soliterní rostliny bývají nejkrásnější.
V kultuře si rostliny udržují podobný životní rytmus jako v přírodě. Rostou od jara do podzimu, odpočívají v zimě. Uprostřed léta si vybírají krátký oddychový čas, kdy přestávají růst. Klid však rostliny prožívají jen zdánlivě. Pod zemí totiž tou dobou u havorcií dochází k pravidelné obměně kořenů, což je vcelku běžný rituál také u převážné většiny jejich příbuzenstva z rodů Gasteria nebo Aloe. Ze starých kořenů zůstanou jen suché a duté zbytky, zatímco všude kolem nich vyrůstají nové kořeny bílé nebo žlutavé barvy. V tomto období je na místě zvýšená opatrnost s vodou. Úplně nejbezpečnější je v době letní stagnace rostliny nezalévat vůbec a klidně je přemístit na stinné stanoviště. Jakmile začnou chladnější noci, rostliny bez ohledu na denní teploty začínají obnovovat růst a jejich nové kořeny už pracují naplno, takže přichází opět čas na pravidelnou zálivku.
ObrazekNaše rostliny zaléváme v mírných dávkách také v zimě, ale jenom v rámci udržování určité zásoby vody v jejich tělech. Vlivem dlouhých období sucha se rostliny v tomto období ještě více zatahují do substrátu, takže není výjimkou, že se na nějaký čas ocitají až pod úrovní terénu. Tam jim je vcelku dobře, a ze strany rostlin se jedná o velice praktické řešení situace v době sucha. Pod povrchem země je přece jenom vyšší vlhkost, která jim umožňuje sucho přežít, podobně jako v době letních veder.
Vzhledem ze zmíněnému „střídání stráží“ v podzemí není příliš vhodné havorcie letnit bez ochrany proti dešti! Trvalé přemokření substrátu je ale prakticky jedinou pěstitelskou chybou, kterou tyto jinak nenáročné a mimořádně odolné kytky svému pěstiteli nejsou ochotny odpustit!
Díky menší náročnosti na množství přímých slunečních paprsků se mohou stát Haworthia cooperi a jí podobné druhy krásnou ozdobou okenních parapetů i v místech, za která by vám tlustice a jejich příbuzenstvo z čeledi Crassulaceae příliš nepoděkovaly. Velikost rostlin na fotografiích se pohybuje v rozmezí 4-6cm, takže i tato skutečnost svědčí o jejich vhodnosti pro majitele úzkých okenních parapetů. Rostliny na dvojici úvodních fotografií jsou ještě v plném podzimním růstu, zatímco ta na poslední fotografii, pořízené dva týdny před vánoci, se už zvolna zatahuje pod zem a částečně už začíná i zmenšovat svůj objem! „Dvoják“ na prostředním snímku bývá u Haworthia cooperi spíše zajímavou výjimkou než pravidlem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář