sukulenty.estranky.cz

Heterofylie je podivuhodný úkaz, který je možno pozorovat na některých druzích rostlin. Na jediném exempláři vyrůstá více druhů listů, které jsou často tvarově velice odlišné. Není divu, že také mezi sukulentními rostlinami lze nalézt druhy, jejichž listy bývají odlišné. Různolistost se vyskytuje u bromélií r. Pitcairnia, a různé listy tvoří také některé druhy mexických hmyzožravých tučnic (Pinguicula). V naší přírodě se s heterofylií můžeme setkat například u topolu nebo břečťanu.
Mezi sukulenty můžeme různolistiost pozorovat například u Adromischus cooperi. Tato velice známá a pěstitelsky oblíbená rostlina tvoří v podstatě každý list originál. Těžko je možné najít na jediné rostlině dva zcela identické listy. Hlavními odlišnostmi jsou velikost a celkový tvar listů, ale také nejrůznější varianty jejich zubatého zakončení. Odlišnost červenohnědé kresby na listech je samozřejmě také originální, ale to je u pestrolistých druhů rostlin přirozené. Při celkovém pohledu na Adromischus cooperi si však heterofylie málokdo všimne. Různolistost je možné pozorovar také na mexických rostlinách r. Bombax (viz článek Bombax elipticum).
Vizuálně je mnohem nápadnější různolistost u některých druhů australských „lahvových“ stromů r. Brachychiton. Na tento zajímavý jev jsem byl upozorněn známým pěstitelem a propagátorem těchto rostlin u nás Dr. Adolfem Tomandlem. Před mnoha lety mi nabídl společné objednání semen několika druhů a poradil mi s výsevem, protože v té době už rostliny nějaký čas pěstoval a úspěšně vyséval. Semenáčky se vyvíjely přesně podle Ádových prognóz. První lístky byly ještě uniformní, ale postupně přirůstaly nové, které už měnily svůj tvar (mnohdy dost zásadně). Protože staré ještě nestačily opadat, na jediné rostlině bylo rázem několik druhů listů. Po předchozím upozornění jsem to bral jako přirozený vývoj rostliny, ale následujících dvacet let společného života s nimi mi připravilo nejedno překvapení. Především jsem si všiml, že některé druhy po dosažení určité velikosti (nebo stáří) získaly korunu zlistů naprosto uniformních (např. Brachychiton bidwillii). Jiné naopak ještě zpestřily tvarovou škálu listů. Také se stávalo, že u některých rostlin s již zcela uniformními listy došlo k návratu juvenilních listů na nových výhonech, vzniklých po řezu větví. Totéž jsem pozoroval také u nových jarních výhonů, které se zazelenaly po zimním spánku v bezlistém stavu.
Na některých druzích je pro změnu heterofylie trvalou záležitostí. Loni na podzim jsem u většiny rostlin provedl radikální řez, takže teprve nyní na nich raší nové výhony. Letos mne však překvapil Brachychiton diversifolium, který jsem díky neustálé činorodosti „systematických posunovačů a přejmenovávačů“ vyséval ještě jako B. populneus. Ačkoliv přes zimu neopadal a před jejím příchodem měl listy naprosto uniformní, poslední tři narostly každý jiný (viz foto).
O pěstování lahvových stromů r. Brachychiton a jejich výsevech zase někdy jindy, protože jim musím dát ještě trochu času, aby se na fotografování oblékly do nového pestrolistého kabátu. Jedná se o rostliny často zbytečně opomíjené, které jsou nejenom zajímavé, ale také neuvěřitelně odolné. Od výsevu k nádherné rostlině bizarního tvaru totiž vede poměrně krátká a vcelku bezproblémová cesta.