sukulenty.estranky.cz

Rostlinu z dnešního článku pěstujeme určitě déle než deset let. Koupili jsme ji tehdy s jmenovkou Crassula perforata 'Giant'. Nijak zvlášť jsem se nad tímto názvem nepozastavoval, protože rostlina se v mnohém C. perforata opravdu podobala. V něčem byla naopak odlišná, především častým dělením vrcholů, s čímž se u C. perforata nikdy nesetkáme! Stavil se tu jednou Petr Pavelka, a při pohledu na tu sluncem nádherně vybarvenou (nejvíce v červnu) kytku řekl, že docela nedávno přesně takový typ viděl růst a kvést na nějaké africké stráni, kterou mi samozřejmě jmenoval, a já její název za pár minut pustil z hlavy.
Vzpomněl jsem si na tu příhodu i kytku asi po dvou letech, kdy jsem poprvé spatřil její jemně růžové květy, které se podobaly květům úplně jiných rostlin, než je C. perforata!  Do té doby jsme jich spoustu namnožili, a také je prodávali nebo darovali pod názvem, s jakým jsme jejich matky (nebo spíše prababičky) kdysi koupili.
Začala zima, a s ní i více času na brouzdání internetem a listování v chytrých knihách. Začal jsem porovnávat fotografie našich kvetoucích rostlin s těmi vytištěnými v odborných publikacích, a na internetu objevil dokonce i několik fotek velice podobných rostlin z africké přírody. Znovu jsem si vzpomněl na Petra Pavelku, znalce afrických sukulentních poměrů, a po nějakém čase došel k přesvědčení, že se jedná o Crassula rupestris.
Crassula rupestris je rostlina neuvěřitelně variabilní tvarem, velikostí i sezónním zbarvením dužnatých lístků, narůstajících na tuhých a tenkých stoncích jako by tam byly někým navlečeny. Barva listů se mění s ročními obdobími a intenzitou slunečních paprsků. Voskovitý povlak na jejich povrchu nedá vodě z letních dešťů příliš šancí, a zelené barvivo je v tu dobu pečlivě uschováno pod vrstvou barevného zdobení. U nás si rostliny sluníčka opravdu užijí, protože bývají pravidelně mezi prvními, které zjara stěhujeme ven pod širák, kde pak vydrží v pohodě až do příchodu přízemních mrazíků.
Vliv letnění se projevuje nejenom pestrým zbarvením listů Crassula rupestris, ale také jejich trvanlivostí. Dostatek vláhy zamezuje zbytečnému prosychání starších listů, a zároveň i předčasnému dřevnatění tuhých, drátovitých stonků. Protože se vrcholy rostlin neustále dělí, což třeba C. perforata sama od sebe nikdy neudělá, vznikají z nich i bez našeho přičinění docela hezké keříky.
Crassula rupestris miluje vodu, a v létě ji může dostávat klidně i dvakrát týdně, pokud je pěstována venku a na plném slunci. Na zimní stanoviště, které by mělo být také co možná nejsvětlejší, se ji snažíme stěhovat s kořeny v suchu, ale listy vodou napitými k prasknutí! Jedině tak přežije to nejhorší období krátkých dnů zcela bez vody, a tudíž i bez nezdravého nárůstu čerstvých větví. Kolem vánoc jí zpravidla začnou docházet zásoby vody v listech, a tak je jí třeba čas od času trochu doplnit. Crassula rupestris snáší vcelku statečně poklesy teplot k bodu mrazu, jak jsme se mohli mnohokrát přesvědčit při jejím venkovním pobytu brzy zjara, nebo naopak na konci podzimu. Ve skleníku zimu ale přežívá (doslova) při teplotách v rozmezí 5-10°Celsia.
Uprostřed naší zimy Crassula rupestris rozkvétá, ale chystá se k tomu už hezkých pár týdnů starého roku. První drobné kvítky v kombinaci bílé a růžové se objevují zpravidla hned na počátku nového roku, a protože jsou trvanlivé, zdobí rostlinu často až do předjaří. Někdy ale stihnou rostliny vykvést už na sklonku podzimu.
Pěstování Crassula rupestris je snadné, jen musíme pamatovat na maximum světla, jinak se musíme rozloučit s jejím kompaktním tvarem a hustým nárůstem dužnatých listů na větvích. Také množení je jednoduché, a pokud je prováděno v teple, tak i nezvykle rychlé. Polodřevité řízky můžeme zakořeňovat kdykoliv, ale ideální je samozřejmě předjaří, protože mladé rostlinky mají možnost do podzimu náležitě zesílit a otužit se pobytem na čerstvém vzduchu. V teplé množárně koření během několika dnů, a sázíme je okamžitě jakmile se objeví první náznaky kořínků. Jen o něco déle pak koření řízky odebrané ze starého dřeva.
Crassula rupestris je rostlinou velice vhodnou k tvarování. Jak již bylo uvedeno, na rozdíl od C. perforata, za jejíž kultivar jsme tuto rostlinu dříve považovali, se C. rupestris sama větví i bez našeho zásahu, takže první úpravy budoucího stromku začínají zpravidla pouze odstraňováním nepotřebných větví. Teprve později můžeme v případě potřeby přistoupit i ke klasickému řezu, aby ještě více zhoustla koruna budoucího stromku. Starší listy postupně zasychají, když ještě předtím stačily předat vodu a živiny ze svého nitra těm mladším. Stonky se tak vyholují a postupně dřevnatějí, což rostlině dodává nádherný stromkovitý vzhled a dojem určitého stáří. Dá se říci, že Crassula rupestris je tou pravou rostlinou pro nedočkavce, kteří chtějí vidět výsledek tvarování co možná nejdříve! Rostliny zasazené v mělkých keramických miskách je samozřejmě nutno zalévat častěji, protože susbtrát v nich rychleji vysychá, a mohlo by tak zbytečně docházet k rychlejšímu prosychání spodních partií keříků. Zároveň se rostlinám při tomto způsobu pěstování postupně začnou zmenšovat listy.
Při pohledu na květy rostliny z dnešního článku jsem si všiml nápadné podoby s květy jiné tlustice, rozkvétající současně s ní v našem skleníku. Ta se nazývá 'Springtime', je to mezidruhový kříženec a psali jsme o něm hned v prvopočátcích existence našich stránek (28.1. 2008). Gordon Rowley ve své monografii rodu Crassula uvádí, že se jedná o křížence C. perfoliata var. falcata a právě C. rupestris, jejíž název však doplnil otazníkem! Při pohledu na C. 'Springtime' a obojí květy se nabízí podobnost vskutku nápadná!
Ve stejné knize (G. Rowley - Crassula /A Grower's Guide) jsou zároveň na celých čtyřech stranách vyobrazeny nejrůznější typy Crassula rupestris na fotografiích jak z přírody, tak i kultury. Autor uznává tři poddruhy Crassula rupestris. Kromě rostliny z dnešního článku, která je zde uváděna jako ssp. rupestris, ještě ssp. marnieriana, která se v poslední době hojně pěstuje v závěsných květináčích pod komerčním názvem 'Hottentot' (v této rubrice 24.10. 2008), a dále pak ssp. commutata, která zase mezi pěstiteli často koluje pod zkráceným názvem Crassula commutata jako samostatný druh.
Mnohem častěji než všechny tři poddruhy je v sukulentářských sbírkách zastoupen bělokvětý kříženec 'Tom Thumb', o němž  G. Rowley ve zmíněné monografii uvádí, že se jedná o křížence ssp. marnieriana s ssp. rupestris, nebo s blízce příbuznou Crassula brevifolia! O kultivaru 'Tom Thumb' jsme na našich stránkách v této rubrice už také v minulosti psali (29.3. 2008).
Crassula rupestris ssp. rupestris je rostlina hodně odolná, a pokud dostane maximum slunce po celý rok, a v zimě minimum vody, pak i nádherná. Milovníci sukulentních bonsají zase mají šanci pořídit si jejím prostřednictvím v relativně krátké době docela hezký stromek či keřík.
Na trojici úvodních snímků jsou jemně růžové kvítky C. rupestris ssp. rupestris. Na obr.č. 4 pak letněná rostlina krátce po dešti, na obr.č. 5 jiná venku na plném slunci pěstovaná uprostřed léta, kdy její listy částečně ztrácejí jarní barvy. Na šesté fotografii je již částečně tvarovaná rostlina v keramické misce. A na závěr květenství Crassula 'Springtime'. Loni v únoru u nás 'Springtime' a C. rupestris ssp. rupestris kvetly v naprosto stejném čase!