sukulenty.estranky.cz

Hoya serpens svým vzhledem voskovku příliš nepřipomíná. Její listy jsou drobné, za dobrých podmínek hustě narůstající na tenkých plazivých (převislých) stoncích. Mají oválný tvar (cca 15x12mm), jejich horní strana je tmavě zelená a spodní o poznání světlejší. Listy jsou tuhé a na omak drsné, porostlé navíc krátkými chloupky.
Rostlina byla popsána v roce 1883 slavným anglickým botanikem Josephem Daltonem Hookerem (1817-1911), blízkým přítelem ještě slavnějšího Charlese Darwina. Pan Hooker vykonal mnoho botanických (i nebotanických) výprav do nejrůznějších koutů světa. V letech 1947-1851 jedna z nich vedla do Indie, Nepálu a také Sikkimu. Právě v malé horské monarchii, tou dobou ovšem již pod britským protektorátem, patrně nalezl poprvé i rostlinu později pojmenovanou jako Hoya serpens (serpens = plazivá, popínavá).
Hoya serpens stále ještě není rostlinou zcela běžnou, ale čas od času se už objevuje i v nabídkách některých pěstíren. Roste velmi pomalu, je drobná, ale její voňavá květenství si v ničem nezadají s ostatními voskovkami rodu Hoya. Měli jsme možnost přesvědčit se o tom na vlastní oči poprvé v roce 2009, kdy tehdy ještě jediná rostlina v naší sbírce vykvetla na přelomu května a června na svém přistíněném letním stanovišti pod zahradní pergolou.
Protože jsme v té době s pěstováním podobných rostlin neměli příliš zkušeností, a ani dostupná literatura mnoho praktických rad nenabízela, řídili jsme se při hledání optimálních podmínek spíše vlastním citem.
Vycházejíc z předchozích zkušeností s jinými druhy voskovek rodu Hoya jsme rostlinu umístili na přistíněné stanoviště, kam přímé slunce dopadá jen zcela výjimečně, a vždy pouze na krátkou dobu. Dále jsme se ji snažili od konce jara do podzimu pravidelně zalévat, takže v nejteplejších měsících roku byl substrát (s větším podílem humózní složky) v jejím květináči takřka permanentně vlhký. Rozhodně jsme se snažili zbytečně rostlinu nevystavovat déle trvajícímu suchu, které zapřičiňuje prosychání koncových partií jejích výhonů. Občas jsme za teplých večerů rostlinu ještě kropili vodou, což jí alespoň částečně nahrazovalo vláhu z rosy a častých mlh v její asijské domovině.
Tam je dešťům a mlhám vystavována často, a také velkým výkyvům denních a nočních teplot. To jsme se snažili napodobit právě jejím letněním, a zdá se, že rostlině venkovní pobyt od konce května do poloviny září velice prospěl. V zimě ji pěstujeme na lehce přistíněném místě v prosklené verandě, kde bývá většinou 15-20°Celsia. Po celou zimu zaléváme mírně každý týden. Snažíme se po celou dobu průběžně odstraňovat z rostlin vše suché ve snaze omezit výskyt vlnatky, která občas na podobných rostlinách v suchých obdobích vyhledává své úkryty. Nedoporučujeme zalévání na listy vodou s vysokým obsahem solí , která způsobuje při dlouhodobějším používání skvrny na hrbolatých listech!
Množení se zdá být snadné, i když vyžaduje přece jenom trochu trpělivosti. Ozvědčily se nám květináčky naplněné lignocelem, postavené na dně mikrotenových sáčků, které ovšem neuzavíráme. Spodní teplo a příjemně vlhké klima v bezprostředním okolí řízků s 3-4 páry listů udělá své!
Tahle nádherná kytka sice nevyžaduje co vyžaduje většina námi pěstovaných sukulentů, a zároveň také netoleruje co většina z těch sukulentů toleruje. Přesto všechno Hoya serpens nepostrádá všechny jejich znaky, a je sukulentem se vším všudy! Zasazena v závěsném květináči se může snadno stát velice efektní ozdobou letní zahrady v srdci Evropy!
Na dvojici úvodních snímků je Hoya serpens zachycena kvetoucí pod naší zahradní pergolou na přelomu května a června, na poslední fotografii pak uprostřed české zimy v prosklené verandě.