HUERNIA ASPERA
Na jmenovce našich rostlin Huernia aspera bylo kromě latinského názvu uvedeno ještě označení lokality „Iringa“, což je správní oblast ve vnitrozemí Tanzanie a zároveň název stejnojmenného města (1575m.n.m) s více než sto tisíci obyvateli. Kromě Tanzanie roste H. aspera podle údajů v odborné literatuře také na ostrově Zanzibar, který je od roku 1964 její autonomní součástí s vlastní ústavou.
Ještě když býval tento kořením proslavený ostrov sultanátem, zazněl tu na podzim roku 1946 poprvé božský hlas Freddieho Mercuryho. V kolébce se ovšem syn indických rodičů ještě jmenoval Farookh Bulsara. Zanzibar je dodnes nejvýznamnějším světovým producentem hřebíčku, a v kuchyních celého světa se používají zde vypěstované muškátové oříšky a skořice!
Ale vraťme se do východoafrické země skvělých maratonských i překážkových běžců, kde roste vcelku nenápadná rostlina z dnešního článku. Nenápadná ovšem pouze do chvíle, než se rozhodne kvést. V jejím případě se však příprava k samotnému kvetení také v mnohém podobá vytrvalostnímu běhu na dlouhou trať.
Naše rostliny už pěstujeme a úspěšně množíme asi tři roky, ale veškeré pokusy vidět květy se až dosud míjely účinkem. Droboučká poupata zasychala hned v zárodcích, a v polostínu se pro změnu neobjevovala vůbec! Teprve letos v létě se na nás konečně usmálo štěstí a několik poupat se natolik zvětšilo, že nám svitla naděje na zdárné dokončení jejich poslání. Poupata měla nezvykle silné stopky, a jakmile se náležitě zvětšila, nádherně se zbarvil i jejich povrch. Jenomže jak už asi tušíte, všechno to trvalo proklatě dlouho!
Zárodky poupat se v úpatí mladých výhonů objevily už někdy na počátku srpna. Září se však už dávno zlomilo v půli a my se chystali na dovolenou, takže bylo jasné, že když už se Huernia aspera konečně rozhodla kvést, my u toho zrovna nebudeme! Fotili jsme ji ještě den před odletem, kdy její poupě už bylo mezi cípy popraskané. Naštěstí jí dlouho trvá úplně všechno, takže když jsme se na počátku října vrátili, ještě den a půl jsme ji zastihli v plné kráse! Ostatní (menší) poupata už ale samozřejmě vzala za své, protože v době našeho odjezdu byla ještě příliš malá, než aby měla šanci přečkat tak dlouhé sucho.
Zkoušel jsem na tu potvoru v předchozích letech ledacos. Loni jsem začal i při chladnějším zimování(10-12°C) o něco více zalévat (1x za měsíc). Hned zjara jsem rostliny přenesl do makrolonového průchoďáku a umístil kousek od dveří, aby byly ve věčném průvanu a měly tudíž dostatek čerstvého vzduchu. Umístění mělo i tu výhodu, že jsem kolem nich denně chodil, a vždy jim trochu vody cvrnknul, aby po celé léto nikdy nadlouho nevyschnul substrát v jejich květináčcích. Také jsem jim tím pádem dopřál mnohem více slunečních paprsků, takže jejich těla (především ta starší) výrazně zčervenala a připomínala rostliny z přírody.
Vyzkoušel jsem totéž na několika dalších druzích z čeledi Asclepiadaceae, a tomu jsem samozřejmě musel přizpůsobit i častější zálivku (alespoň dvakrát týdně!). Jakmile se objevila poupata, přenesl jsem rostliny do alespoň částečného stínu větších pachypodií. Letošní úroda květů huernií naznačuje, že jsem se snad vydal správnou cestou! Od některých druhů rodu Huernia jsme měli více rostlin, ale kvetly úplně všechny, takže je vidět, že sluníčko v kombinaci s čerstvým vzduchem a pravidelnou zálivkou jsou zřejmě pro tyto rostliny v určitou dobu dostatečným stimulem.
Huernia aspera je drobnější rostlina. Podle údajů v literatuře sice její stonky mohou dorůstat výšky 10-15cm, ale naše rostliny nikdy nedosáhly ani na spodní hranici těchto rozměrů. Stonky jsou pětižeberné, ale žebra nejsou nijak zvlášť výrazná, a také výrůstky na nich nebývají příliš dlouhé. Jakmile jsou rostliny pěstovány na slunci, jejich těla se okamžitě zbarví (nejstarší nejvýrazněji) do červena a na jejich pokožce vystoupí množství červenohnědých bodů. Podobně tomu je na povrchu části poupat, kde se zpočátku drobné červenohnědé body postupně slévají ve větší celky.
Rostliny vytvářejí větší množství bočních výhonů než většina dalších druhů huernií, takže o potomstvo je díky jejich snadnému zakořeňování dobře postaráno. Červenohnědé květy o průměru 2,5cm mají nezvykle hluboký jícen. Nejsvětlejší bývají cípy těchto typických hvězdicovitých květů, které směrem do středu výrazně tmavnou a po celém povrchu jsou pokryty výraznými hrbolky. Díky drobnému vzrůstu můžeme pěstovat i značně rozvětvenou rostlinu Huernia aspera v květináčku o průměru 5,5cm, v nichž jsou zasazeny i rostliny na fotografiích v tomto článku.
Tu první jsme pořídili v polovině září, kdy už jsme cítili šanci, že by to tentokrát konečně mohlo vyjít. Následující dvojice snímků zachycuje rostlinu o týden později. Zvláště na detailním snímku poupěte je patrné, že jeho otevření už bylo v té chvíli na spadnutí. O další dva týdny později jsme rostlinu nalezli ještě rozkvetlou, a právě z počátku října pocházejí i zbylé dvě fotografie.