sukulenty.estranky.cz

O pěstování a kráse letních květů huernií jste se už na našich stránkách mohli dočíst (19.7. a 16.8.08). Huernia brevirostris je však v rámci rodu v mnohém výjimečná. Je to rostlina velice variabilní, takže v literatuře je uváděno snad až sedm jejích poddruhů, lišících se navzájem především barvou květů (ale částečně tvarem stonků). Na internetu je také k vidění jejich ohromná přehlídka.
Huernia brevirostris roste v jihoafrickém Kapsku na mnoha lokalitách, ale netroufám si říci, z které z nich pochází naše rostlina, kterou jsme si před lety přivezli od pana Josefa  Zemana z Ondřejova. Tehdy dokonce na její jmenovce byla uvedena  i lokalita, ale jmenovka po nějakém čase zmizela, kdežto rostlina je u nás dodnes. Povrch nízkých a tlustých stonků má barevně velice odlišný od většiny jiných huernií, které jsme až doposud pěstovali. Je spíše šedozelený, a čtyřboká těla se nijak výrazněji nezbarvují ani na plném slunci, které tato rostlina docela dobře snáší. Navíc je takřka každý stonek tvarově úplně odlišný od druhého, jen čtyřboké jsou všechny shodně. Výška těl nepřesahuje 4-5cm, a  jejich šířka se pohybuje mezi 2-2,5 centimetry.
Květy okrové barvy s výrazným tmavým tečkováním a krátkými čárkami v jícnu se objevují každoročně koncem června, a pak většinou i opakovaně po celé léto. Vyrůstají tak jako u většiny huernií  ze spodních partií stonků, ale občas také třeba z poloviny jejich výšky.
Rostlina je to nenáročná, ale vyžaduje od pěstitele trochu pozornosti v době  tvorby poupat, které zůstávají po nějaký čas skryty v husté  spleti stonků. Protože poupat  bývá zpravidla větší množství, některé z nich mívají tendenci zasychat. Tomu se dá částečně nebo zcela zamezit udržováním mírně vlhkého substrátu po dobu vývoje poupat (viz článek „Čekání na květy“). Trocha péče se v tomto případě vyplácí, protože květy Huernia brevirostris jsou opravdu nádherné a výrazné. Jejich průměr se pohybuje v rozmezí 3-4 centimetrů.
Nebýt neustálého boje s koloniemi vlnatky, které okupují huernie a jim příbuzné rostliny z čeledi Asclepiadaceae opravdu intenzivně, pěstovali bychom jich určitě více druhů než nyní. Krása jejich květů je opravdu podmanivá, a málokteré sukulentní rostliny se jim v tomto ohledu vyrovnají. Vzhledem k relativně  malé náročnosti  na množsví světla se huernie spokojí i s parapetem západního okna v běžném bytě, takže by se mohly stát vítaným  objektem pro okenní pěstitele.
Letošní sukulentářská sezóna byla na množství květů nadmíru bohatá, a naše rostliny z rodu Huernia nezůstaly v tomto ohledu nikterak pozadu. Jenomže léto je nenávratně pryč, a tak nezbývá, než se krásou jejich květů kochat na internetu nebo v literatuře, těšit se přitom uprostřed zimy  na další pěstitelskou sezónu a užívat si zbytek Vánoc!