sukulenty

Huernia hislopii byla popsána již v roce 1922, když ji nedávno předtím na území tehdejší Jižní Rhodesie objevil zahradník a kurátor botanických zahrad Alexander Hislop. Na jeho počest rostlinu následně pojmenoval anglický botanik William Bertram Turrill (1890-1961) z botanické zahrady Kew. Dnes je tedy místem jejího hlavního výskytu v přírodě Zimbabwe, ale je známa také z jediné lokality na území sousedního Mozambiku. V přírodě prý roste na skalnatých výchozech, v místech částečně přistíněných vyšší vegetací. 

Podle údajů v literatuře dosahují její stonky délky pouhých pěti centimetrů, ale rostliny v kultuře bývají výrazně mohutnější. Je ale možné, že zrovna ty naše patří k mohutnějšímu poddruhu Huernia hislopii subsp. robusta. Stonky ale zůstávají poměrně tenké (8-10 mm), takže mají po nějakém čase sklon k poléhavosti. Jejich zbarvení je závislé na množství světla. Během zimy bývají tmavě zelené, v létě spíše hnědofialové v nejrůznějších odstínech. Rostliny vytvářejí velké množství bočních odnoží, z nichž také na konci českého léta vykvétají.

Květy se objevují postupně v několika etapách a celkově jich bývá za sezónu neuvěřitelné množství. Někdy kvetení propukne už na konci června. To v případě, že jaro přišlo nezvykle brzy. Poté se květy objevují po celé léto i část podzimu. V době násady poupat se vyplatí rostliny častěji kropit, aby substrát v nádobách zůstával nějaký čas neustále vlhký a poupata zbytečně nezasychala. Jakmile se zvětší, již něco podobného nehrozí. Poupata jsou nezvykle dlouhá s výraznou špicí. Květy Huernia hislopii jsou opravdu kouzelné, s velice výraznými cípy i vzorováním, v němž se spravedlivě mísí červenohnědá a béžovožlutá. Jícen květu bývá tmavší a navíc ještě přizdobený plastickým vzorem. Nejvýraznější zbarvení mívají květy bezprostředně po otevření, kdy bývají k vidění v plné kráse i s napnutými cípy, které se zanedlouho stočí nazad a opticky květy zmenší.  

Pěstování je stejné jako u ostatních huernií, o nichž jsme v minulosti v této rubrice psali. Od jara do podzimu jsou rostliny v letním makroloňáku na plném slunci a zaléváme je vydatně aspoň jednou týdně, za teplého počasí klidně shora přímo na těla. Během letních veder a teplých nocí namísto klasické zálivky pouze po večerech kropíme. Zimování snáší Huernia hislopii i chladnější (5-10°C) za sporadické zálivky. Množíme zakořeňováním jednotlivých stonků. Ty po okrajích trsů už mnohdy mívají vlastní kořeny, nebo alespoň jejich zárodky v podobě světlých pupenů nebo hrbolků.Pozdně jarní řízkovanci vytvářejí na konci léta množství bočních odnoží, z nichž ještě téhož roku vykvétají.

Během loňského léta nebylo příliš času na pozorování rostlin, omezené většinou jen na dobu jejich zálivky. Protože jsme ale vzhledem k délce léta a množství slunečných dnů zalévali nezvykle často, nemohlo nám velké množství nádherných květů Huernia hislopii uniknout. Bývá také nazývána „Dragon Flowers“, tedy dračí květina. Když dostane své, z jediného na jaře zakořeněného stonku je na sklonku podzimu mnohohlavý drak. Při troše štěstí jsou jeho úpatí přizdobeny těmi nádhernými květy, z nichž přechází zrak.