sukulenty.estranky.cz

Už několikrát byl nástup podzimu v naší sukulentní sbírce provázen nádhernými květy rostliny z pomezí JAR a Namibie, jejíž jméno zní Huernia namaquensis. Na internetu jsou k vidění i zdařilé snímky této drobné rostliny z čeledi Asclepiadaceae (klejichovitých) z různých přírodních stanovišť. Je z nich patrné, že trsy nízkých (3,5-6cm) těl s oblibou obývají místa přistíněná vyššími rostlinami, především různými keři.
Pestrá je i paleta nejrůznějších typů květů, vesměs různě kropenatých, ale v mnoha případech i zcela prostých skvrn nejrůznějších tvarů a velikostí! Průměr kvítků nejčastěji dosahuje 25 milimetrů, a většinou mají jemně narůžovělý nádech. V naší sbírce vykvetla rostlina několikrát, vždy na počátku září, a přesto její květy vykazovaly v různých podmínkách jisté odlišnosti.
Podobně jako všechny ostatní huernie, i rostlinu z dnešního článku se snažíme při pěstování ve skleníku pokud možno uchránit od přímých slunečních paprsků. Protože naše skleníky vůbec nestíníme, většinou bývají rostliny z čeledi Asclepiadaceae umístěny ve stínu vyšších sukulentů, nebo přes léto vegetují nějaký čas i na spodním parapetu. Na konci prázdnin už ale huernie většinou stěhujeme na slunce, pokud samozřejmě zrovna venku nepanují déle trvající vedra. Sluneční paprsky totiž rostliny výrazně stimulují ke kvetení.
Donuceni nepříznivými okolnostmi jsme loni jednu z našich rostlin vystavili přímému slunci po celé léto, a zároveň také dešti a větru. Její nízká 4-5boká těla se zanedlouho zbarvila do červenohněda, a chvíli to vypadalo, že ani příliš nerostou. Rostliny totiž, společně s mnoha dalšími, prodělávaly přírodní (nechemickou) ozdravnou kůru po napadení vlnatkou. Pobyt pod širákem až na výjimky dopadl dobře a splnil svůj cíl. Huernie přežily ve zdraví všechny, a s příchodem podzimu se nám mnohé z nich dokonce odvděčily květy. Mezi nimi i Huernia namaquensis na posledním snímku, pořízeném během naší loňské výstavy na historickém dvorku jihlavského muzea. Trochu jinak vypadají květy na předchozích dvou fotografiích, pořízené téměř na den přesně o rok dříve. Jedná se o stejnou rostlinu, pěstovanou ovšem tehdy tradičně v polostínu! Zelená jsou proto i její těla.
Co se týče samotného pěstování, v ničem se výrazněji neliší od ostatních druhů, o nichž jsme již v minulosti na našem webu v této rubrice psali. Zimování je také vhodné raději nad 12°C při mírné udržovací zálivce. Přesto máme vyzkoušeno, že rostliny spolehlivě přežijí téměř nasucho i o poznání chladnější zimu (5°C). Množíme zjara z opatrně odlomených odnoží, které v teple koření do dvou týdnů, a některé už dokonce při odlomení mívají vlastní kořínky.
Zvláštností Huernia namaquensis je, že jakmile na květy zasvítí slunce, teprve zjistíme jak jsou vlastně tenké, a tím pádem průsvitné! Možná je tomu tak u více druhů, ale všiml jsem si toho právě u této rostliny, která bývala dříve známa také jako Huernia herrei!