HUERNIA PILLANSII
Zatímco většinu druhů rodu Huernia naprosto spolehlivě určíme teprve ve chvíli, kdy se otevřou jejich nádherné květy, v případě Huernia pillansii nemůžeme být v tomto ohledu na pochybách. Jedná se o rostlinu vzhledově natolik odlišnou od zbytku rodu, že identifikovat je ji snadné i při pohledu na odlomený výhonek, kterých tento druh tvoří velké množství. Vzhledem k drobným rozměrům těchto stonků však můžeme i docela bohatý trs Huernia pillansii pěstovat v květináčku o průměru šesti centimetrů!
Rostlina pochází z Kapska (své druhové pojmenování také získala na počest N.S. Pillanse, botanika na univerzitě v Kapském Městě) a na různých lokalitách lze nalézt nejenom typy rostlin z odlišným zbarvením květů s výraznými cípy, ale také přírodní křížence s jinými rody čeledi Asclepiadaceae (např. Duvalia caespitosa). Jednotlivá těla Huernia pillansii dosahují výšky v rozmezí 2-6cm, kterou mohou v kultuře překročit ve sbírkách pěstitelů, kteří své rostliny pěstují ve špatných světelných podmínkách, nebo ničí jejich přirozenost pravidelnými dávkami hnojiva.
Povrch stonků je rozdělen na množství nevysokých hrbolků, zakončených protáhlými, měkkými výrůstky. To vše zbarveno podle intenzity osvětlení od svěže zelené v polostínu či rozptýleném světle až po červenohnědou na plném slunci při letnění. Stonky narůstají hustě, takže pokud se v jejich spodní části na konci léta objeví drobná protáhlá poupata, často je pěstitel zpozoruje až bezprostředně před jejich otevřením!
Červenohnědá a žlutá tvoří střízlivou, leč v kontrastu s drobnými zelenými těly rostliny velice efektní podívanou. Podobně jako u ostatních zástupců tohoto početného rodu se vyplatí i v případě Huernia pillansii udržovat v době vývoje poupat (především toho počátečního) substrát stále mírně vlhký malými dávkami vody, protože jinak hrozí opad poupat následkem jejich zasychání.
Pěstování je podobné jako u ostatních druhů rodu Huernia, o nichž jsme na našich stránkách již psali v minulosti. Huernia pillansii je však o něco choulostivější na trvale přemokřený substrát v chladnějších dnech zjara a na podzim, kdy se díky nízkým ranním teplotách občas objevuje hniloba kořenových krčků. Dříve se dokonce Huernia pillansii kvůli tomu roubovala na hlízky Ceropegia woodii ssp. woodii! Pokud hnilobu zjistíme včas, dá se z rostliny zachránit většina zdravých těl, které již zpravidla mívají náznaky vlastních kořenů, takže je můžeme rovnou sázet do propustného substrátu s větším podílem křemičitého písku. Tím se zároveň dostáváme k snadnému vegetativnímu množení, podporovaném již avizovaným množstvím bočních odnoží.
Sám bych si nikdy netroufl doporučovat ostatním letnění této rostliny na plném slunci a dešti, protože jej na našich rostlinách neaplikujeme. Při návštěvě mého kamaráda a našeho kaktusářského předsedy Vlasty Janouška (viz rubrika „Sbírky našich přátel“) jsem se nestačil divit, když jsem tuto dosti náladovou africkou rostlinu spatřil v pařeništi společně s jihoamerickými lobiviemi (kaktusy r. Lobivia) prolitou letním deštěm na týden dopředu a s těly červenými v neskutečném odstínu. Zakořeněné stonky, které jsem zde dostal, jsou na jedné z fotografií, ale už značně vybledlé oproti stavu, v jakém jsem je ve Vlastově pařeništi onehdy spatřil! Jeho rostliny ale překypovaly zdravím, hojně kvetly a odnožovaly!
Jestliže huernie všeobecně bývají často a hojně napadány vlnatkou, jejíž bílé vatovité chomáčky (výpotky) jsou v hustých spletích těl obtížně odstranitelné, pak Huernia pillansii je pro vlnatku hotovým magnetem! Trsy těl ale bývají při správném pěstovaní často tak husté a neprostupné, že se k úkrytům vlnatek pěstitel nemá šanci dostat ani prostřednictvím chemie! Dobrou prevencí, i když pouze s omezeným účinkem, je zálivka shora přímo na těla rostlin a jejich občasné kropení vodou i mimo zálivku, které rostlinám zároveň prospívá především v teplejších dnech českého léta, které jsou zároveň nejčastějším obdobím násady poupat.
Podobně jako u ostatních druhů i tuto rostlinu stimuluje ke kvetení alespoň krátkodobé přenesení na plné slunce, pokud ji po zbytek času pěstujeme v polostínu. Tento způsob máme spolehlivě vyzkoušen na mnoha jiných druzích huerníí i dalších zástupců rozmanité čeledi Asclepiadaceae. Stejně jako většina jiných druhů se i Huernia pillansii spokojí se zimováním při teplotách trvaleji neklesajících pod 10°C a občasné, spíše jen nárazové zálivcev malých dávkách. Při zimování v bytě samozřejmě zaléváme častěji, ale opět v mírných dávkách. Při teplejším zimování v suchém prostředí se ovšem vlnatkám na této rostlině prakticky není šance ubránit!
Huernia a pillansii je kytička nádherná a fascinuje mne již od mých sukulentářských začátků. Právě díky nepříjemnému škůdci, o němž byla v tomto článku často řeč, jsme o rostlinu již mnohokrát v minulosti přišli, a několikrát ji i cíleně přestali na nějaký čas pěstovat. Nyní už zase patří do naší sbírky, a bude v ní jak to jen nejdéle půjde, a to zdaleka ne jenom kvůli překrásným letním květům, kterých bývá při skromné péči vždy velké množství.
Na úvodním snímku je rostlina s typickým květem na boku trsu, a následuje detail onoho náherného květu. Poupě na třetím snímku vyrůstá netradičně uprostřed trsu, takže květ na čtvrté fotografii máme jako na dlani. Na posledním snímku jsou zakořeněné odnože Huernia pillansii z letnění našeho kaktusářského předsedy Vlasty Janouška!
