sukulenty.estranky.cz

Tato drobná rostlinka z ostrova Sokotra mi mezi ostatní zástupce rozsáhlého rodu Kalanchoe nějak nezapadala už od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil na fotografiích. Když jsem si první živé  rostliny přivezl domů, znovu jsem se vrátil k oněm fotografiím, protože  ve skutečnosti mi rostliny připadaly ostatním kalanchoím ještě vzdálenější.
Co se týče tempa růstu, nejsou Kalanchoe farinacea žádní rychlíci. Zprvu mi připadalo, že nerostou vůbec.Vypadají tak trochu jako z umělé hmoty. Jejich listy opakvejčitého tvaru jsou tuhé, a jejich povrch je pokryt voskovitou vrstvou. Zatímco jejich madagaskarské příbuzenstvo se se proti palčivému slunci brání porostem chloupků, na Sokotře  to příroda řeší podobně jako ve vzdáleném Mexiku (Echeveria, Sedum, Pachyphytum atp.). Lístky jsou dlouhé sotva tři nebo čtyři centimetry, a nebývá jich na rostlině mnoho. Také odnožování není silnou stránkou této nezvyklé kytky, a tak i po delší době  zůstávají rostliny maličké.
Kalanchoe farinacea je kytka na plné slunce, kterého se jí na Sokotře dostává hojně. To mi připomíná, že docela nedávno se z tohoto ostrova vrátil Luboš Hojný. Viděl jsem fotky, a vyslechl jeho vyprávění, a některé z těch nádherných snímků budete mít příležitost shlédnout zanedlouho i na našich stránkách. Z  fotografií z přírody  na internetu je patrné, že Kalanchoe farinacea je na kamenitých svazích ostrova často jedinou vegetací v širokém okolí.
Od jara do podzimu zaléváme pravidelně, ale v opravdu mírných dávkách. Rostliny nemají objem listů stavěný na velký odběr vody, takže při jejich zalévání buď volíme menší dávky, nebo každou druhou zálivku oproti ostatním sukulentům vynecháváme. Tuhé listy na  delší sucho takřka nijak nereagují. Spodní opadávají průběžně, a stejně zvolna jako narůstají ty nové nahoře.
V zimě stačí mírně zalít jednou za měsíc, v teplém bytě pak po dvou týdnech. Rostliny u nás zimovaly již dvakrát při 10°C, a nezaznamenali jsme ani jediný úhyn. Množení je možné zakořeňováním vrcholových řízků. Zkoušeli jsme zakořeňovat i samotný list, ale nepodařilo se. Marně si vzpomínám, kolik listů za tu dobu na našich rostlinách odspodu uschlo. Odhaduji že tak dva na rostlině za celý rok. Ono jich ale o moc více za stejný časový úsek nepřirostlo. Kalanchoe farinacea  je kytka pro trpělivé. Kdyby se mi tolik nelíbila, asi už bych taky dávno ztratil nervy, ale její květy pro mne byly příliš silným stimulem.
Dlouhé čekání na vše se u této rostliny bohatě vyplatí v podobě šarlatově červených květů na nezvykle nízkém stvolu. V kombinaci s listy je to zážitek vskutku náramný. Nemusím ani zdůrazňovat, že se jedná o rostlinu s mimořádně příhodnými parametry pro okenní pěstitele. Ale jen pro ty s notnou dávkou trpělivosti a pevnými nervy. Existují i akčnější rostliny, ale jen málokterá se může pochlubit tak krásnými květy.
Úvodní snímek patří pohledu zblízka na tuhé listy K. farinacea. Stromeček na druhé fotografii je spíše výjimkou, protože na nějaké systematické tvarování tahle rostlina rozhodně není. Na třetím snímku jsou rostliny právě nakvétající, a na posledním jejich květy zblízka.