Jdi na obsah Jdi na menu
 


KALANCHOE PUMILA

17. 9. 2011

p1020570.jpgDroboučká, s listy pomoučněnými voskovým prachem a květy jako z pohádky. Přesně taková je Kalanchoe pumila, rostlina pocházející z horských oblastí centrálního Madagaskaru, ale za našimi okny dávno již zdomácnělá. Kdybych měl hledat příklad totálně zapomenuté (pěstiteli) sukulentní rostliny, právě tato by mohla posloužit jako krystalicky čistá ukázka!
V přírodě vytváří keříky dorůstající výšky až 30cm, ale při našem způsobu pěstování dosahuje sotva zlomku těchto rozměrů, a to i po mnoha letech. Pokud jí dopřejeme maximum slunečních paprsků a přiměřeně vody, její opakvejčité listy se zubatými okraji narůstají pomaličku a hustě. Kdo zalévá více, může sice počítat s rychlejším nárůstem, ale rozhodně už ne s kompaktním tvarem rostliny. Však pamatuji doby, kdy byla Kalanchoe pumila občas pěstována i jako převislá rostlina v závěsných květináčích. Mimochodem, velice efektní převislá rostlina! Obalena řůžovofialovými kvítky s nazad ohnutými korunními lístky bývala i mezi záplavou nádherných rostlin naprosto nepřehlédnutelná. Kdysi závěsné květináče s ní (i jinými zástupci rodu) zdobívaly sukulentní skleníky pana Bittmana v Dymokurech a budily u návštěvníků jeho zahradnictví zaslouženou pozornost. Květy se objevují ponejvíce na sklonku české zimy, nebo až s příchodem jara. Bývá jich velké množství, jsou značně vytrvalé a je možné spatřit je v mnoha různých odstínech.
p1020573.jpgOd jara do podzimu lze Kalanchoe pumila pěstovat i venku na plném slunci a dešti, proti jehož kapkám je prachový vosk na listech velice účinnou obranou. Zároveň moučnatý povrch chrání nitra listů před přílišným odpařováním vody uprostřed českého léta. Na rozdíl od voskovitých vrstev, způsobujících ojínění listů mnoha příbuzných sukulentů z čeledi Crassulaceae, se tato nedá tak lehce poškodit, takže ani nenechavci na výstavách na listech K. pumila nenapáchají takové škody jako třeba na mnohých mexických příbuzných z rodů Echeveria nebo Pachyphytum!
Od jara do podzimu zaléváme každý týden, v zimě (5-10°C) jenom sporadicky, a vody přidáme teprve ve chvíli, kdy se při vrcholcích rostlin objeví drobná poupata. Kalanchoe pumila nám již kvetla v polovině ledna, zatímco jiný rok až na počátku května. Asi záleží, jak se na to rostlina „vyspí“!
p1020662.jpgSnadné je i množení z vrcholových nebo stonkových řízků, které koření v teplém prostředí rychle a spolehlivě, zatímco zkrácené větve začínají záhy větvit. Pokud jsou rostliny příliš přerostlé, vyplatí se i v jejich případě občasné zmlazení, po kterém navíc mnohem ochotněji kvetou!
Kalanchoe pumila je pěstitelsky jednoduchá kytička, která při trochu citlivém pěstování (především s vodou) příliš prostoru nezabere, a je hezká i bez květů. Můžete se s ní občas setkat také pod starším názvem Kalanchoe brevicaulis, který používají především obchodníci! Na úplný závěr znovu připomínám maximum slunečních paprsků! Jakmile na listech své Kalanchoe pumila objevíte sytě zelenou barvu, něco je špatně! Buď málo sluníčka, nebo příliš vody. Nebo obojí!
Kvetoucí rostlina na snímcích je zasazena v květináčku o průměru 5,5cm, a jejím květům dělají pozadí mexické rozchodníky Sedum adolphii a Sedum nussbaumerianum.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář