sukulenty.estranky.cz

Kalanchoe sexangularis pochází se severovýchodních oblastí Jihoafrické republiky (Limpopo, Mpumalanga,  KwaZulu-Natal), ale roste také ve Svazijsku a Zimbabwe. Popsána byla již v roce 1913, k nám se však rostlina ve větším měřítku dostala teprve v posledních letech, a to především prostřednictví holandských velkopěstíren. Než se ale jejich produkty ocitnou za českými okny, čeká je často dlouhá a strastiplná cesta, zakončená pobytem v některém ze supermarketů se zahradnickým zaměřením. Není divu, že rostliny mnohdy vzbuzují spíše soucit než obdiv. I naše první rostliny pocházely z velkopěstíren, ale dostaly se k nám naštěstí ještě docela včas a v relativně dobrém stavu. Jednu z nich vidíte na úvodním snímku z dubna roku 2008. Přesto se příliš nepodobaly těm, v které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily během několika týdnů pobytu na čerstvém povětří u nás na Vysočině. Samozřejmě že tomu ještě předcházelo jejich okamžité vysvobození z proschlé kokosové směsi, v níž dlouhodoběji sukulenty pěstovat nelze. Proměna Kalanchoe sexangularis probíhala poměrně rychle. Listy zesílily, ztuhly a především se začaly nádherně zbarvovat, i když vrchol přišel teprve s příchodem podzimu. Zvláštní je, že v přírodě údajně Kalanchoe sexangularis roste přistíněna stromy a keři. Přesto jsou rostliny na snímcích z domoviny nádherně zbarveny a jejich keříky (mohou dosáhnout výšky až jednoho metru!) působí kompaktním dojmem. Napadá mne v této souvislosti srovnání z podzimním Řeckem, kde se stejně nakonec opálíme, ačkoliv se zbytečnému pobytu na přímém slunci snažíme v rámci možností vyhýbat. Rozvolněná květenství se objevují zpravidla zjara, někdy již na sklonku české zimy. Mohou dosáhnout výšky až 30cm, a pokud není rostlina zrovna v dobré kondici, jsou schopny ji zcela vyčerpat. I tak ale po odkvětu nevypadá zrovna povzbudivě a potřebuje nějaký čas k rekonvalescenci. Kvítky jsou pro rod Kalanchoe typické, drobné a velice trvanlivé. Jejiž sytě žluté zbarvení nelze přehlédnout. Listy Kalanchoe sexangularis jsou tuhé, po okrajích zubaté a na povrchu lesklé díky voskové vrstvě. Pokud rostlina dostane maximum slunce, listy se žlábkovitě prohnou, takže se v nich nějaký čas zdržuje voda z dešťů nebo ranní rosy. Především však získávají červené zbarvení. Zprvu je to odstín vínový, v němž se ještě červená mísí ze zelenou, ale na podzim již sytá červeň ovládne veškerou jejich plochu a částečně i stonky. Rostliny letněné pod širým nebem snesou hojnost vody, kterou mají kam ukládat. Výrazné podzimní zbarvení má na svědomí také ranní rosa, pokrývající pravidelně naše rostliny jakmile se stanou trvalejší realitou chladnější noci. Letněným rostlinám listy narůstají hustěji a také častěji samovolně větví, i když zdaleka ne tolik jako třeba většina příbuzných tlustic rodu Crassula nebo mexických rozchodníků rodu Sedum.
V zimě je situace mnohem horší, protože slunečných dnů bývá málo a jsou krátké. Kalanchoe sexangularis proto zaléváme minimálně. Pokud jsou rostliny umístěny na chladnějším místě (5-10°C), většinou pouze jednou za měsíc. Jejich listy se tou dobou svrašťují, ztrácejí své výrazné podzimní zbarvení a odspodu postupně prosychají. Proto je v předjaří vhodné jejich zmlazení, i když ho v případě potřeby můžeme provést i kdykoliv jindy během roku. Vrcholky po zacelení ran zakořeníme v perlitu nebo lignocelu. Pokud nejsou torza rostlin příliš přestárlá a zdřevnatělá, vcelku rychle obrůstají a po nějakém čase z nich bývají docela hezké stromečky nebo keříky. Jeden z nich můžete spatřit i v závěru článku „Červené a ještě červenější stromky“ (Tvarování a aranžování/18.1. 2017). K systematickému tvarování ale Kalanchoe sexangularis nevyužíváme, protože k tomuto počínání existuje v říši sukulentů dlouhá řada mnohem vhodnějších adeptů.  
O to pestřejší je využití v pestrobarevných směsicích, vysazovaných u nás sezónně ve společných nádobách. Utiskována okolními rostlinami ztrácí i tato značnou část své vzrůstnosti, částečně tlumené již samotným pobytem na čerstvém povětří. Nádherné kontrasty tvoří její sytě červené listy se všemi silně ojíněnými rostlinami rodu Pachyphytum nebo Echeveria, stejně jako se žlutě zbarvenými mexickými rozchodníky Sedum nussbaumerianum a Sedum adolphii, s nimiž je i přibližně stejně vzrůstná.
Pokud je Kalanchoe sexangularis pěstována soliterně, pak je efektnější do nádoby nasázet rovnou více jedinců a zaplnit jimi většinu jejího obsahu. Také jsme to v poslední době měli mnohokrát v plánu, ale vždy z něj sešlo kvůli nedostatku rostlin. Jakmile jsme totiž dali Kalanchoe sexangularis do naší nabídky v e-shopu, nestačili jsme množit. Přitom množení tohoto druhu je vcelku snadné a rychlé, ale ne zas tak, aby stačilo letošnímu náporu zájemců. V předjaří jsme mezi mladými rostlinami, chystanými v budoucnu k prodeji, pozorovali jednu takovou neduživou, která pořád nemohla chytit barvu ani kompaktnější tvar. Zůstala proto stranou, ale naštěstí jsme nad ní nezlomili hůl, protože zanedlouho se právě na jejím vrcholu objevily zárodky budoucího květenství. Vyvíjelo se rychle a ještě poměrně mladé rostlině dávalo evidentně zabrat. Z jejího tvaru nezůstalo prakticky nic a pod vahou květenství se nakonec začala celá ohýbat. Byly to ale premiérové květy Kalanchoe sexangularis u nás v Pávově, a tak jsme kvetení ponechali volný průběh. V hektickém jarním shonu jsme se k focení dostali až v jeho závěru (někdy v polovině dubna), kdy již bylo v plném proudu stěhování do letního makroloňáku a vrcholily přípravy na jarní dny otevřených dveří.
Kalanchoe sexangularis je rostlina vcelku atraktivní, ale pouze za předpokladu, že dostane co potřebuje. Maximum slunečních paprsků je základem úspěchu, dostatek vody od jara do podzimu další důležitou podmínkou. Na druhou stranu i dost zanedbané rostliny lze vcelku rychle dostat znovu do kondice, jak jsme se sami měli už mnohokrát možnost přesvědčit. V životě této rostliny není nic nastálo. Její zbarvení a částečně i tvar procházejí během jediné sezóny výraznými proměnami. Kdo si na ně zvykne, nedá na tu kytku z afrického jihovýchodu dopustit.
Na úvodním snímku je jedna z rostlin holandské provenience, zasazená ještě v kokosové směsi z velkopěstírny. Následuje dvojice fotografií Kalanchoe sexangularis ve společné výsadbě s příbuznými z čeledi Crassulaceae (Sedum nussbaumerianum, Pachyphytum bracteosum, Echeveria 'Perle von Nürnberg'), na druhé z nich i s ranní rosou na listech. Další dvojice snímků patří aprílovému květenství Kalanchoe sexangularis a poslední obrázek zase výraznému podzimnímu zbarvení listů.