sukulenty.estranky.cz

Příroda  připravila sukulentní rostliny na pobyt v extrémních podmínkách dokonale. Vybavila je stonky, listy nebo kořeny, umožňujícími jim velice úsporně hospodařit s věčným nedostatkem vody. U některých rostlin šla ještě dál, když jejich listy, a často i stonky pokryla hustou vrstvou chloupků, které jim napomáhají v obraně proti palčivým slunečním paprskům. Chlupaté listy mají zřejmě ještě další úkol, spočívající v chytání vody z ranní rosy nebo zřídkavých dešťů, a její následné předávání do nitra rostliny.
V našich sbírkách se objevuje zcela běžně již několik druhů rostlin rodu Kalanchoe, vybavených takovým přírodním kožíškem. Všechny tyto rostliny pocházejí z Madagaskaru, kde některé z nich dosahují výšky 2-3 metrů (Kalanchoe beharensis). Jiné tvoří drobnější, bohatě větvené keříčky (např. Kalanchoe millotii, K. orgyalis nebo částečně poléhavé Kalanchoe eriophylla).
Mezi nejznámnější „plyšová“ kalanchoe patří bezesporu Kalanchoe tomentosa z horských oblastí centrálního Madagaskaru. V přírodě tvoří husté keříky vysoké až 50 centimetrů. Jedná se o druh velice variabilní, a to jak tvarem listů a jejich velikostí, tak i v odstínech zbarvení okrajů.
Ve sbírkách proto lze spatřit neuvěřitelnou škálu tvarů listů od oválných až po úzké a žlábkovitě prohnuté. U všech je ale většina plochy listů bílá nebo s lehkým hnědavým nádechem, zatímco okraje září různými odstíny hnědé až červenohnědé barvy. Chlupaté jsou také stonky, které u některých rostlin velice záhy dřevnatějí, u jiných zůstávají dlouho pružné a ohebné.
Žlutohnědé květy se objevují v blízkosti vrcholů větví, ale v kultuře se s nimi setkáme o poznání méně často než u ostatních zástupců rodu Kalanchoe. Květy se objevují zpravidla uprostřed naší zimy, a jejich příchod rostlina naznačuje pozvolným nakláněním růstového středu. I bez květů jsou to krásné rostliny, kterým příroda štědře nadělila.
V naší sbírce se také sešlo několik typově odlišných rostlin, které už léta patří k našim oblíbencům. Jejich pěstování je poměrně jednoduché. Především vyžadují po celý rok maximum světla, od začátku léta do podzimu jim velice prospívá letnění na plném slunci. V zimě snášejí poklesy teplot k 10°C, ale je nutno zároveň opatrně zalévat,aby substrát nezůstával dlouho mokrý. Vydržely by samozřejmě i dlouhá období sucha, vykoupená však výrazným opadem listů. Rostliny s vysokým, vyholeným kmenem jsou potom nevzhledné. Lze je samozřejmě zmlazovat řezem, ale rozhodně ne vedeným do příliš starého dřeva, kde většinou již neobrážejí.
Množí se snadno zakořeňováním vrcholových řízků nebo z jednotlivých listů. K zakořenění není potřeba žádný substrát, protože po určitém čase zakoření samy i listy volně položené někde pod parapetem.
Pokud jsou rostliny letněny, vydrží jim jejich intenzivní zbarvení takřka celou zimu, pouze nově narůstající listy mívají menší podíl hnědé barvy. Pozor však na podzimní přízemní mrazíky, které mají na madagaskarská kalanchoe doslova zhoubný účinek. Totéž platí při zimování v bytech, kde není jejich umístění vhodné tam, kudy proudí při větrání mrazivý venkovní vzduch.
Na snímcích můžete vidět několik odlišných typů Kalanchoe tomentosa, z nichž některé se prodávají pod komerčními názvy jako „Chcolate Soldier“ a mnoha jinými. Jedná se o masově množené typy, vzniklé pečlivým selektivním výběrema následným vegetativním množením.
Kožíšek těchto rostlin je nejenom praktický, ale také na omak příjemný. Pěkně měkoučko nemá rád jenom z reklamy známý růžový králíček Azurit, ale také pavouci s trvalým pobytem v našem skleníku, kterým se v hustých chloupcích pohodlně našlapuje.