sukulenty.estranky.cz

Jak zvláštní název rostliny napovídá, jedná se o mezidruhového křížence rodu Kalanchoe. Jako rodiče této zajímavé rostliny s listy bizarních tvarů jsou nejčastěji uváděny druhy Kalanchoe flammea a K. teretifolia. Přestože se jedná o rostlinu, kterou si každý zapamatuje na první pohled díky zvláštnímu tvaru listů, zatím v našich domácnostech a sbírkách teprve hledá své místo. Vzhledem k své odolnosti a sromným pěstitelským nárokům má všechny předpoklady stát se všeobecně oblíbenou pokojovou rostlinou. Protože se jejího intenzivního množení v posledních letech chopily  západoevevropské velkopěstírny (pod komerčním názvem „Spider“), její rozšíření je na dobré cestě.
Tuhé listy s hladkým povrchem připomínají svým tvarem paroží, a tento kříženec je typickým příkladem různolistosti u sukulentů. Zvláštní je, že po určitý čas narůstají listy zcela uniformní, ale najednou se vše změní a rostlinu zdobí listy hned několik typově naprosto odlišných tvarů. Pak se ale vše opět vrátí do starých kolejí, a tak se tato období během života rostliny neustále střídají. Vliv na tvar listů nepochybně má také množství světla, na jejich zbarvení  pak zcela nepochybně. Zatímco rostliny pěstované při nedostatku světla bývají světle zelené a v zimě i v blízkosti okna tmavě zelené, za slunečných letních dnů získává povrch listů stříbřitý a mnohdy i bronzový nádech a zelené zůstávají jen nejnovější přírůstky.
V literatuře je často uváděn až živelný růst této zajímavé kytky, ale v praxi jsem se s tímto jevem zatím nesetkal. Snad to bude způsobeno jejich pěstování v menších nádobách, ale i tak mi připadá, že některá jiná kalanchoe narůstají podstatně  rychleji. 
Opravdovou ozdobou birazní rostliny jsou jasně růžové květy, kterých bývá na vysokém stvolu velké množství. Vzhledem k intenzitě jejich zbarvení nelze rostlinu v době kvetení přehlédnout ani v husté sukulentní džungli našeho skleníku. Květenství se objevují zpravidla koncem jara, ale někteří jedinci se opozdí, takže z výrazných květů se těšíme často i koncem léta. 
Dám v jejich případě na radu Honzy Gratiase a letošní sklizeň využiji do vázy, protože prý květy mají značnou trvanlivost a výdrž. Vzhledem ke skutečnosti, že jsou stvoly mnohonásobně delší než je výška rostliny, ta se v době květu stává velice nestabilní, zvláště pokud je pěstována v menším květináčku jako tomu je u nás.
Jedná se o kytku na plné slunce, vhodnou k letnění a schopnou přežít neuvěřitelně dlouhá období sucha bez jediné kapky vody. Listy v nejslunnějších měsících roku narůstají hustě a rostlina bývá v tomto období nejkrásnější. Stonek se dá samozřejmě krátit, na což rostlina reaguje hojným odnožováním, takže po nějakém čase vzniká pěkný a kompaktní keřík. V zimě rostlině dopřejeme maximum světla a na jejím počátku alespoň krátké období odpočinku v naprostém suchu, což můžeme provozovat klidně i při zimování v teplém bytě. Jinak rostlina snáší poklesy teplot k 5°C při velice mírné zálivce. Množení z vrcholových řízků je snadné a velice efektivní, stejně tak i samotné pěstování křížence z čeledi Crassulaceae, o němž nepochybně ještě uslyšíme.