KLEISTOGAMIE (TRICHODIADEMA 6)
S kleistogamií jsem se poprvé setkal hned ve svých kaktusářských začátcích. Protože jsem svůj již druhý pokus stát se kaktusářem zahájil s obrovským nadšením zrovna v říjnu, jen těžko jsem hledal rostlinu, která by mi ještě vykvetla (on byl tehdy problém sehnat jakoukoliv). Nevěděl jsem, kde vůbec kaktusy sehnat. Ale nějaká náhoda mi přihrála adresu člověka, který mi byl schopen pomoci. Seznámil jsem ho se svojí podzimní touhou po kaktusových květech, a zanedlouho se objevil v rukou pošťačky balíček s objednanými semeny, k nimž byly přibaleny jako prémie dvě rostlinky r. Frailea s poupaty. Kaktusář se jmenoval Knesl (nebo Knésl), a bydlel ve Vážanech nad Litavou. Napsal mi, že když budu mít štěstí, tak se ještě květů dočkám. Štěstí jsem měl pouze v jednom případě, ostatní květy se neotevřely. Přesto jsem po nějakém čase sklízel čerstvá semena a byl jsem na vrcholu blaha.
Se samoopylením jsem se tedy seznámil velice brzy. Český jazyk je bohatý, a není tedy divu, že pro tento jev má hned několik názvů. Patří mezi ně například skrytosprašnost nebo dokonce krytosnubnost. Všechny ale mají stejný význam, kterým je samoopylení v poupěti, aniž by se rozvinuly korunní květní lístky. Často (ne vždy) dochází k samooplození a tvorbě semeníku.
Protože v posledních letech příliš nevysévám, naše rostliny nesprašuji, a tím pádem ani příliš nesleduji dění okolo těchto procesů. Přesto se s kleistogamií pravidelně setkávám u některých druhů r. Anacampseros, u nichž tento jev probíhá tak živelně, že si často všimnu až světlých obalů semen, rozsypaných v okolí odkvetlé rostliny. Samovýsev mám ovšem rád, protože nezabere čas a ušetří spoustu práce. Podobně jako zmíněná rostlina se chovají také některé druhy hmyzožravých rosnatek (Drosera) a údajně také akvarijní rostliny r. Cryptocoryne.
Když jsem psal článek o Trichodiadema fergusoniae a zmiňoval se v něm o nevyzpytatelnosti této rostliny, ještě jsem netušil, co mne čeká. Poupě, které bylo na fotografii už na spadnutí, zastavilo svůj vývoj (jako hříbky, když se na ně jenom podíváte a neseberete) a nakonec začalo zasychat. Později jsem ale sledoval jeho zvětšování a uzavírání, a připadalo mi to jako příprava k tvorbě semeníku. U trichodiadem jsem se s tímto jevem ještě nikdy nesetkal, přestože je pěstuji dvacet let. Opylení zvenčí v tomto případě vylučuji, protože do nitra poupěte nebylo kudy proniknout, a hlavně ani neměl kdo!
Hned vedle neposlušného poupěte vyrůstalo další, které je zároveň pro letošní rok asi poslední, protože ostatní dvě zaschla už na samém počátku svého vývoje. Suchem to rozhodně nebylo, snad za to může nějaký ten křivý pohled nebo hanlivá zmínka na adresu rostliny na našich webových stránkách. Ale s největší pravděpodobností tomu tak chtěla příroda.
Konec dobrý - všechno dobré. Poslední akční hrdina přece jenom dostál svému poslání. Protože jsem ten květ moc chtěl, raději jsem odstříhl budoucí (možná) semeník, aby mohla rostlina investovat ušetřenou energii do posledního poupěte. Zdá se, že moje výpomoc se vyplatila. Protože dnes ráno byla mlha, příliš nadějně to s rozvinutím květu nevypadalo. Pak ale vysvitlo sluníčko, rostlinu jsem postavil dva centimetry od skla a za deset minut mohla Ivana vše zdokumentovat. Ještě že tahle náladová kytka si dá alespoň v něčem říct. To desítky poupat Trichodiadema densum nereagují na lákání slunečních paprsků ani po více než hodině. Jak bývá jejich každoročním zvykem, k úplnému otevření potřebují opravdu krásný den.