sukulenty

Názory na kristátní růstové formy sukulentů se různí, a to jak z hlediska jejich vzniku, tak i krásy a smyslu jejich pěstování. Kristátní forma růstu bývá nazývána také jako hřebenovitá, hřebenová nebo hřebenitá, a v podstatě se jedná o výraznou růstovou odchylku, způsobenou srůstem souběžných stonků, čemuž se také říká fasciace. Laicky řečeno má kristátní rostlina namísto jediného růstového středu těchto obrovské množství, seřazené do zvlněných útvarů, připomínajících hřebeny.
Polemiky se mezi pěstiteli i botaniky vedou o příčinách vzniku této růstové formy, a teorií existuje hned několik. Příčinou může být poškození růstového středu, s nímž se každá rostlina vyrovnává po svém. Dalším impulsem je podle mnohých působení nejrůznějších chemikálií, bez nichž se dnes už pěstování sukulentů  neobejde. Může se v tomto případě jednat o přímé působení různých chemických postřiků nebo růstových a kořenících stimulátorů. Je pravdou, že mnoho kristát vzniklo ve velkopěstírnách, kde se chemie užívá nejvíce, ale zároveň je zde také koncentrováno největší množství jedinců stejného druhu, takže šance na výskyt této anomálie je pochopitejně  mnohem pravděpodobnější.
Proti teorii působení chemikálií stojí nádherné kristátní rostliny v přírodě, rostoucí často na odlehlých místech, kde s chemií nemohly za celý svůj život přijít do styku ani omylem. Chemii jako hlavní příčinu tedy můžeme s jistotou vyloučit, i když připustíme, že určitý vliv na zvýšení možnosti vzniku kristát chemikálie mít mohou. Patrně se navíc jedná o jev přechodný, protože kristáty u některých druhů po nějakém čase ztrácejí hřebenovitý růst buď částečně nebo docela. Stejně tak se z listů normální rostliny stávají kristáty a naopak.
Asi před dvaceti lety můj kamarád Milan Ondráček z Třeště vysel asi stovku semen Euphorbia bubalina. Tuto rostlinu jsme tehdy pěstovali snad úplně všichni, protože dobře rostla, kvetla skoro celý rok a plodila neuvěřitelné množství semen, které vystřelovala po širokém okolí. Milan ta semena sesbíral a vysel. Vyklíčila stoprocentně a vyrostly z nich samé kristáty, ačkoliv předtím jsme ji nikdy nikde neviděli. Když jsem přijel do jeho skleníku, několik mi jich dal, protože najednou nevěděl co s nimi. Rostliny to byly s nádherně placatými stonky a zvlněným hřebenem na vrcholu, a přitom vyrůstaly na kuří noze úzkého a postupně dřevnatějícího kmene. Když jsem jel za nějakým známým sukulentářem na návštěvu, vždycky jsem mu ji přivezl jako dárek a všichni z ní byli nadšeni. Jenomže po nějakém čase začaly z hřebene vyrůstat normální výhony, které bylo pro jejich živelnost nutno krátit. Ale i tak to byly nádherné rostliny. Na tomto případu jsem chtěl pouze demonstrovat, jakými změnami může jediná rostlina projít během několika let svého života.
Stejně odlišné nározy se vyskytují také ohledně krásy, či naopak ošklivosti a nepřirozenosti kristát. Zatímco jedni na ně nedají dopustit a budují dokonce jejich specializované sbírky, jiní je považují za zrůdy, a tak trochu jimi opovrhují, podobně jako nejrůznějšími kříženci. Já jsem v tomto ohledu tak někde uprostřed. Vyloženě je nevyhledávám, ale když se mi kristáta nějakého druhu líbí, tak ji pěstuji a množím. Množení kristátních forem sukulentů z čeledi Crassulaceae (tlusticovité) je mimochodem podstatně jednodušší a rychlejší než u normálně rostoucích jedinců téhož druhu.
Když jsem ještě býval kaktusářem, příliš v oblibě jsem je nemíval, protože nechtěly často růst na vlastních kořenech, a já roubované kaktusy nesnášel. Když jsme jednou s kamarádem Vaškem Navrátilem, s nímž jsme kaktusy společně pěstovali, o jednu velkou kristátu mamilárie málem přišli, rozhodli jsme se pro kuriozní způsob její záchrany. Přeroubovat nebylo nač, a tak jsme místo sloupovité podnože použili novodurouvou odpadní trubku, jejímž otvorem vzniklé kořeny nakonec prorostly. Trubku jsme postupně zahrabávali, a hřebeny vlnící se všemi směry ji dokonale zarostly. Svému účelu sloužila dlouhá léta, a vlastně ani nevím, jestli nakonec neslouží ještě dodnes.
Protože nejvíce pěstujeme rostliny čeledi Crassulaceae, zákonitě máme i nejvíce kristát právě těchto rostlin. Takovým spolehlivým měřítkem jejich krásy a zajímavosti je pro mne samozřejmě vlastní úsudek, ale hodně dám také na názor naprostých laiků, kteří u nás často nakupují rostliny. Většina z nich přijímá kristátní jedince s nadšením, což se především týká mladších lidí, kteří v posledních letech čím dál častěji navštěvují naše výstavy a vyhledávají nejrůznější biraznosti.
Pěstování kristát z čeledi tlusticovitých je stejně jednoduché jako u normálně rostlých jedinců příslušného druhu, mnohdy však ještě jednodušší. To se týká především množení, kterému napomáhají vzdušné kořeny, které kristáty v hojné míře vytvářejí na nejrůznějších místech plochého a směrem vzhůru se rozšiřujícího stonku. Na rozdíl od většinou problematických kristát kaktusů jsou rostliny čeledi Crassulaceae odolné a dobře se pěstují na vlastních kořenech. O poznání  choulostivější bývají některé kristátní formy r. Euphorbia, které je vhodnější pěstovat roubované na podnožích z odolnějších příslušníků téhož rodu.
Tak jako se vyskytují vícebarevné kultivary u sukulentních rostlin s normálním růstem, také u kristát se občas objevují jedinci s částečnou ztrátou chlorofylu. Zatímco některé kristátry mají listy sice tříbarevné, ale naprosto uniformní (např. Aeonium decorum cv. Sunburst), jiné mají na jediné rostlině listy zelené i skoro bílé, a k tomu ještě některé dvoubarevné. Když se v létě přidají na bílých a dvoubarevných listech ještě růžové okraje, je to docela slušná pastva pro oči.
Bizarní tvary kristát a naprosto originální stavba každé jedné rostliny řadí tyto botanické outsidery do rolí favoritů, na něž začíná sázet čím dál více pěstitelů. Pokud jsou kristátní formy sukulentů navíc zasazeny do hezkých misek nebo jiných nádob, je to opravdová lahůdka pro milovníky bizarností.
Jediným problém při pěstování kristát je jejich malá stabilita při přesazování, ale neplatí to samozřejmě paušálně. Navíc se dá situace přechodně řešit vhodným podepřením rostliny, která se po krátkém čase stabilizuje a bez problémů ustojí i častou manipulaci s nádobou, v níž je zasazena. Čas od času je třeba těžké koruně stejně trochu odlehčit. To když se hřeben rozhodne růst mnohem intenzivněji pouze jedním směrem, a rostlina se pod jeho vahou začne naklánět.
U barevných kultivarů s částečnou ztrátou chlorofylu není vhodné letnění na plném slunci, ale to ostatně nepřipadá v úvahu ani u normálně rostoucích jedinců stejného druhu.
Kdybych měl vybrat ze všech kristát jedinou, kterou bych doporučil pro pěstování začátečníkům, pak by to byla rostlina, která je hojně zastoupena takřka ve všech sukulentářských sklenících obvykle pod názvem  Echeveria sp. La Reforma f. cristata. Abych pravdu řekl, nikdy jsem nominální formu této rostliny neviděl. A když už se tak stalo, vždy vypadala úplně jinak, a pouze jmenovka u rostliny hlásala shodný název. Samozřejmě že za ta léta nám narostlo na našich kristátách tohoto druhu množství normálních výhonů, ale obvykle se po krátké době po odsazení začaly opět měnit v kristáty. Každopádně se jedná o rostlinu u nás naprosto zdomácnělou, což nemá u kristát sukulentů obdobu. Je to kytka odolná proti pěstitelským přehmatům, snáší letnění, poklesy teplot k bodu mrazu, dlouhá období sucha i občasné trvalejší přemokření. Jedinou podmínkou úspěšného pěstování je v jejím případě maximum světla. Venku na plném slunci získává fialově modrou barvu, která jí vydrží ještě po značnou část zimy, a její listy jsou tak hustě nahloučeny, že mezi nimi neprostrčíte ani vlas.
Nechte se inspirovat fotografiemi a zkuste také některé z nich pěstovat, protože jsou zajímavé, pěstitelsky schůdné a velice dekorativní. Každý jedinec je v případě kristátního růstu nezaměnitelným orignálem. Na rozdíl od rostlin s normálním růstem na nich můžete pozorovat neustálý vývoj a spoustu náhlých změn. Zkrátka pořád se něco děje.
Na úvodní fotografii vidíte kristátu echeverie, jejíž hřeben je široký 40 centimetrů. Přitom plochý kmen je u báze široký pouhé čtyři centimetry a jeho tloušťka je 4 milimetry! Následuje ukázka recidivy normálně rostoucích výhonů na stejné kristátě. Na třetím snímku je kristátní rostlina se ztrátou chlorofylu v části hřebene a následuje sice malá, ale krásně se kroutící kristáta nějakého drobnějšího druhu r. Echeveria. Další je kristátní růstová forma Pachyphytum compactum, jejíž lístky jsou sotva čtvrtinové než u normálně rostoucích jedinců. Na předposlední fotografii je kristáta  Aeonium „Sunburst“, jejíž výška dosahuje 25cm při šíři hřebene 35 centimetrů. Povšimněte si, na jak tenkém /2cm) základu rostlina stojí a ke stabilitě si pomáhá nárůstem provazovitých vzdušných kořenů, které postupem času dřevnatějí. A na závěr zmiňovaná kristáta „sp. La Reforma“, která je snad vůbec nejodolnější ze všech hřebenovitě  rostoucích zástupců čeledi Crassulaceae.