KRÁSA STARÝCH KMENŮ
Vždycky mne fascinovaly kmeny starých stromů, a snad i proto se v naší sukulentářské sbírce časem začaly objevovat rostliny z kmeny mnohdy velice bizarních tvarů. Některé z nich jsou prapodivně pokroucené, jiné tvoří zvláštní propletence, další vypadají jako baňaté lahve a plní funkci jakýchsi živých nádrží na vodu pro dlouhá období sucha.
Mezi těmito rostlinami je i pár takových, jejichž kmeny jsou zajímavé nejenom tvarově, ale i svým mnohdy nádherně strukturovaným povrchem. Shodou okolností tři takové rostliny pěstujeme už dvacet, možná i více let, takže jsem měl možnost po celou tu dobu sledovat změny odehrávající se na jejich povrchu. Každá z těch rostlin prošla za ta léta určitým pro ni specifickým vývojem, jehož dosavadní výsledek můžete vidět na fotografiích.
První z trojice se jmenuje Bombax ellipticum a původem je z Mexika, kde roste jako menší strom. Kmínky mladých semenáčků jsou sice už trochu baňaté, ale ještě docela hladké a pokryté nenápadnou, tenkou borkou kakaově hnědé barvy. Teprve po nějakém čase nastávají výrazné změny, protože jak kmen tloustne, najednou se už nemůže vejít do starého obalu. Ten praská, a postupně se ztrácí mezi hrbolky a obrazci nejrůznějších tvarů. Do popředí vystupuje zelená a stříbřitě šedá barva, zatímco z původní kůry zůstávají v nově vzniklé kresbě už jenom tenké hnědé linky. Ty ohraničují jednotlivé části nového vzorování kmene, který tak rozdělují na vícero menších ploch různého tvaru. Od jara do léta si nádherných kmenů našich bombaxů často ani nevšimnu, protože zůstávají ukryty pod spletí jiných rostlin a velkých listů vlastní koruny. Jakmile na podzim opadají, jejich kmeny mám opět na očích a po celou zimu si jejich nevšední krásy užívám. 
Druhou rostlinou s podobným, avšak zcela vlastním vývojem je Nolina recurvata, pocházející také z Mexika. Také ona je u nás doma už více než dvacet let, ale na rozdíl od předchozí rostliny jsme ji koupili už jako semenáček s malým a ještě zcela hladkým kmínkem. Jak postupně sílil její v mohutný kulovitý kmen, ani její kůra na povrchu neodolala tomu tlaku z nitra a popraskala. Z jednotlivých postupně se oddělujících ploch se vytvořila podobná struktura jako u předchozí rostliny, jen ne tak barevně výrazná. Ta kresba se ještě neustále mění, tak jak kmen přirůstá. Na rozdíl od bombaxů ji máme i přes léto neustále na očích, protože stojí od konce května až do příchodu prvních mrazíků venku na zahradě a kmen nic nezakrývá. Loni jsme se naši starou nolinu konečně po několika letech odhodlali přesadit do většího, protože ve staré míse už neměla kam růst, a ten malý kousek země po jejím obvodu byl hustě zarostlý mechem z předchozích letnění. Můžeme tedy očekávat, že za příznivých okolností se v budoucnu dočkáme dalších, a možná mnohem výraznějších proměn toho letitého kmene.
Rostlinou do třetice je Chorisia speciosa z daleké Brazílie. Také ona už s námi žije spoustu let, a coby semenáč to byla nevzhledná tyčka se svěže zeleným povrchem.Ten začal postupem času tmavnout a získávat matnější odstín. Až mnohem později přišla konečně chvíle, na kterou jsem se těšil a kvůli které jsem si vlastně rostlinu kdysi pořizoval. Činil jsem tak nalákán fotografiemi v zahraničních knihách, ukazujícími olivově zelený kmen, jehož kůra je doslova poseta množstvím nádherných trnů různých velikostí. Po těch letech pěstování a neustálého krocení rostliny každoročním řezem jsme někde v půli cesty. Kmen začal na některých místech hnědnout a na jeho povrchu postupně narůstaly kýžené trny. Kmen jich sice už dnes zdobí docela slušné množství (jak můžete vidět na fotografiích v článku o této rostlině), ale stále to není nic proti zmíněným obrázkům z knih a tomu, co jsme na vlastní oči spatřili v jednom parku města La Orotava na ostrově Tenerife. Proto jsem do dnešního článku použil fotografii kmene tohoto nádherného, možná staletého exempláře Chorisia speciosa. Na snímku je pouze jeden malý výřez z té obrovské plochy, porostlé trny naprosto výstavními. Ten kmen pro mne znamenal mnohem více než rozkvetlá koruna stromu, plná nádherných růžových květů.
Okenní pěstitelé si asi postesknou, že všechny tři rostliny jsou určeny spíše jejich kolegům s většími prostorovými možnostmi. Když jsme zjara navštívili Petra Pavelku v pražských Letňanech, objevili jsme v jeho obrovském skleníku mimořádně nádhernou rostlinu s pestrým kmenem, která je svými drobnějšími rozměry a pomalejším růstem jako stvořená právě pro okenní pěstitele. Vzhledem k svému madagaskarskému původu se s největší pravděpodobností bude jednat o rostlinu teplomilnou, a tudíž velice vhodnou pro celoroční bytové pěstování. Euphorbia suzannae-marnierae se ta kráska jmenuje, a při zmíněné návštěvě nějakým nedopatřením unikla v té záplavě jiných rostlin mé pozornosti. Ivaně naštěstí ne, a tak jsem se s touto rostlinou mohl seznámit doma alespoň prostřednictvím pořízených fotografií.
Mockrát jsem na tu nádheru koukal, až jsem musel napsat Petrovi, zda ještě nějakou nemá na prodej. Jednoho dne mi zavolal, že rostlinu pro mne už sehnal, a že docela hezkou a starou, o čemž jsem se mohl zanedlouho přesvědčit. Protože měl Petr cestu kolem, tak jsem ji měl expres s osobním doručením až do domu. Zatím se spolu teprve tak nějak oťukáváme, a jakmile si u nás ta nádherná kytka trochu zvykne, určitě se o ní na našich stránkách dozvíte více.
Na úvodním snímku je hrbolatý a nádherně zbarvený povrch kmene Bombax ellipticum, na druhém pak malá část z velké koule Nolina recurvata. Třetí fotografie patří kousku trnité plochy obřího stromu Chorisia speciosa, stojícího ve francouzském parku města La Orotava. A nakonec zmíněný tip pro okenní pěstitele. Nádherně buclatý i pestrým povrchem zdobený kmínek Euphorbia suzannae-marnierae z ostrova Madagaskar, stojící ještě loni zjara ve skleníku Petra Pavelky v Letňanech.
