sukulenty.estranky.cz

Poprvé jsme o zdařilém kříženci rodu Huernia psali v této rubrice na počátku loňského podzimu (9.9. 2015). Tehdy to bylo o huernii, kterou šlechtitelé pojmenovali jako „Cocklebur'. Také rostlina z dnešního článku zaujme svými nevšedními květy. Kdo má rostliny rodu Huernia v oblibě a občas si prohlíží fotografie jejich květů, určitě ho při pohledu na ty dnešní napadne spojitost s Huernia hystrix. Tento jihoafrický druh s překrásnými květy v nejrůznějším barevném provedení, ale vždy s výrazným plastickým vzorem, zanechal v případě květů křížence z dnešního článku nesmazatelné rodičovské stopy. Jen jejich zbarvení je odlišné, a naopak korespondující s druhým z jihoafrických rodičů, kterým je Huernia pendula. To je rostlina v rámci početného a díky mnohým botanickým objevům ještě neustále se rozšiřujícího rodu naprosto nezaměnitelná díky svému převislému způsobu růstu (pendula = visící, převislá). Stonky tohoto druhu postrádají tradiční výstupky a jsou takřka hladké. V přírodě údajně visí dolů z útesů a jejich délka se pohybuje od 45 do 150 centimetrů! I v kultuře jsme tuto rostlinu kdysi dávno pěstovali v závěsném květináči, protože v normálním to bylo značně nepraktické. A právě Huernia pendula je druhým z rodičů křížence, pojmenovaného 'Pendurata', jemuž dala do vínku i částěčně poléhavý růst a především jednobarevné květy v nejrůznějších odstínech červenohnědé, od kaštanové až po temné tóny, hodně se přibližující černé. 
Stonky Huernia x Pendurata, jak se rostlina z dnešního článku oficiálně nazývá, nejsou ani zdaleka tak dlouhé, výrůstky na nich ale již patrné. Jejich zbarvení se podle množství slunečních paprsků pobyhuje od tmavě zelené přes modrofialovou až po červenohnědou. Květy se v našich podmínkách nejčastěji objevují na sklonku léta. Jsou opravdou pastvou pro oči, a vítaným objektem pro milovníky nádherných sukulentních detailů. Samozřejmě i trochu zapáchají. Jakmile se otevřou a jejich cípy a obrátí nazad, lákají mouchy z širokého okolí. Protože tou dobou míváme dost velký shon, nevšimli jsme si loni ani poupat, ukrytých nějaký čas našemu zraku ve spleti tenkých a mírně poléhavých stonků.
Na kvetení nás nejprve upozornil zmíněný zápach. Teprve poté jsme pátrali po jeho zdroji a objevili tu nebývalou krásu. Váha květů táhla k zemi příslušné stonky a mouchy už hledaly místečko, kam nasadit vajíčka a připravit tak příjemné prostředí pro své potomstvo v prvních dnech jeho života. Pěstování Huernia 'Pendurata' je v podstatě stejné jako u většiny botanických druhů. Jen nádobu je třeba přizpůsobit částečně poléhavému růstu. Ideální nám k tomuto účelu připadla tzv. žardinka, mělčí plastová miska, v níž jsme dopřáli našemu trsu dostatek místa k rozrůstání i tvorvě čekacích kořínků na mnoha okrajových stoncích, dotýkajících se substrátu. Když takové stonky potom opatrně kroutivým pohybem oddělíme od rostliny, stačí v létě dva či tři dny nechat zaschnout drobnou ránu a můžeme je rovnou sázet do samostatných květináčků.
Rostlina snáší velice dobře plné slunce, jehož paprsky ji stimulují ke kvetení. V době tvorby poupat je vhodné pravidelně zalévat a po večerech kropit, aby mnohá z nich předčasně neopadala. V zimě 'Pendurata' dobře snáší chladno (5-10°C) za sporadické zálivky jednou za měsíc, kterou je třeba ve skleníku načasovat do období slunenčných dnů, aby substrát stačil rychle vyschnout. V náchylnosti k hnilobám se zdá být mnohem odolnější než většina botanických druhů rodu Huernia a když na konci léta rozkvete, svým rodičům dělá čest a nám velkou radost. Letos jsme ji poprvé namnožili, aby tu radost s námi mohli sdílet i zákazníci našeho e-shopu. Rychlost s jakou byly veškeré napěstované rostlinky Huernia 'Pendurata' vyprodány naznačuje, že jejich cesta za česká okna nebude nikterak zdlouhavá. Všechny fotografie v článku byly pořízeny během loňského srpna v našem letním makroloňáku.