sukulenty

Tato drobná, přízemní rostlina z dalekého Mexika je v říši sukulentů naprosto nezaměnitelná, a to především díky zbarvení svých listů. Ty mají povrch zbarvený jakousi těžko definovatelnou směsicí hnědé, fialové a zelené barvy. Prohnuté listy jsou hladké a poseté  spoustou různě velkých tmavých bodů (odtud druhový název).
Lenophyllum guttatum tvoří rod společně s několika dalšími rostlinami čeledi Crassulaceae (tlusticovité), a svým vzhledem i růstem se asi nejvíce podobají rozchodníkům rodu Sedum. Také u této rostliny má pěstitel na vybranou, jaké pro ni ve své sbírce či domácnosti nalezne uplatnění. Pokud se rozhodne pěstovat ji v menší nádobě a dopřát jí případně i letnění, dočká se hustých a takřka  neprostupných koberců drobných těl výrazného zbarvení. Pokud dá rostlině více prostoru a závěsnou nádobu, pak ji může pěstovat jako převislou. Při dostatku světla a mírnější pravidelné zálivce se v obou případech dočká žlutých květů na krátkých stvolech, které společně se samotnou rostlinou tvoří velice působivý celek.
Květy se objevují dosti nepravidelně (alespoň tedy u nás). Někdy začnou květní stvoly narůstat hned na počátku jara, jindy zase až na konci léta nebo v podzimních měsících. Pokud je rostlina pěstována tvrdě s častými obdobími sucha, které snáší velice dobře, pak ani nárůst květního stvolu příliš nenaruší kompaktní vzhled rostliny. 
Od jara do podzimu zaléváme tuto miniaturu pravidelně každý týden, ale čas od času některou zálivku vynecháme, podobně jak to děláme v podzimních měsících coby přípravu na chladnější zimování (snáší i poklesy k bodu mrazu!). V zimě volíme zálivku pouze urdžovací, a to i při zimování v bytě a za cenu částečného opadu spodních listů.
Množení je velice snadné zakořeňováním jednotlivých kropenatých lístků, kterých opadává při manipulaci s rostlinou vždy více než bychom sami chtěli. Při přesazování Lenophyllum  guttatum se vyplatí být opatrný, protože někdy se nám může při silnějším stisku rostlina rozsypat pod rukama. U letněných jedinců tento problém částečně či zcela odpadá.
Nepříjemným průvodním jevem při pěstování této mexické rostliny jsou mšice, které rády hodují na poupatech i květech (jinak rostlinu po celý rok nenapadají!). Naštěstí se nejedná o škůdce příliš nebezpečného, s nímž se lze docela dobře vypořádat chemií nebo fyzickou likvidací, pokud výskyt zjistíme včas.
Pokud se rozhodneme pro pěstování přízemních rostlin, pak je vhodné k jejich pěstování používat mělké nádoby, v nichž se částečně utlumí růst. Trsy barevných těl obložené hezkými kameny působí velice dekorativně a mohou se stát nádhernou podívanou, k níž je ale nutná asistence sluníčka. Bez jeho paprsků se musíme smířit s poněkud fádní a nenápadnou rostlinou, na níž jsou zajímavé snad jen žluté květy.