Jdi na obsah Jdi na menu
 


MALÍ BUDHOVÉ

22. 12. 2007

ObrazekTaké pěstování sukulentů zažívá občas zvýšené vlny zájmu o určité druhy nebo skupiny rostlin. Některé vyletí vzhůru jako kometa, ale nakonec takřka upadnou v zapomnění. Existují ale rostliny, jejichž sláva a lesk nepohasíná. Takovou láskou na první pohled byla docela určitě pro spoustu lidí Crassula cv. Buddha's Temple (Budhův chrám).
Málokdy se šlechtiteli ( Myron Kimnach, botanik a odborník na epifytní kaktusy a sukulenty čeledi Crassulaceae) zadaří tak jako v roce 1959, kdy vznikl tento kříženec mezi Crassula perfoliata ssp. falcata a C. pyramidalis. Od obou rodičů dostal  do vínku to nejlepší co získat mohl. Po prvně jmenované tlustici pevnost stonku a šedavé až stříbřité šupinky na listech. Po té druhé zase tvar těla (samozřejmě homutnější) a sloupovitý růst. Narůžovělé (bývají i čistě bílé) květy jsou zdravým kompromisem mezi sytě červenými C.perfoliata ssp. falcata a bílými Crassula pyramidalis. V takřka polokulovitém květenství, vyrůstajícím z vrcholu rostliny, jich bývá neuvěřitelné množství.Obrazek
Když už jsem tu pozoruhodnou kytičky pochválil, musím zmínit i její pěstitelské zápory. Její krása pomine jakmile vykvete, protože růstový vrchol je  definitivně zničen a rostlina se začíná už před rozkvětem dichotomicky dělit. Alespoň se tedy postará o potomstvo. Dalším problémem je často masivní zasychání starších listů. Kmínek se vyholuje a je proto vhodné čas od času rostlinu zmladit. Vrcholový řízek koření neobvykle snadno a pahýl, pokud je dostatečmě silný a vysoký, lze využít jako přípravku malých budhů, kteří záhy obsadí většinu jeho plochy.
Starší budhové jsou krásní, ale trošku vybíraví. Od jara do podzimu s nimi problém není. Jsou na plném slunci, zalévám je nejméně 1x týdně, ale nikdy ne na tělo. Vodu sají jako diví. Mnohem horší situace nastává s příchodem podzimu. Chtějí hodně světla, ale kde ho vzít? Když je začnu trápit suchem, rostliny sice mají správnou barvu listů a kompaktní růstový střed, ale spodní listy reznou a usychají. Když dodám moc vody, středy se jim roztáhnou a trvá hodně dlouho, než se znovu vrátí do původního stavu. Navíc listy začnou být brčálově zelené a rostliny nestačím otáčet, jak se nahýbají za tou trošičkou slunce. Takže jsem časem dospěl k jakémusi kompromisu, který musí podstoupit každý pěstitel.
Přestože se nejedná o pěstitelsky nikterak problematickou rostlinu, budhů je, a asi věčně bude nedostatek. Ani pěstírny v západní Evropě se do jejich masového množení zatím nehrnou. Ale i kdyby, v našich super a hyper marketech by jim dala obsluha tak na prdel, že by je stejně nikdo nepoznal. Nezbývá než si je pěstovat pomalu a pro radost svou a přátel. Neznám zatím nikoho, kdo by nějakého malého budhu u nás odmítnul.Obrazek
Na první fotografii můžete vidět docela pěkného budhu, na druhém je zakořeněný vrchol jiné rostliny a na třetím to, co z ní po řezu zbylo, tedy přípravka malých budhů. O jejich dalším osudu Vás budu informovat zjara, kdy je čeká vstup do samostatného života

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář