sukulenty.estranky.cz

Domovem této drobné rostliny s nezvykle tlustými kořeny je ostrov Réunion, ležící v Indickém oceánu východně od Madagaskaru. Mestoklema macrorrhizum má velikost kořenů dokonce i ve svém druhovém pojmenování (macrorrhizus = s velkými kořeny). Poprvé jsem se s touto kytičkou z čeledi Aizoaceae (tehdy ještě Mesembryanthemaceae) setkal již v dobách svých sukulentářských začátků. Připadala mi však v tehdejší záplavě sukulentních novinek tak trochu nevzhledná a nezáživná. Tehdy se ještě jmenovala Mestoklema napiforme, ale pěstitelé ji mohli mít ve své sbírce už i pod několika dalšími jmény. V současnosti prý je zase přeřazena do nafukovacího rodu Delosperma (jako Delosperma napiforme), kde už pod jiným jménem také kdysi figurovala (jako Delosperma macrorrhizum).
Přes všechny ty změny je to ale stále tatáž rostlina s tenkými, 10-15mm dlouhými a nazad ohnutými lístky, kvetoucí drobnými kvítky již několik měsíců po vyklíčení! Kvítky bílé barvy dosahují průměru necelého centimetru, a často se rovnou mění v semeníky, aniž by se vůbec otevřely. Když už se otevřou, tak většinou jen zčásti, takže mnohdy ani není vidět jejich střed. Kvítky se objevují v mnoha vlnách od konce jara až do příchodu podzimu. Semeníky dozrávají rychle a semena z nich za určitých okolností padají na substrát v blízkém okolí, kde často vyklíčí bez přičinění pěstitelova a stačí je rovnou přesadit do samostatných květináčků.
Mestoklema macrorrhizum (nebo Delosperma napiforme, chcete-li) roste v našich podmínkách od jara do podzimu, zatímco v období krátkých dnů české zimy si užívá chvilky odpočinku. Naše rostliny jsme bez obav umístili na plné slunce v letním makroloňáku. Jsou oproti většině svého příbuzenstva z čeledi Aizoaceae hodně žíznivé. V době opravdového léta jsme je zalévali dvakrát týdně (jsou v malých květináčcích) a k tomu občas ještě navečer kropili. Zimu prožívají při velice úsporné zálivce, zabraňující jejich úplnému proschnutí. Pokud již rostliny disponují pořádně ztloustlými kořeny, bez problémů by vydržely nasucho třeba i celou zimu, ale v takovém případě samozřejmě musíme počítat se zaschnutím veškerých listů! Našim rostlinám ale nic podobného nehrozí. Vodu dostanou každé dva či tři týdny v takovém množství, aby jejich povytažené kmínky byly tvrdé a na vrcholcích krátkých stonků zůstávaly alespoň dva nejmladší páry listů. Tolerují teploty klesající až k bodu mrazu, samozřejmě za předpokladu suchého substrátu v době poklesů teplot.
Pěstování i množení je až nezvykle snadné. Využiji při této příležitosti slova klasika českého sukulentářství Honzy Gratiase, protože výstižněji než on v jednom ze svých článků bych to beztak napsat nesvedl! „V kultuře se jedná o mimořádně odolný, až extrémně nenáročný druh ...“.
Mestoklema macrorrhizum opravdu dokáže pěstiteli odpustít i dosti velké hříchy, a vše se v jejím případě dá většinou napravit. A když už zcela výjimečně nějaká rostlinka přece jenom odejte do věčných lovišť, vyplatí se důkladně propátrat její blízké okolí, kde zpravidla najdeme hned několik jejích potomků z autovýsevu!
Dík mé úchylce s povysazováním podzemních částí rostlin je pro mne M. macrorrhizum velice lákavou kořistí. Její kořeny tloustnou podstatně rychleji než u většiny jiných rostlin čeledi Aizoaceae. Také v jejím případě platí, že nejrychleji tloustnou pod zemí, a tak se vyplatí obrnit se kapkou trpělivosti a neběsnit s předčasným povysazováním za každou cenu! Když to pěstitel přežene s vodou a ztěžklé větve se neúnosně protáhnou a ohýbají k zemi, vždycky jsou po ruce nůžky, s jejichž pomocí je lze zkrátit. V bezprostředním okolí zásahu se nové výhonky objevují také nezvykle rychle, takže vytvoření kompaktní korunky uspokojí i hodně netrpělivé příznivce sukulentního tvarování. Zároveň se podobnými zásahy dají rostliny trvale udržet v přijatelných mezích a velikostech. Okenní pěstitelé tudíž v případě M. macrorrhizum vystačí i s hodně úzkým parapetem prakticky celý život!
Pro začínající pěstitele sukulentů lze doporučit vícero nejrůznějších druhů. Pro začínající milovníky tvarování sukulentních rostlin a všeliké netrpělivce je Mestoklema macrorrhizum opravdovým darem, seslaným odněkud ze sukulentářských nebes!
Na úvodním snímku je kvetoucí Mestoklema macrorrhizum, obklopena svými vrstevníky. Následuje detail drobného letního kvítku. Na dvojici fotografií v závěru jsou rostliny s již povytaženými kořeny,ale ještě bez výraznější úpravy koruny.