sukulenty

Jakmile se rozhodnete své rostliny letnit, připravte se na spoustu příjemných překvapení. Vaše rostliny uvidíte najednou zcela jinak. Už po krátkém pobytu na čerstvém vzduchu začnou pronikavě měnit své zbarvení, částečně zpomalí růst a zbylou energii investují k vaší radosti do množstní odnoží. Naráz máte rostliny podstatně zdravější, odolnější a kompaktních tvarů. Při bližším pohledu na jejich tělech nalézáte detaily, které vám v bytě nebo skleníku zůstávaly dlouho utajeny.
Od konce jara do podzimu se stále něco děje. Není dne, abyste nepozorovali nějakou změnu. Rostliny nejenom září pestrými barvami, ale také dávají na odiv své zdraví a spokojenost. K letnění není vhodnějších rostlin, než jakými jsou zástupci čeledi Crassulaceae. Rodová i druhová nabídka je zde neuvěřitelně pestrá jak tvarově, tak i barevně. Jakmile přijdete všem těm změnám na chuť, může se vás zmocnit touha ještě si s těmi čerstvě nabytými barvami trochu pohrát. Nám se totéž stalo velice brzy, a tak jsme začali tvořit  sukulentní zahrádky, jak těm společným výsadbám pestrobarevných směsic říkáme. Zprvu jsme začali malými plochami, a tudíž i drobnějšími druhy rostlin.
Každoročně v předjaří nastává naše hra s barvami, která trvá až do příchodu prvních přízemních mrazíků. Na podzim rostliny ze společných misek vyjmeme a zjara si do nádob nasázíme nové, často i jiné a hlavně zase úplně jinak. Sukulentní zahrádky jsou pro nás každoroční zábavou, a za ta léta si získaly značnou popularitu i mezi laickou veřejností, s kterou přicházíme v souvislosti se sukulenty pravidelně do styku.
Nejdříve jsme začínali s úplně nejotužilejšími a nejodolnějšími druhy sukulentů, k nimž bezesporu patří mexičtí zástupci rodu Sedum. Jsou to rostliny drobné, rostoucí trsovitě a záhy vytvářející husté koberce těl mnoha barev. Postupem času jsme si ověřili druhy, kterým letnění vyhovuje, a po vlhké noci z nich v misce po okusu slimáky nezůstane pouhé torzo. Zkuste začít třeba zrovna s nimi. Do našich tipů jsme zařadili pouze ty druhy, které jsou vhodné k letnění a zároveń se u nás běžněji pěstují. Společně tvoří nádhernou paletu barev, jejichž intenzitu ještě zvýší sluneční paprsky a déšť.
Vždy když se po dlouhých čtyřech letech koná MS ve fotbale, trávím u obrazovky celé hodiny, a je mi jedno kdo s kým zrovna hraje. Bez mexické jedenáctky si  pořádný šampionát vůbec nedokážu představit. Když se hraje mexická hymna, mám jistotu, že se v následujících devadesáti minutách  nudit nebudu. Protože čtyři roky jsou dlouhá doba, každoročně zjara si postavím svoji mexickou jedenáctku, a nechám ji ošlehat větrem a vypálit sluncem jako tváře reprezentantů země, která se opravdovým sukulentářským rájem. Zde nabízím svoji oblíbenou sestavu.
ZELENÁ je základní barvou hned několika druhů, ale pouze Sedum hernandezii si ji na plném slunci udrží až do podzimu. Jeho listy působí dojmem popraskanosti a hnědé, poměrně tlusté stonky narůstají jen pomalu. Hojně odnožuje i bez řezu. V našich sbírkách je to vítaná novinka, objevená v mexickém státě Puebla teprve v roce 1988! Lístky jsou tuhé a ze stonku se neodlamují, růst zůstává po dlouhou dobu přízemní.
Zelené je zjara také Sedum cv. Spiral Staircase, ale barva listů se působením slunečních paprsků mění na světle zelenou s nádechem žluté, a špičky drobných lístků zčervenají. Drobný, sloupovitě rostoucí druh, jehož lístky narůstají spirálovitě, takže opravdu připomínají točité schodiště. Na čerstvém vzduchu hojněji odnožuje a zjara bíle kvete. Pobytem venku se z této droboti stává otužilá a tvrdá rostlina, schopná přežít i měsíc sucha v největších vedrech.
ČERVENÁ barva zvýrazňuje efekt sukulentní zahrádky a je v naší paletě zastoupena druhem Sedum rubrotinctum. Zpočátku tmavě zelená rostlina s lesklými lístky začíná červenat nejprve na jejich koncích, ale uprostřed léta je už rudý celý povrch listů (uvnitř  ale zůstávají  stále zelené). Lístky jsou křehké a snadno opadávají při neopatrném doteku. Na místě dopadu rychle koření a vyplní sebemenší prostor na povrchu substrátu. Protože se jedná o druh neuvěřitelně variabilní, pestrá je i paleta červeného a červenohnědého zbarvení listů uprostřed léta.
MODROBÍLÁ je barva zářivá, a zdobí nejmohutnější ze všech sesazovaných druhů. Sedum clavatum svým vzhledem spíše připomíná menší echeverii, ale bílé květy na krátkém, silném stvolu o příslušnosti k rodu Sedum nikoho nenechávají na pochybách. Odnožuje pouze málo, ale snadno se množí z listů, jejichž okraje se na plném slunci zbarvují do červenofialové.
MODROZELENÁ se na plném slunci mění takřka v bílou a zastupuje ji Sedum burito. Rostlina má sice ve stáří převislý charakter růstu, ale venku roste pomalu a vzpřímeně. Příliš neodnožuje, ale její lístky se často odlamují, a je vhodné nechat je v substrátu zakořenit. Když se zadaří, vrcholy jednotlivých těl uprostřed léta ozdobí červené květy.
Modrozelená s převahou zelené a ozdobená červenými konci listů. Právě takovou kombinaci nabízí Sedum pachyphyllum. Červená se objevuje na počátku léta nejprve ve formě drobných teček, které se později spojí v jednu velkou skvrnu kruhového tvaru. Odolná rostlina, která venku roste pomaleji, ale zato hojně odnožuje.
ŽLUTOZELENÁ je barvou Sedum dendroideum ssp. praealtum, jehož kristátní forma je mezi našimi pěstiteli známá jako „DYMO“. Zjara zasadíme sytě zelenou rostlinu nominálního typu, na podzim máme rostlinu žlutozelenou s červenými okraji, která se 50 na 50 změní na kristátu! Tvrdá a odolná rostlina, která jinak dorůstá značných rozměrů. Vtěsnána do směsi a pod palbou slunečních paprsků růst zpomalí a hojně se větví, zvláště pokud se z ní stává kristátní (hřebenovitá) forma.
ŽLUTÁ je barva naše, říkali Vontové ve Stínadlech. V naší směsi ji zastupuje Sedum nussbaumerianum. Je robustnější než ostatní zástupci rodu, listy na čerstvém vzduchu takřka neopadávají a přerod z žlutozelené k žlutooranžové je poměrně rychlý. Vzhledem k robustnosti stonků sázíme tento druh obvykle doprostřed misky. Odnožuje naštěstí zřídka, jinak by možná vytlačil ostatní druhy z nádoby.
RÚŽOVÁ je milým zpestřením směsice barev, a postupem času se mění na zářivě červenorůžovou. Takové je Sedum rubrotinctum s částečnou ztrátou chlorofylu, nazývané mezi sukulentáři „Aurora“. Lístky má křehké, lesklé a na průřezu uprostřed zelené, zatímco v horních vrstvách růžové až bílé. Na jediné rostlině můžete spatřit až tři různé odstíny zbarvení! Uprostřed léta nepřehlédnutelný druh.
FIALOVÁ nemůže chybět, a proto je zde drobná rostlinka Sedum stahlii. Hustě odnožuje, roste pomalu a její křehké a lámavé lístky jsou na povrchu hustě pokryty drobnými průsvitnými chloupky. Zjara bývá ještě tmavě zelená, ale to se rychle mění od světle fialové až po tmavou (hnědofialovou). Droboučké válcovité lístky najdete na zemi i po silnějším dešti nebo větru!
MODRÁ  je dobrá, zpívá Ondřej Hejma. V naší směsici ji zastupuje Sedum, které putuje mezi sukulentáři, aniž by mělo nějaké věrohodné jméno. Jeho modrá je ale opravdu dobrá, a je způsobena silným ojíněním na povrchu křehkých listů, uspořádaných v dlouho přízemních růžicích s jemným náznakem spirály. Hojně odnožuje, ale občas bez výstrahy vyhnívá. Především se to stává v pozdním podzimu, kdy bývají deště častější a ranní teploty už nízké.
Představili jsme si tedy moji mexickou jedenáctku, a můžeme začít s výsadbou sukulentní zahrádky. Tady už dejte průchod vlastní fantazii. Můžete jednoduše nasázet jednotlivé druhy těsně k sobě a zaplnit jimi celý prostor misky. Je to praktické, protože jeden druh nemá nárok příliš utiskovat ostatní, a všechny dohromady rostou o poznání pomaleji než kdyby měly dostatek prostoru okolo. Další možností je ta prázdná místa zaplnit hezkými kameny takových barev, které kontrastují s nejbližšími rostlinami. K letnění vhodných druhů rodu Sedum je samozřejmě více, takže lze společnou výsadbu ještě zpestřit například takřka bílými a silně ojíněnými druhy S. allanthoides nebo jeho robustnějším poddruhem ssp. goldii, považovaným mnohdy za samostatný druh. Dále pak lze posílit žlutou barvu robustním Sedum adolphii nebo kultivarem „Joyce Tulloch“, který během krátké doby mění na plném slunci své zbarvení z matně zelené až do zářivě rudé. Takže fotbalově řečeno - lavička je také silná.
Nádoby stačí mělké, které mají hned několik výhod. Menší množství substrátu podporuje spíše pomalejší růst a zároveń rychleji vysychá. Pokud v létě alespoň občas zaprší, nemusíte se o zahrádku příliš starat. Každé přilepšení z vaší konvičky ale rostlinky uvítají, zvláště po třech či čtyřech dnech sucha a veder. Zalévat je můžete bez rozdílu kropičkou přímo na jejich těla, ale pouze večer nebo po ránu. Protože bývá venku neustálý pohyb vzduchu, po dešti voda ulpělá mezi listy za chvíli zmizí, aniž by rostlinám hrozily nějaké popáleniny listů. Důležité je připomenout, že nádoba s rostlinami by neměla stát v žádné podmisce, aby přebytečná voda mohla průběžně odtékat spodním otvorem na dně nádoby. Ani trvalý déšť mexickým rozchodníkům nevadí. Vodu milují, a protože ta přebytečná odteče, nikdy nehrozí rozbahnění substrátu jako při zálivce podmokem.
V noci sice naši zahradu okupují nejrůznější plži, z nichž nejhorší jsou ty drobnější se žlutými či pruhovanými budkami, ale na výše uvedených druzích si příliš nepochutnají. Občas nějaký zarputilec kousek lístku odkousne, ale slunce zacelí rány jako nejúčinnější dezinfekce. A na ostatní škůdce, příznačné pro pěstování sukulentů ve skleníku nebo bytě, můžete na pár měsíců bez obav zapomenout. Také plevelu se v hustě osázených miskách nedaří, a když už tam nějaký přece jenom vyroste, buď ho vytrhneme nebo ho spálí slunce když dlouho neprší. Zatímco okolní trávník v době dlouhodobých veder začíná připomíná mexickou prérii, naše sukulenty jsou na vrcholu své krásy. Hezké léto se zahrádkou, o níž se takřka nemusíte starat.
Protože většinu zmiňovaných druhů znáte z našich fotogalerií nebo článků, v textu se objevují pouze fotografie rostlin, o nichž zatím na našich stránkách příliš informací není. Na snímcích tedy můžete spatřit fialové Sedum stahlii, silně ojíněné a echeverie připomínající S. clavatum, kříženec Sedum cv. Spiral Staircase (mezi pěstiteli také často rozšiřovaný pod názvem Villadia batesii) a také modrý druh, jehož určení se nám přes veškerou snahu nedaří a uvítáme v tomto ohledu každou radu. Na úvodní fotografii je mexická  sukulentní jedenáctka na konci února, kdy jsme ji do společné nádoby vysazovali, na závěrečné pak tatáž sestava  s již patrnými stopami jarního českého sluníčka, fotografovaná v den vylézání hadů a štírů.