sukulenty.estranky.cz

Zatímco Erich Maria Remarque se ve svém románu zabýval rozpínavostí nacistů a vynuceným útěkem lidí před hnědým morem třeba až na druhý konec světa, u sukulentů je to s rozpínavostí přece jenom trochu přijatelnější. Africké liány s tlustými kmeny rodu Fockea patří do čeledi klejichovitých (Asclepiadaceae), a v posledních letech se už docela běžně pěstují také u nás. Nejvíce jsou ve sbírkách zastoupeny Fockea natalensis a F. edulis, což je na snímku ta obětní rostlina vpravo.
O pěstování rostlin rodu Fockea chystáme článek, který se na stránkách objeví zanedlouho, takže dnes to berte jako malé „varování“ před jejich mírnou rozpínavostí a pouhou jednu epizodu z  bohatého sukulentního života afrických stínomilných lián.
Asi před třemi lety se řízením osudu do našeho skleníku odněkud zatoulala zvláštní a dosud nezařazená (námi) rostlina rodu Fockea. Zpočátku se takřka v ničem neodlišovala od rostlin Fockea edulis, snad jenom rostla o poznání pomaleji. Ony mívají coby mladé rostliny nejprve zcela holý kmínek, na němž se až později začínají objevovat první hrbolky, kterými je ve stáří pokryt docela. Jak rostliny stárly, tato zůstávala stále holá a její listy ani ne poloviční než u příbuzných.
Bylo nám tedy jasné, že se nám pod rouškou známé rostliny vloudilo do sbírky cosi neznámého, ale jak vidno z životních projevů této blíže neurčené rostliny, v ničem si ve své rozpínavosti či ovíjivosti nezadá se známými Fockea edulis. Na snímku můžete vidět, kterak si krásná neznámá podala svoji nevlastní sestru.
Fokey tohle dělají neustále, a pokud se jich na jednom místě sejde větší množství (což se u nás čas od času stává), pak nás čeká nepříjemná rozplétačka ve chvíli, kdy ponecháme rostliny byť na krátký čas bez dozoru. Když není na blízku nějaká umělá nebo přírodní opora, chápe se kytka svého bližního bez sebemenších výčitek.
Rozplétání těchto rostlin z jihu Afriky není práce zrovna příjemná, zvláště když se chystá výstava nebo je musíte rychle odvézt někam na prodejní akci. Chce to cvik, trochu zručnosti a hodně trpělivosti (proto tuto práci přenechávám Ivaně, vyzvihujíce neustále hbitost ženských prstíků). Záleží na tom, v jakém stádiu se propletenec nachází. Když se popínavost zanedbá příliš, pak je nejjednodušší výhon ustříhnout, a protože rostlina roní mléko, tak si navíc ještě jít umýt ruce. Latex není sice jedovatý jako např. u rostlin r. Euphorbia, ale je stejně lepkavý, a tudíž na sebe nabaluje špínu, které se při práci s rostlinami nelze vyhnout.
My si ale nestěžujeme, protože v životě sukulentářském bývají i horší záležitosti. K těm patří například přemisťování namnožených Senecio rowleyanus (zelené korálky). Ty pokud se dostanou k sobě a nemají možnost viset dolů, okamžitě koření ve vedlejších květináčích na výsostném území svých příbuzných. Všechno nebo nic - právě tak zní potom stěhovací heslo v případě nutné a náhlé evakuace těchto rostlin. Snad nejhorším případem v oboru rozplétaček je další africká rostlina Bowiea volubilis. Kdo pěstuje sukulenty už nějaký čas, dobře ví o čem je řeč. Kdo ne, ať si jich několik pořídí a nechá je růst jak se jim zlíbí. Brzy bude v obraze!
Když si to vše sečteme a podtrhneme, pak pracné vysbírávání  zelených madagaskarských parašutistů rodu Bryophyllum z okolních květináčů je proti výše uvedeným činnostem úplnou brnkačkou.