sukulenty

Kolikrát se moc vynasnažíme, abychom nějakou kytku zmenšili jak se jen dá a mohli ji považovat za bonsaj. Dá nám to práci, a zabere spoustu času. Obrníme se trpělivostí, protože co bychom pro údiv ostatních pěstitelů i naprostých laiků neučinili. A předwvším pro vlastní potěšení, protože právě to je hlavním cílem pěstování rostlin, které máme rádi. Obdiv a chvála ostatních je pak odměnou, na kterou nečekáme, ale vždycky potěší. Občas se ale stane, že najednou máte minirostlinku, aniž byste se o to sebeméně přičinili. To je i případ jedné rostlinky Adenium obesum, kterou pěstujeme už od loňska a nestačíme se divit.
Už je u nás tenhle drobeček druhým rokem. Loni zjara jsme ho přivezli od Luboše Hojného. Byl přirostlý  v květináči u jiného adénia, kde živořol v koutku  a snažil se urvat něco málo z vody, určené jeho mohutnějším kolegům.
Vzal jsem tu rostlinku na milost, když jsem po nějakém čase adénia přesazoval. Dal jsem jí tedy samostatný květináček. Nejmenší jaký jsem měl po ruce, ale dost velký na to, aby se prcek dostal do kondice a dohonil ostatní. Jenomže on to s překotným růstem vůbec nepřeháněl, takže jeho počáteční handicap nemizel. Spíše naopak. Propast se prohlubovala, a zatímco ostatní edénka rostla jako divá, tenhle náš diblík bojoval o holý život.
Nakonec vše ustál a stal se z něj takový lilipután. Je to zdravý jedinec, jen v genech to má nějaké pomíchané a ve všech parametrech je zmenšeninou  těch normálních. Po takřka dvou letech pěstování dosáhl výšky čtyř centimetrů při síle kmínku u země devět milimetrů. Lístky má také zmenšené, a jejich délka dosahuje jednoho centimetru, zatímco šíře je sotva  poloviční. Oproti svým normálním kolegům je ale mnohem zajímavější tvarově, protože jeho tělo je takřka symetricky rozděleno na tři větve, aniž by byl jeho růstový střed někdy předtím poškozen. Co by za takové samovětvení dali pěstitelé mladých adénií, z nichž bez řezu  alespoň trochu větví v mladém věku jen zanedbatelné procento jedinců.
Miniadenium obesum zaléváme úplně stejně jako ostatní, tedy od jara do podzimu dvakrát týdně. Protože jsem na něj loni na podzim zapomněl, nechal jsem ho zimovat ve skleníku při 5 - 12°C, což bez úhony přežil. Vodu dostával stejně jako ostatní rostliny okolo, které patří především k čeledi Crassulaceae. Voda a chladné prostředí se kupodivu nestaly příčinou úhynu, jak by se dalo podle všeobecné praxe usuzovat.
Když jsem byl letos zjara u Luboše Hojného, bavili jsme se o zimování adénií a jejich zálivce v tomto období. Luboš ukázal na střechu svého starého skleníku a prstem označil místo, kudy mu do zimovaných semenáčů Adenium obesum valila  ledová voda  z tajícího sněhu hodně dlouhou dobu. Mladá adénka v ní stála  více než měsíc do půlky květináčů. Když zjara Luboš sčítal ztráty ze zimování, u těchto v ledové vodě zimovaných byla  úmrtnost  o poznání nižší než u těch zimovaných při obvykle vyšších teplotách a mírnější zálivce.
Vyprávěl jsem Lubošovi, jaké máme z jeho loňských výsevů doma miniadenium, a kupodivu jsem ho nijak moc nezaskočil. Zavedl mne k jednomu z parapetů, z něhož sundal rostlinu jen o něco větší než je ta naše, zato ještě více rozvětvenou. „Tohle má víc než čtyři roky!“ pravil s tím, že se asi vloudila nějaká chybička v genech. 
Až po příjezdu domů jsem si uvědomil, že máme ještě jednu rostlinu s podobným osudem. Je to rostlina velice podobná, jenom její stáří je minimálně pět let. Jedná se o Adenium socotranum, které Luboš daroval před lety Ivaně společně s dalším. To druhé u nás dlouho nepřežilo, ačkoliv rostlo o poznání rychleji (normálně). Dnes je tato pětiletá rostlina vysoká šest centimetrů a její kmen má u země průměr 3,5 centimetru. Lístky jsou opět drobné. Jejich délka je 2cm, šířka pak necelý centimetr! I tato rostlina vypadá zdravě, a proto jsme zvědavi, zda také jednoho dne nasadí poupata.
Se sukulenty zažívá pěstitel  i po dlouhých letech společného života  neustálá překvapení. Možná i proto je tato záliba  zajímavá, a když vás chytí, jen tak vám nezevšední. Na prvních dvou snímcích je miniadenium obesum, na posledním pak miniaturní  Adenium socotranum, které u nás přebývá asi pátým rokem!