Jdi na obsah Jdi na menu
 


MODRÁ MEXICKÁ MLHA (Pachyveria cv. Blue Mist)

15. 11. 2008

ObrazekKdyž se šlechtitelům a zahradníkům zadaří, můžeme se my amatérští pěstitelé těšit na krásné rostliny s nádhernými květy. Zatímco nepovedení kříženci upadnou zanedlouho v zapomnění, ti krásní vyrazí na cestu do sukulentářského světa. Jedním z těch, o jehož úspěchu u pěstitelů v letech budoucích vůbec nepochybuji, je Pachyveria „Blue Mist“. Modrou mlhu opravdu vytváří na povrchu listů tohoto mezirodového křížence (Echeveria x Pachyphytum) silná voskovitá vrstva. Jak se vlivem slunečních paprsků mění zbarvení listů a síla voskovité vrstvy, přebarvuje se nám před očima po celé léto i  mlha na listech této vcelku robustní a nápadné rostliny, která se svým nevšedním zbarvením naprosto odlišuje od všech jiných rostlin z bohaté čeledi Crassulaceae.Obrazek
Pěstujeme ji teprve dva roky, a letos jsme se konečně dočkali květů. Zatímco ostatní naše pachyverie už odkvetly zjara a uprostřed léta, tato na sebe nechala čekat až do příchodu mlh dušičkových, zřejmě aby dokázala příznačnost názvu, který jí přidělili šlechtitelé.
Netuším přesnější identitu rodičů této nádherně zbarvené a výrazně kvetoucí rostliny, ale jisté je, že si své vzala takřka rovným dílem od echeverií i pachyfyt. Rostlinám rodu Pachyphytum se podobá tvarem listové růžice, která je však robustní, což je zase zjevně dědictví rodu Echeveria. Růžice „Blue Mist“ dosahují průměru 8-10cm a zhruba stejné výšky. Jakmile dosáhnou určité velikosti, vytvářejí malé množství bočních odnoží, vyrůstajících vždy kousek od jejich úpatí, takže působí dojmem samostatných rostlin. Dají se tudíž velice pohodlně oddělit a okamžitě zasadit do samostatné nádoby. Při manipulaci s rostlinou musíme být opatrní hned ze dvou důvodů. Abychom nesmazali silné ojínění z povrchu listů, uchopíme raději odnože až u země. Při tom však musíme být znovu opatrní, protože listy se z tlustého stonku snadno odlamují, což je zjevné genetické dědictví po pachyfytech.
ObrazekPachyveria „Blue Mist“ je oproti jiným pachyveriím trošičku choulostivější, a to především na trvalejší přemokření, jehož vlivem v chladnějším prostředí často zahnívají stonky u krčků. S tímto problémem se ale pěstitel v bytě nebo ve skleníku příliš často nesetká. Zato při letnění jsme pár náhlých a velice rychlých úhynů zaznamenali. Stalo se tak docela rychle, a tak jsme po několika chladnějších ránech uprostřed léta sbírali pouze opadané listy, ležící kolem shnilého kmínku ještě před nedávnem zdravé rostliny.
Listy jsou však skvělým materiálem pro vegetativní množení tohoto zdařilého křížence, protože koření i zcela nasucho velice rychle. Také mladé rostlinky se díky robustnímu vzrůstu rodičů vyvíjejí rychle. Množení je samozřejmě možné také z vrcholových řízků, kterých však vzhledem k nepříliš hojnému odnožování nebývá zase mnoho. Ačkoliv je rostlina křehká, spodní listy neprosychají a takřka za celé léto jsme se nesetkali s jejich opadem, takže rostlinu není třeba takřka vůbec zmlazovat, jak jsme tomu zvyklí především u většiny druhů  rodu Pachyphytum.
Není asi třeba zdůrazňovat, že se jedná o rostlinu na plné slunce, kde je krásně barevná po celý rok, a své zbarvení průběžně mění podle okolností. Podobně jako spousta jiných rostlin z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) je nejbarevnější na podzim, kdy již výrazně omezujeme zálivku.Obrazek
Stejně výrazné jako samotná rostlina jsou i zvonkovité květy na vysokém stvolu červené barvy. Ten není zas až tak vysoký jako u echeverií, a svou stavbou je celé květenství jakýmsi kompromisem, nesoucím znaky obou rodičů. Vývoj květenství je poměrně dlouhý, a začíná již uprostřed našeho léta. První tmavě červené kvítky se ale otevírají až na přelomu října a listopadu, a další pak rostlinu mohou zdobit až do konce roku. Vykvétají postupně, a podobně jako květy rodu pachyphytum vypadají jakoby byly z umělé hmoty.
Lze předpokládat, žese tato pachyveria stane za nějaký čas běžnou součástí našich sbírek, protože svým zbarvením i nádhernými květy vyplňuje mezeru ve škále barev čeledi Crassulaceae, které se již běžně pěstují dlouhá léta. Je to s ní jako s každou novinkou. Učíme se ji pěstovat, vychytáme postupem času veškeré nedostatky a pěstitelsky ji zvládneme stejně dobře jako spoustu jiných rostlin předtím. Nevšední a neokoukané barvy a tvary těchto rostlin dávají příslib, že naše každoroční letní hry s barvami rostlin budou zase o trošičku pestřejší.
Na úvodním snímku je rostlina začínající chytat barvy v polovině dubna, na druhém pak na počátku srpna, kdy se poblíž růstového středu objevil zárodek budoucího květenství, které je i na zbylých fotografiích z konce října.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář