sukulenty

Monadenium guentheri byla úplně první rostlina svého rodu, kterou jsme pěstovali. V době našich začátků se ještě jednalo o sukulentní vzácnost a kytku všeobecně považovanou za choulostivou. Také to s tou naší premiantkou tehdy nedopadlo dobře. Dnes už bývá rostlina čím dál častěji uváděna jako Euphorbia guentheri (Bruyns, 2006), protože v rámci taxonomických přesunů byl do velkorodu začleněn postupně celý někdejší rod Monadenium. My se stále konzervativně držíme původního pojmenování, a to především z důvodů snadnější komunikace ohledně identity rostlin mezi námi amatérskými pěstiteli, ale jinak považujeme přiřazení k euforbiím za vcelku logické a opodstatněné.

Monadenium guentheri bylo jako druh popsáno v roce 1909 německým botanikem a entomologem Ferdinandem Albinem Paxem (1858-1942). Zajímavostí je, že tento specialista na rostliny čeledí Euphorbiaceae, Aceraceae a Primulaceae byl rodákem z Dvora Králové nad Labem a své dětství prožil v krkonošském hornickém městě Žacléři (tehdy Schatzlar). Obě tato místa máme zrovna my neodmyslitelně spojena se sukulenty, protože v prvním žije a pěstuje náš kamarád Luboš Hojný a zdejší kaktusářský spolek patří už dlouhá léta mezi nejagilnější u nás. Žacléř je zase celoživotním domovem pana Lothara Bönische, který nás v mnohém inspiroval v našich sukulentářských začátcích a dodnes od něj máme trojici nejstarších rostlin rodu Trichodiadema. Loni v únoru pan Bönisch oslavil ve skvělé formě devadesátiny!O obou jsme také už v minulosti psali v rubrice „Sbírky našich přátel“.

Rostlina z dnešního článku roste v přírodě na nevelkém území v jihovýchodní Keni (provincie Taita-Taveta), především v travnatých a křovinatých savanách v nadmořských výškách 900-1000 metrů. Do výšky 15-20cm roste vzpřímeně, její poléhavé stonky však mohou dosáhnout délky až 90 centimetrů. Stonky mají v průměru asi 2cm a jejich povrch je hrbolatý díky výrazným bradavkám, v jejichž středech jsou patrné drobné ostníky, vyrůstající obvykle po trojicích v úpatí listů. Masité listy obvejčitého (nejčastěji) tvaru vyrůstají pouze na vrcholech válcovitých stonků. Jakmile nastane delší období sucha, velmi rychle opadávají. Jejich délka dosahuje 3cm při zhruba poloviční šířce. Listy bývají více či méně prohnuté, světle zelené a slunce dokáže na jejich povrchu vytvořit i docela výraznou červenohnědou kresbu. Nenápadné květy (cyathia) bývají narůžovělé, drobné a dlouho zůstávají důkladně ukryty ve spleti listů. V našich podmínkách se objevují nejčastěji na počátku léta, ale není to pravidlem. Setkali jsme se s nimi za ta léta v nejrůznějších období roku. Někdy se dokonce objevila ještě dříve než první jarní listy, jak jsme tomu tradičně zvyklí u příbuzného druhu Monadenium ritchiei.

Pěstování Monadenium guentheri není složité, pokud dodržíme určité zásady. Především nesmíme ponechat rostliny v dlouhodobě přemokřeném substrátu, protože hrozí hniloba kořenových krčků. Pokud je rostlina současně vystavena chladu, hniloba je takřka jistá a přichází velmi rychle. Proto naše rostliny zimujeme v prosklené verandě, kde teploty pravidelně neklesají pod 15°C. Po celou zimu je zaléváme jednou za 2-3 týdny a opravdu jen symbolicky. Díky stavbě těla by rostliny vydržely nasucho klidně i celou zimu, jen by se jejich stonky zůstaly trochu svraštělé. V takových případech pak stačí 2-3 mírné dávky vody v týdenních intervalech a vše je zase při starém. Co se týče světla, je třeba najít optimum ve vlastních podmínkách, které se u jednotlivých pěstitelů liší. V našem novém skleníku jsme jim nalezli místo sice na přímém slunci, ale paprsky jsou zde tříštěny stonky vyšších druhů příbuzenstva z rodu Euphorbia. Od jara do podzimu dostávají naše rostliny vodu jednou týdně, jakmile přijde podzim a nastanou chladnější rána, intervaly mezi zálivkami prodloužíme na dva týdny. Množíme zakořeňováním bočních odnoží, vyrůstajících obvykle v úpatí původních stonků, ale v nouzi také vrcholovými řízky. V takovém případě řez ošetříme vlažnou vodou, abychom zamezili výronu bělavého latexu. Ránu na odebraném řízku ponecháme 2-3 týdny zaschnout a teprve když se vytvoří tzv. kalus, klademe na množárenský substrát. V tomto případě se nám nejvíce osvědčil drobný keramzit, prodávaný dnes pod názvem Liapor.

Monadenium guentheri není rostlinou zrovna ohromující svojí krásou nebo výraznými květy. Teprve starší rostliny bývají dekorativní, když husté trsy těl zaplní celou nádobu. Je to ale v případě této rostliny běh na dlouhou trať, protože její růst bývá pozvolný, pokud chceme zachovat přirozený vzhled rostliny. V říši sukulentů patří tento druh určitě mezi méně náročné, pokud se množství slunečních paprsků týče. Když k tomu připočteme teplomilnost, máme tu ideální rostlinu pro okenní pěstitele. Za jen trochu osluněným oknem spokojeně poroste a docela určitě potěší i záplavou cyathií těsně pod vrcholem.

Na úvodním snímku z roku 2018 je mladá rostlina Monadenium guentheri s čerstvými májovými listy. Na druhé fotografii je stejná (patrně) rostlina na konci června téhož roku už s cyathii při vrcholu. Na třetím snímku je vrchol rostliny s listy zbarvenými na počátku léta červenohnědou kresbou. A na závěr rozkvetlý vrchol jiné rostliny, tentokrát pro změnu na konci loňského října.