sukulenty.estranky.cz

Sukulenty jsou vesměs velmi dobře vybaveny k přečkání delších období sucha. U některých je tato výbava dovedena k naprosté dokonalosti, a právě mezi takové rostliny rozhodně patří i Monadenium ritchiei. Z východoafrické přírody je tato rostlina z čeledi Euphorbiaceae na sucho zvyklá, protože roste v oblastech, kde je celoročně minimum dešťových srážek. V Keni roste v dosti nehostinných oblastech v nadmořských výškách okolo 1200 metrů. Jsou známy tři poddruhy (subspécie) této rostliny, lišící se od sebe ovšem pouze v nepatrných detailech. Patrně nejvýraznějším rozdílem mezi nimi je vlastně výška stonku, kolísající v přírodě od 15cm u subsp. nyambense, přes 25cm u subsp. marsabitense až po 40cm u Monadenium ritchiei subsp. ritchiei. I tento rozdíl se ale v kultuře částečně nebo zcela smaže, protože vzrůstnost rostlin je značně ovlivněna velikostí nábob, v nichž jsou pěstovány, nebo i množstvím vody, které rostliny od pěstitele dostávají. Podobně je tomu i se zbarvením pokožky v různých odstínech zelené, které je v odborné literatuře také uváděno jako jeden z rozdílů mezi poddruhy. Jenomže stačí více slunečních paprsků, a zelená získává fialový či červenohnědý nádech, na hodně přistíněném stanovišti naopak světleji zelený. Dá se říci, že tyto údaje jsou v praxi pěstiteli asi tak stejně platné, jako Cimrmanův popis výšky sněžného muže.
Právě stonky této rostliny jsou přírodou dokonale vyprojektovány k její ochraně proti dlouho trvajícímu suchu. Bývají silné 1,5-2,5cm, a vyrůstající ze ztloustlých kořenů, které jsou další pojistkou rostlin proti suchu. Když k tomu připočteme silnou pokožku, tvořící mozaiku z výrazných bradavek, podobných těm u kaktusů rodu Mammillaria, a sezónní listy, dokonale chránící před popálením růstové středy rostlin, máme tu najednou sukulentní kytku suchem takřka nezničitelnou.
Stonky rostou zprvu nějaký čas vzpřímeně, ale časem se naklánějí a později i takřka poléhají. Jejich naklánění nastává především v době, kdy na nich začnou přirůstat boční odnože, klubající se často přímo z okolní zeminy a během krátké doby často deformující květináče. Po čase Monadenium ritchiei vytváří husté trsy těl, chránících se navzájem před palbou slunečních paprsků. Listy této rostliny jsou také výrazně dužnaté, a ještě než zjara na vrcholech stonků narostou, objeví se zpravidla ve stejných místech drobná cyathia, podobná těm u rostlin příbuzného rodu Euphorbia. Právě k rostlinám tohoto rodu bývají monadenia mnohými botaniky přiřazována a mají s nimi kromě toho společný i latex (mléko), proudící kanálky v jejich tělech i listech.
Listů bývá v případě Monadenium ritchiei pouze malé množství a jen málokdy vytvářejí na vrcholech pravidelnou růžici. Listy mívají nejrůznější zbarvení, závisející na množství slunečních paprsků v době nárůstu, a také zajímavou kresbu. Neopadávají pouze na zimu, ale klidně i kdykoliv jindy, jakmile je rostlina vystavena déle trvajícímu suchu. Pokud se tak stane během vegetační sezóny, která v našich podmínkách trvá od jara do podzimu, po obnovení zálivky listy obvykle znovu narostou, i když často již pouze v redukovaném množství.
Co se týče vlastního pěstování, patří Monadenium ritchiei k maličko obtížnější druhy, ale jen pro pěstitele, kteří ještě nemají dokonale osvojený cit pro zálivku ve správný čas a v přijatelné míře. Substrát by měl být po zálivce co nejrychlejí suchý, a suchý by měl také být po většinu času. Dávky vody jsou v případě této rostliny vždy lepší menší než větší. Prosychání rostlin nehrozí ani při velmi dlouhé období bez vody. Monadenium ritchiei snáší plné oslunění, ale jarní slunce může pokožku rostlin popálit a stopy po slunci pak odrůstají poměrně dlouho. Proto je vhodné především ve sklenících zjara zpočátku rostliny aspoň lehce stínit, třeba jen nějakými vyššími sukulenty. Naše rostliny od jara do podzimu zaléváme jednou týdně v malých dávkách, zato bez problémů přímo na jejich těla, v zimě většinou jednou za měsíc. Zimujeme v teplejším prostředí naší prosklené verandy, kde teploty klesají pod 15°C jen zcela výjimečně. V tomto ohledu je Monadenium ritchiei ideální rostlinou do bytu, protože dobře snáší suchý vzduch i vyšší teploty v zimním období. Na jižním či východním okně i spolehlivě vykvete a při citlivé zimní zálivce si udrží přirozený vzhled a výrazněji netrpí chronickým nedostatkem světla
Největším úskalím při pěstování této rostliny je déle trvající přemokření substrátu, vedoucí k občasným hnilobám. Pokud je substrát navíc přemokřený v chladném prostředí, hniloba je takřka jistá! Pokus pěstitel hnilobu zjistí, měl by jednat rychle a snažit se zachránit alespoň některé stonky. Hniloba postupuje velmi rychle a zpočátku ji poznáme pouze podle zvláštně sklovitého povrchu v přízemních částech stonku, který záhy zčerná. Vhodnou prevencí je obšas zkusit pohmatem tvrdost stonků, ale prevencí nejúčinnější je samozřejmě nezavdat hnilobě zbytečně příčinu výše uvedenými pochybeními.
Monadenium ritchiei množíme buď výsemem semen, nebo vegetativně z bočních odnoží. Jarní cyathia obsahují samčí i samičí orgány, ale jen málokdy se sejdou ve stejný čas. Pokud máme více kvetoucích rostlin, šance na opylení je samozřejmě mnohem větší a pěstitel pak nemusí čekat na výpomoc všudypřítomného hmyzu, který láka hojnost nektaru v drobných cyathiích. 
Pokud se rozhodneme pro rychlejší vegetativní množení, v žádném případě neodřezáváme vrcholky stonků, protože mléko vytékající z ran zanechává na tělech rostlin nesmazatelné stopy a jizvy po řezu také na rostlinách zůstávají na věčné časy. Nejvhodnější je oddělit celé stonky v nejužším místě srůstu s těmi staršími ve středu trsu. Ideální je řízkovat při přesazování a poté nechat rány několik dnů zatáhnout, protože jinak se stanou vstupní branou pro nejrůznější houbová onemocnění, končící již zmiňovanou hnilobou. Podobně jako u příbuzných euforbií funguje na rychlé zastavení výtoku latexu (mléka) ponoření řezné rány do vlažné vody.
Monadenium ritchiei je rostlina velice dekorativní a po právu je ozdobou každé sukulentářské sbírky. Hustý trs tohoto druhu, zasazený do mělčí misky, se může stát opravdou ukázkou strohé sukulentní krásy. Když k tomu připočteme takřka každodenní jarní změny vzhledu, máme tu ideální kytku pro milovníky bizarních tvarů a všímavé pozorovatele životních projevů sukulentních rostlin.
Na úvodním snímku je rozkvetlý dospělý trs Monadenium ritchiei, na druhém pak detail drobného cyathia. Obr.č.3 patří na plném slunci se probouzející rostlině s nádherně vybarvenými listy, následuje jejich záběr zblízka. Na páté fotografii je jiná čerstvě probuzená rostlina Monadenium ritchiei. Předposlední z obrázků ukazuje krásu již plně olistěného vrcholu, poslední zblízka i nádhernou kresbu listů.