sukulenty.estranky.cz

Rostliny rodu Monadenium jsou blízce příbuzné s mnohem známějšími pryšci rodu Euphorbia, s nimiž také sdílejí příslušnost k čeledi Euphorbiaceae (pryšcovité). Společné s nimi mají i nenápadné květy (cyathia) a jedovaté mléko v nitru svých více či méně sukulentních těl. U nás se rostliny rodu Monadenium pěstují málo, a když, tak bývají ve sbírkách většinou zastoupeny jen notoricky známým druhem Monadenium ritchiei, event. ještě dosti podobným M. guentheri. Ostatní druhy najdeme spíše ve sbírkách fajnšmekrů a specialistů.
Rostliny rodu Monadenium tvoří vskutku rozmanité společenství. Některé druhy mají tlusté stonky, jiné zase podzemní nebo částečně nadzemní kaudex a z něho pak vyrůstající stonky, mnohdy jen s minimem sukulentních znaků. Listy některých druhů jsou droboučké, u jiných zase tlusté a robustní. U spousty druhů jsou opadavé, u jiných stálé. Mezi monadenii najdeme droboučké a pomalu rostoucí druhy, stejně jako robustní sukulentní keře, dorůstající třeba i metrové výšky.
Rostliny rodu Monadenium rostou především ve východní části afrického kontinentu, ale některé druhy najdeme třeba i v Angole. Domovem většiny druhů jsou Somálsko, Etiopie, Keňa a Tanzanie. Právě z posledně jmenované země je i rostlina z dnešního článku. Její identita se zatím skrývá pod písmeny a číslicemi, protože se jedná o rostlinu teprve čekající na svůj popis, jako je tomu i u několika dalších sukulentních objevů z posledních let, patřících k rodu Monadenium.Rostlinu jsem získal při své jarní návštěvě u Pavla Karkošky v Orlové. Snažil jsem se na internetu nalézt nějaký druh rodu Monadenium, který by se této rostlině aspoň trochu podobal, což se mi ale nepodařilo.Nejvíce podobností nebo shod lze ze známých druhů najít snad jen s Monadenium montanum ssp. rubellum, mezi pěstiteli známým také jako M. rubellum. Kromě údajů z titulku tohoto článku mi Pavel sdělil i údajné místo nálezu této rostliny Merarani v Tanzanii. Předpokládám že iniciály před polním číslem budou s největší pravděpodobností patřit Ernstu Specksovi, pěstiteli a obchodníku se sukulenty, jehož zásluhou se do našich sbírek od počátku devadesátých let minulého století dostalo velké množství nejrůznějších afrických i madagaskarských novinek.
Když jsem pak na internetu hledal v mapách Tanzanie místo zvané Merarani, nedařilo se mi vůbec, když jsem zadal Mererani, už to bylo mnohem lepší (stejné místo bývá uváděno zárověň také jako Merelani). Leží na severu Tanzanie u hranic s Keňou (poblíž města Arusha) a je významným, a dost možná že jediným nalezištěm vzácného drahokamu, známého jako tanzanit. Ten byl objeven teprve v roce 1967 a v říši drahokamů byl považován za objev století. Je sytě modrý, a obchodníci jsou za něj ochotni zaplatit více než za diamanty! Rostlina od Pavla Karkošky je taky tak trochu drahokam, i když samozřejmě jen v říši sukulentů.Netroufám si v jejím případě udělovat nějaké konkrétnější pěstitelské rady, protože ji máme doma terpve půl roku. Ani jsem se Pavla neptal, jak s ní pořádně zacházet, protože by mi beztak odpovědět „ták, normálně“. Ono u něj totiž všechno roste tak nějak normálně a bez problémů! Předpokládám, že bude mít ráda teplo, jako ho ostatně mají rády všechny známější (a vědecky již popsané) druhy rodu Monadenium, a potažmo i většina ostatních sukulentů z východui Afriky. Proto považuji 15°C jako spodní hranici, při níž se ještě dá opatrně zalévat i v zimě. Slunce má ráda určitě, to jsem si mohl v praxi ověřit během uplynulého léta. Protože monadenia všeobecně lze považovat za rostliny maličko choulostivější, vyplatí se jí dopřát propustný a rychle vysychající substrát a zalévatceloročně vždy raději v menších dávkách. Naše rostlina dostávala vodu od jara do podzimu jednou týdně, a stejně je tomu i nyní v zimě, jen ty dávky vody jsou už opravdu pouze symbolické. Pokud by v létě nastala delší vedra, vyplatilo by se každopádně omezit zálivku a dočasně ji nahradit večerním kropením. Vzhledem k tuhým listům i stonkům by určitě bez vody vydržela třeba i měsíc, aniž by to na jejím vzhledu zanechalo jakékoliv výraznější změny.
Květů jsme se za tu skromnou péči dočkali už opakovaně. Poprvé někdy koncem července, podruhé na počátku října. Jsou nenápadné, a vypadají jako trochu nepovedená cyathia známějších euforbií. Zato při pohledu zblízka nabízejí spoustu nádherných detailů, hodných pěstitelovy pozornosti. Měl jsem z nich velkou radost, ale napoprvé nebylo příliš času věnovat jim pozornost a dlouho jsem je dokonce považoval za stále ještě ne úplně vyvinuté. Teprve na podzim jsem jim věnoval větší pozornost, a během druhého kvetení jsme také pořídili snímky do tohoto článku. Květy malé, radost z nich ale veliká. Ne proto, že kvete něco sukulentářsky vzácného (asi?), ale pro mne osobně zcela nového. A především proto, že ta kytka se mi zalíbila jakmile jsem ji poprvé spatřil. Proto je taky u nás, a doufám, že zůstane co nejdéle. Neroste sice nijak zvlášť překotně, ale pokroky jsou znát. Na množení je ještě příliš brzy, ale příští rok na první pokusy se zakořeňováním větviček už asi dojde. Každopádně se jedná o botanickou zajímavost, a při pohledu zblízka je to opravdový sukulentní klenot.
Na úvodní dvojici fotografií je stejná rostlina, zachycená v rozmezí šesti měsíců. Na třetím snímku je pohled zblízka na její kulovitý kaudex, a na poslední dvojici fotografií pak drobná podzimní cyathia s nádhernou kresbou.