sukulenty

Opravdovými trpaslíky mezi sukulenty z čeledi Crassulaceae bezesporu patří rostliny rodu Monanthes, jejichž domovem jsou Kanárské ostrovy. Roste jich tam několik druhů, jejichž přesné druhové určení je značně komplikované. Navíc se stále objevují nové druhy, z nichž některé jsou patrně mezidruhoví kříženci, nebo se jedná pouze o lokální odchylky již známých druhů. Většina druhů jsou endemity (tj. rostoucí pouze tam) Kanárských ostrovů, některé se údajně vyskytují také ve skalnatých oblastech Maroka. Monanthes muralis se u nás pěstuje již dlouho, avšak většinou se rostliny šířily a dodnes šíří mezi pěstiteli pod názvem M. polyphylla. Tento druh (viz fotogalerie) se již u nás pěstuje také, i když zatím poměrně vzácně.
Monanthes muralis roste v přírodě ve spárách skal, většinou jako převislá či plazivá rostlina. Protože u starších rostlin tenký kmínek po určitém čase začne dřevnatět, nabízí se možnost k tvarování. Je to sice poměrně zdlouhavý proces, ale s výrazným konečným efektem. Vzhledem k vrozenému způsobu růstu je navíc třeba počítat s občasným zmlazováním nebo jinými úpravami korunky a kmínku. Rostlina totiž velice tvrdě trestá pěstitele za porušení určitých zásad, které je nutné při pěstování dodržet. Především je důležitý dostatek světla po celý rok. Rostlina dobře roste na plném slunci, ale ještě vzhlednější bývá při světle rozptýleném. Chce to nalézt ten správný kompromis, podobně jako při zalévání. Pokud rostlina dostanene vody příliš, a zároveň má nedostatek světla, z kompaktního keříčku se stává nevzhledný chumel propletených stonků, visících přes okraj květináče. Rostlinu je vhodné zalévat v mírných dávkách a klidně i častěji.
Od pozdního jara do podzimu je vhodné také letnění, i když slimáci nacházejí na měkkých lístcích vydatnou pastvu. Stromky ale rostou nádherně, jejich koruny získávají takřka černé zbarvení a mnohem více odnožují. Ke konci letnění je nutno hlídat ranní teploty, protože dešťů přibývá a trvaleji přemokřené rostliny (především mladé) občas zahnívají. Tento proces bývá neuvěřitelně rychlý, a pro rostlinu většinou znamená definitivní konec.
Množení je velice snadné zakořeňováním vrcholových řízků, které koření neobvykle rychle. Je možné množit i ze starších větví, čímž získáváme již od počátku hezký tvar rostliny, kterou můžeme následně použít k dalšímu tvarování.
S tvarování stromečků je vhodné vyčkat do chvíle, kdy zakořeněné řízky začnou košatět a tvoří takřka kulovitá těla. Drobné listové růžice se dichotomicky dělí a vzniká tak bez zásahu pěstitele v krátkém čase kompaktní rostlinka. Zpočátku se vyplatí pěstovat řízky pomaleji, aby jejich korunky nenarůstaly příliš živelně. Jakmile rostlinka vytváří přízemní keřík s mnoha drobnými hlavami, nastává vhodná doba k zahájení prací na vzniku budoucího stromečku.
U tohoto druhu provádím tvarování naprosto opačným způsobem, než u většiny ostatních sukulentů. Místo řezání větví a čekání na nové výhony se věnuji postupnému odstraňování částí rostliny, které provádím až do chvíle, kdy mi tvar stromku připadá hezký. Většina řízků má obvykle hned několik stonků, a tak postupně vyřazuji ty slabší, až nakonec zůstane ten poslední (nebo dva a více). Ten už je patřičně silný na to, aby udržel poměrně těžkou korunu.
Je to sice poněkud zvláštní systém, ale funguje dokonale, a navíc je ryze praktický.
Kmínek zůstává u Monanthes muralis poměrně dlouhou dobu tenoučký, takže je nutné průběžně odlehčovat také stále se rozrůstající korunu. Jinak se budoucí stromeček naklání a některé z větví mají tendenci růst směrem dolů. Nemá cenu tento postupný proces nikterak uspěchat. Příliš vysoký kmen korunu dlouho neudrží.
Ostatní údržba stromku spočívá jenom v průběžném odstraňování vzdušných kořínků, které občas rostlina vypouští směrem k zemi. S podobným jevem se setkáváme například u známého Aeonium lindleyi. Zpočátku jsem ani netušil, kolik vlastností mají tyto dvě rostliny společných. Kromě zmíněných vzdušných kořenů se obě také  dichotomicky dělí, stejně tedy postupuji i při jejich tvarování.
Jakmile Monanthes muralis dosáhne určité velikosti a tloušťky kmene, péče o rostlinu je už minimální. Správně tvarovaná koruna je takřka neprostupná a počátkem léta se rok co rok obalí množstvím drobných kvítků na tenkých stopkách, které rostlinu zdobí takřka celé léto.
Monanthes muralis patří mezi opravdové trpaslíky, a v misce o průměru 6-8cm je možné pěstovat starý stromek s hustou korunou po celý jeho život.
Je to rostlina neuvěřitelně skromná. Troufnu si tvrdit, že neznám jinou rostlinu, která by s takovou noblesou přežila pětiletý pobyt v necelém kubickém centimetru substrátu, jak to dokázal náš Prcek. Také při pohledu do koruny stromku se pěstiteli nabízí nádherná podívaná, protože teprve zblízka může vidět nádhernou stavbu droboučkých listů, připomínající hrbolaté krystalky.