sukulenty

Jen zcela výjimečně podnikám nějaká rozsáhlejší pátrání po identitě rostliny z naší sbírky. Zvláště když je to boj předem prohraný, jako v případě drobné a vcelku nenápadné keříčkovité rostliny z Kanárských ostrovů, která je v naší sbírce už řadu let. Záhadná je již od samého počátku, protože si vůbec nepamatuji, jak a odkud se k nám kdsi dostala! A to jsem si myslel, kdoví jakou mám paměť!
Jediné co o ní vím zcela bezpečně je, že patří k rodu Monanthes. O tom není nejmenších pochyb nejenom díky typickým sluníčkovitým kvítkům na tenkých stopkách, ale také nápadnou podobou hned třem (nejméně) různým druhům tohoto rodu! Z každé z těch tří rostlin má ta z dnešního článku trochu, a čtvrté se navíc nápadně podobá svým zbarvením! Jisté je pouze to, že se nejedná o žádný z devíti známých druhů rodu Monanthes, které uznává současná nomenklatura (viz. Reto Nyffeler/Adenium č.2/1996).
Rostliny rodu Monanthes patří k vůbec nejmenším mezi tlusticovitými (Crassulaceae), a několik jeho zástupců jsme si již v této rubrice představili dříve (M. muralis, M. polyphylla, M. pallens a další). Oficiálně tedy existuje 9 druhů, ale jmen bylo publikováno již více než čtyřicet! Jednotlivé druhy dle aktuálního a vcelku přehledného dělení rodu Monanthes od sebe vcelku snadno rozliší každý pěstitel sukulentů. Osm z nich je domovem na Kanárských ostrovech, z toho šest na ostrově Tenerife. Některé druhy se vyskytují pouze na jediném ostrově, zatímco jiné na dvou i více, a samozřejmě v různých podobách. Velice snadno se kříží mezi sebou, a kříženci pak zase zpětně s původními druhy. Vzniká tak množství nejrůznějších typů rostlin, s nimiž si botanici prostě a jednoduše nevědí rady! I to vysvětluje ony zmíněné desítky jmen! Navíc se tyto nepřiliš sukulentní rostliny přizpůsobují odlišným životním podmínkám na různých stanovištích, a stejný druh pak můžeme nalézt v nejrůznějších, často hodně odlišných růstových formách a podobách! 
Pouze Monanthes lowei roste na pustých ostrovech Selvagens, patřících pod správu Portugalska. Není mi známo, že by tuto rostlinu někdo pěstoval, na internetu dokonce nenajdete ani jedinou kvalitní fotografii, z níž by byl vzhled této rostliny patrný! Jediná šance spatřit ji dokonce i s květy se tak nabízí na portugalské známce v hodnotě 45 centů, vydané někdy v roce 2004! 
Z okruhu „podezřelých“, kteří se mohli podílet na vzniku keříčkovité rostliny z úvodní a závěrečných fotografií, můžeme s jistotou vyloučit také Monanthes icterica, což je v podstatě letnička, a také Monanthes minima, vzácně se vyskytující trpaslík nepatrných rozměrů a přízemního růstu.
Podobně jsou na tom také nejčastěji pěstovaná Monanthes polyphylla a jí podobná M. pallens, jejichž růst je přízemní, bochánkovitý, s listy na povrchu zčásti pokrytými bublinovými (měchýřkovými) buňkami. Jejich zbarvení zůstává i při nadbytku slunečních parsků stále převážně zelené (max. slabě narůžovělé). Oba druhy jsou v případě potřeby schopny vytvářet i silnější dřevnaté stonky, především pak poddruh M. polyphylla ssp. amydros z ostrova Gomera. U jinak přízemních Monanthes pallens jsme se s rostlinami na kmínku také setkali v pohoří Teno na ostrově Tenerife, kde vyrůstaly přímo ze skalních puklin a byly okolnostmi přinuceny vytvářet si náhradní zásobní orgány (obr.č.5)!
Šestým vyloučeným z „podezření“ je známá a hojně pěstovaná Monanthes muralis, která se ale rostlině z tohoto článku nápadně podobá právě svým zbarvením. Jenomže ta zase roste jenom na ostrovech La Palma a Hierro, kde by se mohla zkřížit pouze s přízemní M. polyphylla (na Hierru dokonce ani žádný jiný druh neroste!), takže vznik poměrně robustních keříků je křížením těch dvou přízemních rostlin zcela vyloučen!
Zbývají tedy poslední tři druhy. Dva z nich jsou keříčkovité, a vzhledově svým způsobem více či méně podobné rostlině z tohoto článku. V přírodě obě rostou převážně převisle, a stejně tak by rostla bez úprav i ona! Monanthes laxiflora roste na slunečných stanovištích, M. anagensis většinou na místech přistíněných. Areály jejich výskytu se však na ostrově Tenerife na mnoha místech protínají, a je prokázána i existence kříženců těchto dvou druhů. Listy Monanthes anagensis jsou protáhlé, většinou sytě zelené, často podélně propadlé a zcela postrádající na svém povrchu voskovitou vrstvu. Na plném slunci je zdobí nepříliš výrazná fialovočervená kresba. 
Listy Monanthes laxiflora se tvarově hodně podobají těm na keříčcích neznámé (pro nás) rostliny, jen bývají nejčastěji bílé díky více či méně silné vrstvě vosku na svém povrchu. Bublinové buňky jsou u obou druhů ukryty pod povrchem listů, a pouhým okem většinou nebývají viditelné.
Třetí z „podezřelých“ je Monanthes brachycaulos. V mnoha nejrůznějších podobách roste po celém ostrově Tenerife, ale většinou jako přízemní růžice různě zbarvených listů. Právě listy některých typů této rostliny se podobají našemu kříženci úplně nejvíce! Bývají tmavě fialové až hnědé, poseté ještě tmavšími body a s bublinovými buňkami těsně pod povrchem, často však vystupujícími i nad něj a zřetelnými pak i při pohledu pouhým okem. Odborník na rod Monanthes Reto Nyffeler uvádí právě u tohoto druhu velké množství nejrůznějších ekotypů, vzhledově výrazně odlišných, z nichž některé mohou být i keříčkovitého vzrůstu. 
Tím se dostáváme k rostlině, označované v minulosti jako Monanthes praegeri, na počest irského botanika a historika R.Lloyda Praegera, který se ve dvacátých letech minulého století zabýval právě přírodními kříženci rodu Monanthes. Když jsem vyhledal na internetu několik fotografií „Monanthes praegeri“, která je dnes již řazena pod M. brachycaulos, spatřil jsem rostliny opravdu nápadně se podobající té z dnešního článku! Jejich listy byly tvarově i barevně podobné přízemním rostlinám svého druhu, ale vyrůstaly na koncích dřevnatých stonků ze štěrbin ve skalních stěnách. Jedná se možná o stejnou přizpůsobivost přírodním podmínkám (především déle trvajícímu suchu a většímu množství světla), jakou jsme pozorovali u Monanthes pallens při naší cestě pohořím Teno na severozápadě Tenerife!
Netroufám si s jistotou tvrdit, křížením kterých druhů vznikla rostlina, která se kdysi nějakým záhadným způsobem ocitla v naší sbírce. Každopádně jsme ji nepřivezli ze svých cest po ostrově Tenerife, ani jsme tam nic jí podobného nikdy růst nespatřili! 
Každopádně ji ale už léta pěstujeme a množíme, i když intenzivně teprve v posledních dvou letech. Přesně od chvíle, kdy jsme si definitivně uvědomili její odlišnost od všeho, co rod Monanthes v současnosti nabízí, a její schopnost vytvářet docela hezké keříčky, zvláště když se drobným rostlinkám trochu „pomůže“.
Tím se dostáváme k vlastnímu pěstování a tvarování, které se trochu liší od vizuálně velice podobné, ale menší a jemnější Monanthes muralis. V jejím případě většinou necháváme růstu volný průběh, a pouze průběžně odstraňujeme vše, co nezapadá do našich tvarových představ budoucího stromečku. V případě rostliny z dnešního článku ale krátíme příliš dlouhé větve (mívají sklon k převislosti!), které záhy obrážejí a vytvářejí kolem místa řezu spoustu nových výhonů! Protože lístky tohoto křížence (patrně) jsou robustnější než u M. muralis, koruna bývá samozřejmě podstatně těžší. Zároveň však bývají kmínky a větve této rostliny silnější, mnohem pevnější a tudíž i nosnější, takže husté korunky v pohodě udrží. Když je hmotnost koruny přece jenom už příliš velká, není nic snadnějšího, než jí trochu odlehčit odstraněním některých příliš dlouhých větví!
Zajímavé je zbarvení kmínku a silnějších větví, jejichž povrch je pokryt voskovitými šupinkami, což by naznačovala příbuznost k Monanthes laxiflora! Různá struktura vosku způsobuje, že se na těchto místech prolínají místa rezavě hnědá s místy takřka černými. Právě na nich jsou světlé voskové šupinky nejvýraznější. Opticky jejich vzhled tak trochu připomíná kmeny a větve platanů (např. Platanus acerifolia)!
Rostlina z dnešního článku, kterou jsme si pracovně nazvali „Monanthes sp.“, snáší poměrně dobře i plné oslunění. Určitě mnohem lépe, než nejčastěji pěstované druhy M. muralis, a především M. polyphylla! Pokud jí dopřejeme světlé přezimování (min. 5°C), ani příliš neztrácí ze svého letního zbarvení. Podobně jako všichni ostatní zástupci rodu, i tato rostlina si uprostřed českého léta užívá zaslouženého odpočinku po hlavní růstové sezóně, trvající od poloviny zimy do pozdního jara, a zakončené záplavou nádherných droboučkých kvítků na vrcholcích větví. Proto rostliny v nejteplejších měsících roku (červenec a srpen) stěhujeme někam do polostínu, a zaléváme je sice pravidelně, ale jen v malých dávkách. Rostliny většinou během léta přiliš nepřirůstají. Vše pak doženou na podzim,a především zjara. V zimě se snažíme udržovat je malými dávkami vody při životě, ale zároveň zamezovat jejich přílišnému růstu, protože zimní přírůstky obvykle za mnoho nestojí. Pokud se nám keřík zkrotit nepodaří, není nic jednoduššího, než zjara nevzhledné zimní přírůstky ostříhat!
Nejkrásnější období s těmito rostlinami začíná někdy na počátku března, kdy se na jejich vrcholcích objevují první poupata, která se v květy otevírají obvykle v květnu. Poupata nejsou v žádném případě signálem ke zvýšenému množství vody. Nemusíte se rozhodně bát, že by vám opadala. Příliš zalévané rostliny znamenají příliš dlouhé květní stopky, a často i „převislé“ květy, což kazí celkový dojem z nádherné rostliny!
Rostlina z dnešního článku není žádnou kuriozitou a vzácností. Vyskytuje se patrně docela běžně v sukulentářských sbírkách po celém světě, jak je patrné z fotografií na internetu. Jen ji různí pěstitelé evidují pod různými jmény (např. Monanthes muralis, M. subcrassicaulis atp.) Ani samotné pojmenování „Monanthes sp.“ není vzhledem k zmatkům v druhové klasifikaci rodu Monanthes žádnou výjimkou, a vejde se do něj neuvěřitelná paleta nejrůznějších rostlin, které ale většinou lze docela dobře přiřadit k některému z devíti v současně platných druhů. „Naše“ Monanthes sp. má sice znaky hned několika z nich, ale celkovou shodu nenalezneme ani v jediném z oněch devíti případů. Spokojme se tedy prozatím s konstatováním, že se s největší pravděpodobností jedná k přírodního křížence. Silně pochybuji, že by se někdo cíleně věnoval křížení rostlin rodu Monanthes v kultuře, protože vzhledem k jejich nepatrným rozměrům se z nich komerčně pěstované kytky asi nikdy nestanou! I když i v jejich případě platí ono okřídlené „nikdy neříkej nikdy“. Loni například pidistromečky z této rostliny v malých keramických miskách patřily v naší prodejně v jihlavské zoologické zahradě i na podzimní výstavě k nejprodávanějším rostlinám vůbec!
Obr.č.1 - Monanthes sp. přirozeně rostoucí, obr.č.2 - M. laxiflora, obr.č.3 a 4 - M. brachycaulos, obr.č.5 - M. pallens s nezvykle tlustým kmínkem v pohoří Teno (Tenerife), obr.č.6 - M. muralis, obr.č.7-10 - Monanthes sp., částečně již tvarované rostliny a jejich květy